„Hlavně tam napište, že naše škola není anarchie, kde se děti nic nenaučí,“ směje se Mirka Kellovská, koordinátorka Montessori programu na Základní škole Na Beránku v pražských Modřanech. Má pravdu. I o přestávce je tu klid, který byste na klasické základní škole hledali těžko. O hodinách děti soustředěně pracují, ačkoli na ně přísným okem nedohlíží kantor od tabule. Otevřeme si slabikář na straně 33 a budeme dělat cvičení číslo tři - to tady rozhodně neuslyšíte.
Učitel je tu vlastně tak trochu neviditelný. Po třídě a na chodbě posedávají děti na židlích i na koberci, jednotlivě, ve dvojicích nebo v hloučcích. Některé píší, jiné s pomocí autíček počítají nebo třeba malují.
Konečně objevuji učitelku, tedy vlastně průvodkyni - ani tady se označení učitel nenosí - sedí na koberci s holčičkou a na názorné pomůcce s kruhovými kovovými zlomky, které jsou rozřezané na poloviny, třetiny, čtvrtiny, pětiny, jí ukazuje, jak tyhle abstraktní veličiny fungují, ještě předtím, než se začne učit „řezat“ čísla v hlavě.
Čtěte dále:
Scio škola Chodov: Projekt není atomová věda
Děti tu jsou ve třídách po 25, dohromady tři ročníky. Na starost je má jedna učitelka a jedna asistentka. „Je to velmi praktické. Vždy se obnovuje jen třetina tříd, dítě se přirozeně učí od těch starších a velmi rychle se orientuje,“ vysvětluje Tereza, jedna z mála průvodkyň, která Na Beránku hned po střední škole vystudovala pedagogickou fakultu. Neučí se tu ani standardně po ročnících -výstupy jsou po třech letech. Když na to dítě má, klidně může v první třídě mrskat násobilku a počítat v milionech, když ještě neumí hezky psát, nic se neděje, ono k tomu dozraje. Číst se děti učí samy, jsou obklopeny pomůckami, které je k tomu dovedou. Klasické učebnice a sešity tu nemají.
Přečtěte si také:
Inovativní základní školy boří stereotypy
„Ještě jsem vlastně nikoho neučila číst,“ zamýšlí se Karin, která je původním povoláním chemička, speciální pedagogiku si dodělala, až když už tu učila. Podobně jako bývalá sestra na ARO, průvodkyně po Praze nebo policista se k učení dostala vlastně náhodou. Do Modřan se kvůli škole přestěhovala, když zjistila, že žádný alternativní „ústav“ nemá pro svoje děti v dosahu. Vznik školy si vydupali rodiče, kteří chtěli, aby jejich potomci z blízké montessoriovské školky mohli pokračovat ve stejném duchu i na základní škole. U ředitele státní školy Na Beránku našli před dvanácti lety útočiště a dnes tu mají jako jedna z prvních Montessori škol i druhý stupeň. A pořadník, ve kterém nyní evidují cca 150 dětí, jejichž rodiče by si přáli, aby sem přestoupily z jiných škol. Na většinu z nich se nedostane. Motivující může být i to, že na této škole se platí jen poplatek kolem 1500 korun měsíčně, takže si ji může na rozdíl od soukromých dovolit skoro každý.
Čtěte dále: