Vědci v Linci vyvinuli metodu, kterou s pomocí bakterií vyzískají z popela a strusky barevné kovy. Technologie má být brzy připravená k průmyslovému využití.
Bakterie uvolňují kovy z popela ze spaloven komunálního odpadu i ze strusky. Metodu, jak tímto způsobem vyrobit kov, vyvinuli vědci z Rakouského střediska průmyslových biotechnologií (ACIB) v Linci. Systém označovaný pojmem Bioleaching (biologické louhování), který už při laboratorních pokusech osvědčil jako ekologicky šetrná metoda, zbývá už jen rozvinout pro průmyslové využití.
Popel a struska ze spaloven odpadu se vozí na skládky. Rakousko podle údajů ACIB ročně vyprodukuje na 321 tisíc tun škváry a 124 tisíc tun popela. Tento odpad z odpadu přitom obsahuje větší koncentrace kovů než primární ruda, jen dosud byla potíž cenné sloučeniny z této směsi vydělit. Metodu biologického louhování kovů její objevitelé rozpracovali v rámci projektu GRecoMet (Green Recovery od Metals – zelená recyklace kovů). Při mikrobiologickém louhování se - na rozdíl od stávajícího klasického louhování - kovy nezískávají z rudy, ale z odpadu.
Mezitím v Česku: dopravníky odvezou hlušinu z bodu A do bodu B
Druhá šance Příbramského uranu. Stát rozjíždí akci za 2,5 miliardy
„Je to proces šetrný k životnímu prostředí, který využívá vlastností bakterií Acidithiobacillus jako přírodního katalyzátoru,“ popsal podstatu objevu expert ACIB Wolfgang Schnitzhofer.
Mikroorganismy tedy dokáží oxidovat síru i železo. Různými mechanismy, například přeměnou na sulfidy kovů rozpustné ve vodě, bakterie z pevné matérie uvolňují různé kovy. Takto odloučené látky lze následně standardním postupem snadno zpracovávat. Při biologickém procesu na rozdíl od konvenčního louhování s nasazením silných a škodlivých kyselin nevznikají téměř žádné vedlejší produkty.
Bakterie odlučují hliník, měď i zinek
„Laboratorní pokusy ukázaly, že bakterie vyčlenily až 90 procent cílových materiálů, zvláště pak hliník, měď, zinek, ale i chrom nebo hořčík,“ popsal Schnitzhofer agentuře APA. Bakterie pracují nanejvýš šetrně k životnímu prostředí a proces má jen minimální nároky na energii. Jako zdroj uhlíku stačí dodat oxid uhličitý (CO2).
Vědci nyní uzpůsobují přirozeně kultivované bakterie pro průmyslové nasazení. Schnitzhofer si od metody slibuje, že v dlouhodobé perspektivě zbaví různé státy závislosti na dovozu surovin.
Přečtěte si také o popelářské tramvaji, nových spalovnách nebo jaderném odpadu:
