Autonomní vůz pro Indii je dlouholetým oříškem pro inovátory druhé nejlidnatější země světa. Doprava je v Indii specifická. Technologie musí být přizpůsobeny místním podmínkám. Do dopravního ruchu nepatří jen chodci, ale i skot a množství dalších účastníků silničního provozu.
Pokud jste někdy byli v Indii, víte, o čem je řeč. Na ulicích a silnicích panuje všeobecný chaos, mezi auty se proplétají chodci, lidé na motorkách, rikšy. Ulice jsou úzké a vždy přeplněné.
Dopravní zácpa v Novém Dillí
Pro vědce, kteří sní o samořiditelném voze pro subkontinent, na kterém žijí téměř 1,3 miliardy lidí, se jedná o noční můru. Nejvíce pokročil studentský projekt SeDriCa (zkratka pro Self-Driving Car) z Bombaje.
Upřímně řečeno, auto nevypadá nijak reprezentativně. Jedná se o tříkolku velikosti sekačky na trávu. Zatím zkouší neporazit dopravní kužely rozestavěné na hřišti.
První test vozítka
Ankit Sharma a Rishabh Choudhary, kteří jsou v posledním ročníku Indian Institute of Technology (IIT) v Bombaji, věří tomu, že mají základ pro autonomní vůz do neopakovatelného indického provozu.
Projekt SeDriCa spadá pod ústav Unmesh Mashruwala Innovation Cell, kde odborníci na autonomním vozidle pracují od roku 2011. Nejsou jediní.
Podobné snahy mají i v IIT-Kharagpur a IIT-Kanpur. „Nejprestižnější technické školy mají sen o samořiditelném voze pro indické silnice. Je to něco jako posedlost,“ napsal server Quartz.
I když globální průmysl (Google, Tesla, Uber) vydává miliardy dolarů na vývoj samořiditelných vozů, technologie pro indický trh se budou muset adaptovat. Dobytek, chodci, cyklisté, motocyklisté, vozíky, auta, dodávky. To vše bude muset umět budoucí auto bez řidiče v Indii bezchybně identifikovat.
Tým nadšenců SeDriCa se v soutěži Intelligent Ground Vehicle Competition (IGVC) pořádané univerzitou v Oaklandu umístil na čtvrté pozici z 36 týmů. Vozidla se musela vyhýbat překážkám a držet se v dráze vymezené bílými pruhy.
Sharma a Choudhary plánují technologii převést na automobil Mahindra e20, elektrické vozidlo, ze kterého chtějí vytvořit autonomní. Podle nich by jim to nemělo trvat déle než šest měsíců.
Mahindra e20
„Pracujeme na dalších senzorech. Už jsme dokončili detekci chodců, takže je můžeme rozpoznávat společně s některými druhy vozidel,“ uvedl Choudhary.
Gaurav Pandley, docent na ITT-Kanpur, dříve pracoval v oddělení vývoje automatického řízení ve Fordu, uznává, že západní model autonomního řízení je pro Indii nepoužitelný. „Dívám se na problematiku západníma očima, takže jsem dosud nepřemýšlel o tom, jak to převést do indických podmínek. Ale už jsme s tím začali,“ opatrně připustil.
Podle něj se nejdřív musí sbírat data o indické dopravě, aby se mohlo analyzovat, jak se liší od amerických podmínek. Každopádně, co stačí pro kalifornské silnice, určitě nebude stačit pro podmínky v Indii.
K vývoji aut bez řidiče čtěte:
