Po konferenci, na níž ČEZ bilancoval loňský rok, stojí česká energetika nečekaně před novou výzvou. Je zřejmé, že ČEZ po neúspěšných pokusech o akvizice Slovenských elektráren či německých hnědouhelných aktiv Vattenfallu, tedy tradičních energetických zdrojů, obrací svou pozornost a investice k „nové“ energetice založené na rozvoji OZE, decentralizaci a rozvoji sítí.
Navzdory představám českých politiků a úředníků o budoucnosti naší energetiky tak ČEZ vlastně v plném rozsahu akceptuje východiska německé Energiewende. Pikantní je, že ČEZ hledí hlavně do zahraničí, protože na domácím trhu není takových příležitostí dost. Na jedné straně lze tento postup vnímat pozitivně jako počínající realistický obrat v politice ČEZ. Na straně druhé ale u polostátní firmy citelně chybí soulad s tím, co zatím prezentuje vláda jako svou energetickou politiku.
Jádro pudla spočívá ve vývoji trhu s elektřinou v německém regionu. Ten je dnes pouhou zříceninou původních unijních idejí o jednotném evropském trhu. Němci obelhali celou Evropu. Drahou podporou OZE na úkor rozvoje obchodu s emisemi a dalších atributů společného trhu postupně bourají či ke svému obrazu tvarují společný evropský koncept.
Česko je ale kvůli své poloze, ekonomické síle, významu uvnitř EU a také výraznému exportu elektřiny doslova v zajetí tohoto konceptu. České ceny silové elektřiny jsou společně s Německem, Rakouskem a Skandinávií zdaleka nejnižší v Evropě. U našich partnerů v regionu CEE jsou tyto ceny výrazně výše. Na Slovensku o pětinu, v Polsku a Maďarsku dokonce o 65 procent.
Iluzi, že jsme si vedle Německa zachovali právo rozhodovat o energetickém mixu, už snad nikdo nevěří.
České dilema spočívá v tom, že německá politická reprezentace považuje destrukci tržních cen silové elektřiny za svůj úspěch a žádaný cíl Energiewende bez ohledu na zničení hodnoty velkých energetik jako RWE či E. ON. Pro Česko, které sází na rozvoj jaderných elektráren, prolamuje limity těžby uhlí a přiznává, že geograficky nemá velký potenciál rozvoje OZE, je tento vývoj zničující a rozvoj energetiky na tržních principech přesouvá kamsi do říše snů.
Za této situace vyvstává několik otázek. Je pro Česko tou správnou strategií, aby ČEZ vkládal své volné prostředky, většinou vydělané na domácím trhu, do rozvoje OZE v Německu, Polsku či Francii, fakticky proti zájmům české energetické politiky? Zvláště pokud úspěch takových investic do značné míry závisí na nepředvídatelných národních regulacích, které budou vždy upřednostňovat domácí investory a zájmy.
Neměla by česká vláda už konečně začít realisticky vnímat vývoj energetiky uvnitř EU a rozpracovat varianty našich možností v konturách toho, co nám bude unií či Německem umožněno? Iluzi, že jsme si vedle Německa zachovali právo rozhodovat o vlastním energetickém mixu, už snad nikdo nevěří. Také stále zbývá možnost se společně se zeměmi CEE unijní a německé politice v této oblasti vzepřít.
Autor je analytikem J&T a minoritním akcionářem ČEZ
Čtěte také: