Je to pro milovníky piva opravdu pěkný zážitek. Třeba začít Vimperským pivovarem a jeho polotmavou dvanáctkou.
Solidní spodně kvašený ležák plný chuti je určitě dobrým rozjezdem, ale králem Šumavy není. Toho čepují o šestnáct kilometrů dál a pár stovek metrů výše, na Kvildě. Není to tedy král, ale královna, granátová patnáctka Královna Šumavy, oblíbená především návštěvnicemi.
Každopádně skvělá, i když autor na tom místě dá přednost tradici a místní Dvanácterák je bezpochyby špičkou mezi ležáky plzeňského typu. Klasikou je pak jantarová čtrnáctka Galapetr, tahle značka prostě na Šumavě nemůže chybět, ale sortiment je mnohem širší a nápaditější.
Občas narazíte na Lišáka se zázvorem, kvasnicového Divočáka či echt německou pšenici Pechtu a několik dalších, řemeslně dobře zvládnutých kousků.
Když přechutnáte produkty Karla Potužáka a minete desku, na níž spolu se svou partnerkou a spolumajitelkou hrdě konstatují, že tahle firma byla vybudována pilnou prací svých majitelů a za jejich peníze bez dotací od státu či EU, logicky se musíte posunout těch šest či sedm kilometrů z kopečka na Modravu. Na tamním pivovaru Lyer je cedulka opačného vyznění a na outfitu hotelu s pivovarem je to docela znát. Bohužel na chuti tamního piva trochu také, takže není důvod se příliš zdržovat.
Z Modravy pak prakticky nemůžete jinam než na Srní. Spíš kousíček za něj, do obce Mechov a z ní na lesní samotu k Zlatému srnci. Penzion s pivovarem na pohled připomíná pověstnou hospodu Na mýtince, nicméně i sem lidé cestu dávno našli a chutná jim. Jak jedenáctka Srneček, tak dvanáctka Srnec a občas i něco speciálního.
Pak máte hned dvě možnosti kam dál. Buď rovnou na západní cíp Šumavy, do Železné Rudy, kde se v hotelu Belveder před řadou let tahle tradice šumavského řemeslného pivovarnictví patrně zrodila, nebo si udělat ještě zajížďku kousek z kopce. V Kašperských Horách od loňska vaří nejmladší šumavský pivovar a jde mu to velmi dobře.
A když už jste v Kašperkách, je to jen skok do Sušice, kde rozkvetl pivovar U Švelchů. Dnes by se králi Šumavy Galapetrovi asi vedlo prachbídně. Přes tyhle kopečky se jen tak přejít nedá. Prostě krásný program na celý týden dovolené, i když manželka a váš lékař budou mít zřejmě trochu jiný názor.
Nutno dodat, že lokalit pro podobné expedice je v Česku více a stále přibývají. Má to prostý důvod. Minipivovarnictví vydělává a přitahuje investice. Pivovary pak rostou jako houby po dešti, nejen pokud jde o četnost, ale i velikost.
To pochopitelně znamená, že přijdou i potíže z přeceněných sil. Bude se bankrotovat i konsolidovat a vznik skupin s výstavem odpovídajícím tradičním továrním pivovarům naznačuje, že ten čas už je blízko. Možná z tohoto dobře zoraného pole jednou vyroste i nějaký nový gigant typu Prazdroje, nicméně řemeslné pivo, které je v každé várce trochu jiné, ale pořád dobré, protože je vařeno poctivě a s láskou, bude mít evidentně v Česku ještě hodně dlouho dobré časy.
Čtěte o konsolidaci na trhu minipivovarů:
