Rodina Fragnerů se do české historie zapsala hned v několika oborech – v literatuře, architektuře i podnikání. Nejvýznamnější však bylo založení továrny na výrobu léků v Dolních Měcholupech, která se stala základem pozdějších společností Léčiva a Zentiva.
Foto: Wikipedia.org
Počátky lékárenství v Čechách sahají do druhé poloviny 13. století. Prvními známými pražskými lékárníky byli Conradus, Bandinus z Arezza a Richardus. Pro další rozvoj lékárenství mělo velký význam založení Karlovy univerzity roku 1348. Přísahou rektorovi bral na sebe lékárník závazek, že bude připravovat preparáty přesně podle lékařského předpisu a nebude libovolně nahrazovat léčiva.
V podstatě totéž pak obsahoval i Všeobecný medicinální řád z roku 1752. Teprve v období raného kapitalismu se ale objevily první chemické továrny na výrobu léků, a vznikl tak nový obor – lékárnictví neboli farmacie. Za zakladatele výroby farmaceutických specialit v českých zemích je přitom považován malostranský lékárník Benjamin Fragner.
U Černého orla
Na místě nynějšího nárožního domu číslo 203 na Malostranském náměstí stávaly kdysi dva domy. V rohovém byla od roku 1528 lékárna, proto byl zván Apatyka. Roku 1622 ho získal po konfiskaci Jan Daniel Kapr z Kaprštejna, dlouho se však z majetku netěšil. Jeho mladá žena se totiž zamilovala do Adama Zápského ze Záp, který na její naléhání nepohodlného Kapra roku 1625 zavraždil. Čin byl ale objasněn a oba viníci skončili na popravišti.
Další majitelé domu byli většinou dvorními lékárníky. Podle pověsti se tu připravovaly i léky proti vodnatelnosti, revmatu nebo plísni, jejichž recepty sepsal sám alchymista Edward Kelley. Lékárna se stěhovala střídavě mezi sousedními nárožními domy číslo 205 U Černého orla a číslo 203. Od roku 1701 se již definitivně usadila v čísle 205 a roku 1857 ji od Jana Pujmana koupil zmíněný pražský magistr Benjamin Fragner. Za něj se lékárna proslavila hořkým elixírem, kvůli němuž sem prý na sklonku života chodíval i bývalý loupežník Václav Babinský.
Z lékárny do továrny
Fragner malostranskou lékárnu výrazně pozvedl. Úspěšně v ní vyráběl například Pražskou domácí mast, která měla tak velký obchodní úspěch, že bylo nutné podnik rozšířit. Tyto plány realizoval Fragnerův syn Karel, který nechal postavit na rohu ulice nový dům, vyzdobený sgrafity od Mikoláše Alše. Do něj pak lékárnu U Černého orla roku 1889 přesunul a v zadním traktu zřídil na tehdejší dobu rozsáhlou farmaceutickou výrobu. Zde se kromě oblíbeného Balsamu Dr. Rosy zrodily i legendární sirupy proti kašli Sibrumin a Thymomel. Pražská domácí mast z roku 1866 si udržela ohromnou popularitu celých 80 let (vyráběla se ještě roku 1945), Balsam Dr. Rosy byl k mání asi 55 let, Sibrumin vydržel na trhu zhruba 75 let, a Thymomel se dokonce vyrábí dodnes.
Koncem 20. let minulého století se farmaceutická výroba v lékárně U Černého orla natolik rozšířila, že bylo nutné ji přestěhovat do továrních hal. Podnik již tehdy vedl Karlův syn Jiří, který spolu s bratrem Jaroslavem, známým českým architektem, vypracoval projekt nového podniku v Dolních Měcholupech u Prahy.
Stavba začala roku 1929 a již v následujícím roce byla továrna s výjimkou laboratoří plně v provozu. Vyráběly se v ní běžné léčivé přípravky (takzvaná galenika), lučebniny, injekční roztoky i různé speciality, často chráněné vlastními patenty. Počet všech preparátů brzy překonal hranici jednoho sta. Ředitelem firmy, nesoucí tradiční jméno B. Fragner, zůstal až do konce druhé světové války Jiří Fragner. V podniku postupně zaváděl nové chemické postupy a realizoval i některé velmi náročné projekty, například výrobu Spironovanu či modifikaci Salvarsanu. Byl také iniciátorem vývoje prvního československého penicilinu, který v Dolních Měcholupech připravil Karel Wiesner.
Benjamin Fragner (1824—1886)
Narodil se 19. července 1824 v rodině zámožného plzeňského soukeníka. Prošel několika galenickými laboratořemi, v nichž se seznámil s přípravou různých léčiv. Roku 1857 v pouhých 23 letech zakoupil malostranskou lékárnu U Černého orla, která se stala základem pozdější rodinné firmy. Fragner v ní kromě běžného prodeje připravoval také vyhlášený hořký likér či Pražskou domácí mast, s nimiž slavil velké úspěchy. Je proto považován za průkopníka výroby farmaceutických specialit v českých zemích. Zemřel 19. září 1886.
Od Spofy k Zentivě
Roku 1946 byla společnost znárodněna a měcholupský podnik se začlenil do Spojených farmaceutických závodů (Spofa). Se 750 zaměstnanci a majetkem v hodnotě 75 milionů korun byl vedoucím farmaceutickým výrobcem v celém Československu a roku 1958 se stal základem pro nově vzniklý národní podnik Léčiva. Kvůli stále se zvyšujícím požadavkům na výrobu byla koncem 60. let minulého století zahájena rozsáhlá výstavba nového areálu. První část, výrobna injekčních přípravků, byla uvedena do provozu roku 1976. Rok poté se rozběhla přípravna mastí, krémů i čípků a nakonec v roce 1979 také linka na tablety, kapsle a dražé.
Další podstatné změny se udály až po roce 1989, kdy bylo nutné sjednotit výrobní postupy s požadavky Světové zdravotnické organizace. Firma zmodernizovala výrobu, skladování a distribuci a sáhla i k organizačním změnám. Roku 1993 vznikla z původního národního podniku akciová společnost Léčiva, která o 10 let později splynula se slovenskou Slovakofarmou. Nově vytvořený podnik Zentiva je dnes největším českým výrobcem léčiv a jedním z největších výrobců léků ve střední Evropě.
