O věci ještě musí rozhodnout český Nejvyšší správní soud, nicméně rozhlas má slušnou šanci získat na vratkách DPH za léta 2004 až 2016 docela slušné peníze: „Aktuálně jde o zhruba miliardu a úroky z této částky se pohybují v řádech stamilionů korun,“ říká mluvčí rozhlasu Jiří Hošna. V úplně stejném postavení jako rozhlas je navíc Česká televize. Týdeníku Euro to potvrdilo jak ministerstvo financí, tak samotná veřejnoprávní televize.
Přesné číslo televize na rozdíl od rozhlasu nemá či neposkytla a odhadovat lze v tomto případě jen velice těžko. Na poplatcích sice vybere skoro třikrát více než rozhlas, podle finančního a provozního ředitele ČT Milana Cimirota jsou ovšem nároky za léta 2004 až 2010 v případě televize promlčené, a „hraje se“ proto jen o vratky za roky 2011 až 2016.
Jste plátci DPH? Pozor na změny
Celou věc navíc komplikuje názor ministerstva financí, podle kterého jsou – nehledě na evropský rozsudek – nároky Českého rozhlasu, a tudíž i České televize přemrštěné. Konečné rozhodnutí leží na Nejvyšším správním soudu. Může to dopadnout všelijak, ale jednou z variant nepochybně je, že stát oběma veřejnoprávním médiím zaplatí dohromady až několik miliard korun.
Do Evropy a zpět
A teď trochu podrobněji. Ve sporu jde o to, jestli je vysílání rozhlasu a televize předmětem daně a jestli mohou obě instituce za nakoupené služby a zboží dodatečně požadovat odpočet (vratku) DPH. Možnost odpočtu finanční úřady tradičně odmítaly a zástupci rozhlasu proti tomu stejně tradičně protestovali – snažili se věc rozvířit v parlamentu a vedli s Odvolacím finančním ředitelstvím (OFŘ) letité spory.
U soudu to rozhlas dlouho prohrával, ovšem v červnu 2014 pražský městský soud zrušil rozhodnutí OFŘ, které nepřiznalo rozhlasu nárok na odpočet daně ve výši 72,8 milionu korun za březen až prosinec 2006.
OFŘ si následně podalo kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. Tamní soudci věc zvážili, dospěli k názoru, že evropské a české zákony si v této věci protiřečí, a obrátili se s tzv. předběžnou otázkou na Soudní dvůr EU. Předběžná otázka – jak už to tak bývá – zněla zcela obecně, zhruba takto: Lze vysílání veřejnoprávního rozhlasu, které je placeno (většinou) z koncesionářských poplatků, považovat za „poskytování služby za protiplnění“, či ne?
Podívejte se na rozhovor Euro TV s poslední rozhlasovým magnátem:
OFŘ tvrdilo, že ano, a vratky proto nelze požadovat, kdežto rozhlas to viděl obráceně. Soudní dvůr EU vyhověl rozhlasu a rozhodl, že o „poskytování služby za protiplnění“ nejde, protože hradit poplatek nařizuje zákon a tato povinnost není důsledkem přímého právního vztahu mezi posluchačem a rozhlasem – prostě a jednoduše platí každý, kdo má doma rádio, i když třeba zrovna Český rozhlas neposlouchá.
Věc se nyní vrací Nejvyššímu správnímu soudu. Jde samozřejmě jen o deset měsíců a „pouhých“ 70 milionů, ovšem pilotní žalobu půjde vztáhnout na všechny zbylé měsíce a roky a stejně tak i na Českou televizi, která už sama mezitím podala žalobu kvůli roku 2011.
Bude to ještě boj
Pro obě veřejnoprávní instituce by to bylo vítané přilepšení a rozhlas se už dokonce v minulosti nechal slyšet, že by svou miliardu a kus použil na digitalizaci. Nový šéf rozhlasu René Zavoral to nicméně vidí trochu jinak a v nedávném rozhovoru pro server Mediář uvedl, že by vysouzenou částku považoval za peníze určené víc pro lidi než pro rozhlas: „Neprojíst je ve mzdách a v provozu, ale dostat je na podporu kulturních počinů a akcí, kterými by se dostaly zpět do veřejnosti.“
Ovšem ministerstvo financí ústy svého mluvčího Filipa Běhala tvrdí, že „Česká televize a Český rozhlas nemají nárok na odpočet daně v plné výši“, a dodává, že soudní dvůr vůbec neřešil, jak by onen odpočet DPH měl být veliký. Jinak řečeno, počkejme si pár měsíců na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Bude to ještě boj.
Čtěte dále:
