Palírna hruškovice v Chile, turistický resort na ostrově Bali nebo rafinerie platiny v USA. To jsou některé z mnoha investic českých firem v zahraničí. Přichází zlom - Česko dříve investice hlavně přijímalo, teď je stále častěji do světa posílá. Investoři ale musejí čelit lecčemu, od místních pověr až po ozbrojené násilnosti.
Česká republika byla dlouhá léta především příjemcem zahraničních investic. Pomalu ale jistě ovšem přichází určitý generační zlom. České firmy dospěly a začínají stále víc samy investovat v zahraničí. Stavějí továrny nebo kupují už existující zahraniční závody.
„Zdaleka již nejsme jen cílem levných nákupů, postupně se nenápadně ukazuje síla Česka a jeho podnikatelů. Loni české firmy oznámily 21 významnějších akvizic v zahraničí, což je nejvíce v historii. Za svoji více než dvacetiletou existenci na to již mají dostatek znalostí i vlastního kapitálu,“ shrnul podstatu změny při komentáři jedné ze statistik Petr Kříž ze společnosti Ernst & Young.
Dobrou zprávou je, že se čeští investoři neomezují už jen na evropská humna. Nebojí se vejít na vyspělý trh, jakým jsou Spojené státy, ale ani do exotických rozvojových zemí Asie či Afriky. V tomto článku jsme se pokusili vybrat příklady nejzajímavějších českých investic menších a středních firem z poslední doby, které jsou průřezovou mozaikou různých oborů, forem investic i různých teritorií. Kde všude už Češi podnikají a co všechno musejí řešit?
Česká hruškovice z Jižní Ameriky
Zajímavé kritérium měl při své cestě do světa například tradiční výrobce alkoholických nápojů, společnost Rudolf Jelínek z Vizovic. Prostě hledal hrušky. Lépe řečeno takové místo na planetě, kde by se nejlépe dařilo odrůdě hrušek zvaných Williamsky, z nichž česká firma vyrábí slavnou hruškovici. Nakonec takové místo našla až v jihoamerickém státě Chile.
V přepočtu za zhruba 25 milionů korun tam v roce 2007 koupila místní továrnu na výrobu ovocných destilátů. V ní začala zpracovávat ročně až deset milionů kilogramů hrušek, kterým se na jihoamerickém slunci výborně daří. Slavná česká hruškovice Williams se tak paradoxně vyrábí na druhém konci planety. Kupují ji především spotřebitelé v Německu, Itálii či Rakousku.
Exportní ředitel společnosti Rudolf Jelínek pro západní Evropu a Latinskou Ameriku Martin Déva říká, že podmínky pro investice v Chile jsou překvapivě dobré. „Je to spořádaná země, říká se jí Švýcarsko Jižní Ameriky. Pro zahraniční investice je to velmi vstřícný stát,“ uvádí Déva. „Náš současný hlavní cíl je sázet v Chile nové hruškové sady. Už tam pro to máme nakoupeno 140 hektarů zemědělské půdy,“ poodhaluje další plány.
Svatý muž na Bali žehnal i ledničkám
Ojedinělou investicí se může pochlubit českobudějovická společnost Aquatravel. Rodinná firma podnikatele Jiřího Hrušky vystavěla luxusní turistický resort Selang na exotickém indonéském ostrově Bali. Na odlehlém místě, kde dříve nebyla ani silnice či elektřina, postupně Jiří Hruška vybudoval hotové „české“ městečko, které zahrnuje už nejen bungalovy, bazény či bary, ale dokonce i zoologickou zahradu, mořské akvárium či potápěčské centrum.
Od roku 2004, kdy český podnikatel začal komplex stavět, se celková výše investice přiblížila hranici jednoho milionu eur. Areál navštěvují nejen čeští turisté, ale také Australané, Francouzi a i samotní Indonésané.
Projekt dobře ilustruje klasické výhody i strasti investice v rozvojových zemích. Těží z relativně nižší úrovně platů tamějších dělníků a cen v Indonésii a také z turistické atraktivity oblasti. Na druhé straně se český investor musel potýkat s problémy, které by byly v Evropě jen těžko myslitelné.
Například bylo nutné dodržet kvótu, podle níž se musí na jednoho zahraničního zaměstnance dát zároveň práce rovnou 16 místním lidem. Mnohdy byl problémem kontakt s úřady. Když následoval po muslimském ramadánu hinduistický svátek Galungan, byly banky zavřeny třeba až šest týdnů v kuse.
Při stavbě musel všechny elektrické přístroje ceremoniálně očistit od zlých duchů místní svatý muž. Požehnání dostávala třeba čerpadla, míchačka i elektroměr. To se týkalo také vybavení domů, jako je televize nebo lednice. Součástí běžného provozu resortu musí být dvakrát denně obětování bohům, které provádí místní bráhmanka. Samozřejmě za přiměřený plat. I přes tato specifika si ale Jiří Hruška svůj projekt na Bali zamiloval a v současnosti tam tráví podstatnou část roku.
Pegas má v Egyptě i krizový scénář pro nepokoje
K rizikům v rozvojových zemích samozřejmě patří i politická nestabilita. Tu musí bedlivě sledovat společnost Pegas Nonwovens, která investovala na africkém kontinentě. Firma je producentem netkaných textilií, které se využívají zejména pro výrobu dětských plenek, výrobků dámské hygieny a inkontinence pro dospělé.
Hlavní závody má ve Znojmě a v Bučovicích nedaleko Brna. Firma se ale rozhodla rozsáhle investovat i v Egyptě. V průmyslové zóně u města 6th of October, které leží zhruba 35 kilometrů od metropole Káhiry, postavila novou výrobní halu. Vstupní investice byla téměř 70 milionů eur.
„Hlavním důvodem pro investici v Egyptě bylo uzavření dlouhodobé smlouvy s předním světovým výrobcem dětských plenek na dodávky textilií z tohoto závodu. Tento zákazník má nedaleko našeho závodu velkou továrnu,“ říká Ondřej Kouřil, manažer externího reportingu společnosti. Výrobci plenek či dámských hygienických potřeb přišli do Egypta zejména kvůli jeho lidnatosti, země má přes 83 milionů obyvatel. Je zároveň vnímána jako vstupní brána do dalších zemí saharské Afriky.
Nová továrna Pegasu zaměstnala necelou stovku místních obyvatel, z nichž 20 bylo předtím na školení v České republice. Přímo v egyptském závodu nyní naopak pobývá asi 15 českých odborníků, kteří budou první dva roky dohlížet na rozjezd výroby.
Tato investice v Egyptě je přesnou ukázkou toho, že bouřlivě se rozvíjející trhy mohou znamenat velký růst, ale zároveň větší riziko. Egypt se už několikrát po dobu výstavby továrny zmítal v násilnostech a nepokojích, přičemž ty největší přišly právě v těchto dnech, kdy továrna spouští ostrou výrobu. Podle generálního ředitele firmy Františka Řezáče se ale průmyslová zóna, kde továrna stojí, naštěstí nachází v klidné oblasti.
„Naši místní zaměstnanci standardně plní pracovní úkoly. Vývoj v Egyptě samozřejmě nadále vyhodnocujeme. Jsme v pravidelném kontaktu s naší ambasádou v Káhiře i místními úřady. Pro případ další eskalace napětí v zemi máme připraveno několik scénářů, včetně možné evakuace českých zaměstnanců, kteří v Egyptě rozjezd linky řídí,“ uvádí František Řezáč.
Firma vzhledem k neklidné atmosféře v Egyptě navíc už před dvěma lety pro celý projekt zajistila pojistku u Exportní garanční a pojišťovací společnosti. Pojistka se vztahuje na riziko vyvlastnění, politicky motivovaného násilného poškození nebo zamezení převodu zisku.
Kopos na Ukrajině: Hasičská stříkačka je nutná
Mezi české firmy, které díky rychlému růstu mohly vyrazit do světa nejen v pozici exportéra, ale i jako přímý investor, patří také výrobce elektroinstalačních materiálů Kopos Kolín. Firma má po světě už 13 dceřiných společností, které jsou její prodlouženou obchodní rukou.
Na Ukrajině ale nakonec přistoupil Kopos i ke stavbě zcela nové továrny. Působil tam už 15 let a v jedné kyjevské výrobně produkoval mimo jiné i ohebné trubky známé pod názvem husí krky. Kapacita ale přestala stačit poptávce, protože Ukrajinu zasáhl stavební boom. Kopos nakonec koupil pozemek o rozloze 40 tisíc metrů čtverečních v obci Privorotje mezi Kyjevem a Žitomirem a postavil tam novou továrnu, což si vyžádalo celkovou investici 111 milionů korun.
Tento projekt zase názorně ukazuje, že je nutno počítat i se spoustou „postranních“ položek, které investici prodražují. Tato zahrnovala například i stavbu studně, čističky vody, stavbu retenční nádrže i skladu a odstavné plochy před areálem na pozemku. „Komplikací oproti běžným zvyklostem byla podle ukrajinských předpisů nutnost opatřit výrobní závod hasičskou výbavou včetně čerpací stříkačky a hadic,“ dodává vedoucí marketingu Koposu Marie Horská.
V ukrajinské výrobně Koposu pracují dvě desítky lidí. Firma otevřela ještě jednu menší zahraniční výrobnu, a to ve Spojených arabských emirátech. Ta vyrábí pro arabský region kovové kabelové žlaby.
Hamé boj proti falzifikátům v Rusku vyhrálo
Problémem, se kterým se čeští investoři vstupující na rozvojový trh čas od času potýkají, je kopírování jejich produkce. V Rusku s tím měla několik let problémy česká potravinářská společnost Hamé. V roce 2004 otevřela výrobní závod ve městě Vladimir, které leží asi 200 kilometrů od Moskvy.
Továrna vyrábí paštiky, kečupy a kojenecké výživy, které odtud distribuuje do mnoha zemí bývalého Sovětského svazu. Díky tomu, že továrna stojí přímo v Rusku, ušetřila firma nejen díky levnější pracovní síle, ale také díky úsporám na clech a dalších poplatcích.
V Rusku ale začala výrobky a dokonce i logo značky Hamé kopírovat tamější firma Ruzkom. Táhlý soudní spor o tyto falzifikáty ale nakonec před několika týdny Hamé vyhrálo. Ruský soud přikázal Ruzkomu, že musí české firmě zaplatit odškodné dosahující v přepočtu pěti milionů korun.
Je to důležitý precedens, protože ruský trh je pro Hamé klíčový. Loni tam firma dosáhla tržeb přesahujících půl miliardy korun, což byl meziroční růst o víc než 20 procent.
Babiš: V Číně mě okradli
Vedle Ruska je častým cílem českých investorů samozřejmě Čína. Ta byla několik let v kurzu jako země zaslíbená, kde čeká armáda laciných, leč pracovitých dělníků. V poslední době se ale mnoho investorů z Číny stahuje - ať už kvůli růstu mezd, kvůli pekelné konkurenci či problémům s plagiáty.
Vynechat Čínu, to dnes doporučuje například miliardář Andrej Babiš. Ten v říši středu v roce 2006 koupil ve městě Tongling továrnu na titánovou bělobu, ale tvrdě narazil. Jak nedávno uvedl v tisku, Číňan, který pro Babiše dlouhá léta pracoval, mu prý z továrny postupně ukradl zboží v hodnotě 10 milionů dolarů a hned v sousedství si za to postavil vlastní továrnu. Babiš zvažoval úplný odchod z Číny. Nakonec pro tamější výrobnu jmenoval nový management a ten ji přivedl do zisku.
Češi už si věří na USA
Investoři z České republiky se nedávno poprvé odvážili ve velkém dokonce i na nejvyspělejší trh světa - do Spojených států amerických. Gumárenská společnost Mitas loni zprovoznila ve státu Iowa továrnu za miliardu korun. Ta s úspěchem dodává obří pneumatiky tamějším výrobcům traktorů a dalších zemědělských strojů. Společnost Safina zase před několika týdny zprovoznila ve Spojených státech rafinerii na zpracování platiny.
Jinak řečeno, české firmy už dokážou vstoupit coby investor prakticky do všech teritorií světového obchodu. Česko se tak snad blíží do bodu, ve kterém se v devadesátých letech ocitla například Jižní Korea. Tato země, která byla dlouhou dobu také spíše podceňovaným příjemcem cizích investic, dokázala vybudovat konkurenceschopný průmysl, takže dnes patří korejské podniky nejen k největším světovým vývozcům, ale také mezi největší investory.
Pro Česko může být navíc ještě pořád plusem, že má v investicích svého druhu bohatou tradici. Jestliže něco umělo socialistické Československo rozvojovým zemím nabídnout, byl to vývoz investičních celků. Tahle disciplína, kterou země po roce 1989 prakticky úplně opustila, se možná začne společně s rostoucím sebevědomím českých firem vracet do českého repertoáru.
Kdo poradí v zahraničí?
Jak a kdo má v zahraniční radit českým investorům a exportérům a pomáhat jim s hledáním a získáváním zakázek? České ministerstvo zahraničí a ministerstvo průmyslu a obchodu se už několik let nemohly shodnout na vyjasnění kompetencí.
Až nový ministr zahraničí Jan Kohout a nový ministr průmyslu a obchodu Jiří Cienciala podepsali před několika dny ujednání o spolupráci. Zatím jde spíš o proklamaci, provádění konkrétních kroků oba resorty teprve čeká.
Schválenou novinkou je, že v některých komplikovanějších zemích - jako je například Irák - budou pracovníci zahraničních kanceláří ministerstva průmyslu a obchodu moci působit přímo v budově české ambasády.
Pro podnikatele, kteří se zajímají o obchody v zahraničí, zatím každopádně stále platí, že vhodným startovním místem při získávání informací je webová stránka www.czechtrade. cz. Tam najdou i kontakty na pracovníky v jednotlivých zemích.
