Nákup mobilních radiolokátorů komplikuje riziko z Číny

Dýchavičný nákup mobilních radiolokátorů se komplikuje, zpravodajci řeší bezpečnostní riziko. Jsou to už téměř čtyři měsíce, co obchod za 3,6 miliardy korun posvětila česká vláda. Ministerstvo obrany až na konci května oslovilo Francii, Izrael, Švédsko a Británii, aby do poloviny července do Prahy poslaly nabídku na prodej osmi sestav mobilních letištních radarů MADR. Jako by se nikam nespěchalo.

„Od počátku roku probíhají kroky nezbytné k formálnímu vyhlášení zakázky,“ reaguje Jana Zechmeisterová, mluvčí obrany. V tuto chvíli finalizujeme zadávací dokumentaci,“ doplňuje.

Už tak zpožděný nákup moderních radarů, které nahradí silně přežité a takřka muzejní technologie, zasáhla další komplikace. Jak zjistil týdeník Euro, experti vojenského zpravodajství sondují, jestli a jak je zajištěno, aby se skrz zakázku nedostala k citlivým informacím české armády Čína. Praha není jediná, narůstající aktivitu Pekingu v obranné oblasti řeší v posledních letech většina západních států.

V chystaném tendru na pořízení nových radiolokátorů se do hledáčku dostala skupina Czechoslovak Group Jaroslava Strnada. Od letošního března je jejím stoprocentním majetkem i pardubická firma Retia, která uzavřela spojenectví s izraelskou zbrojařskou firmou Elta Systems, a představují teď jedny z hlavních favoritů armádní zakázky.

Situace se pardubické firmě zkomplikovala loni na podzim, kdy se v médiích objevily zprávy, že čínští investoři usilují o vstup do Strnadovy skupiny či odkup jeho kopřivnické fabriky Tatra Trucks. „Pokud by k něčemu takovému došlo, mohlo by to být problematické a pro českou armádu, s níž řada firem Jaroslava Strnada včetně Tatry obchoduje i dnes, i poměrně nebezpečné,“ vysvětluje jeden z vysoce postavených úředníků ministerstva obrany. Nemusí se jednat jen o pardubický a kopřivnický podnik, Czechoslovak Group je pro českou armádu důležitá i proto, že jako jediná může opravovat kolové transportéry Pandur.

A věc je citlivá i pro izraelskou Eltu. Své technologie dodává jen do států, kde má stoprocentní jistotu, že nehrozí zneužití jejích dat.

Zvěsti jsme nešířili my

Že je Čína a její agenti pro Českou republiku stále silnější bezpečnostní hrozbou, dlouhodobě potvrzují informace domácích zpravodajských služeb. Ani poslední výroční zpráva civilní kontrarozvědky shrnující předloňskou sezonu z trendu nevybočuje: „V případě čínské moci a jejích zpravodajských služeb se nesl rok 2014 ve znamení důrazu na vlivovou infiltraci do českých politických a státních struktur a sběru politického zpravodajství, a to vše za aktivní pomoci některých českých občanů včetně politiků a státních úředníků.“

Sám Jaroslav Strnad dnes však tvrdí, že obchodní jednání s Číňany už nejsou na pořadu dne. Prodávat Tatru či jinou firmu pekingským byznysmenům prý v současnosti nemá opodstatnění. Zvěsti o tom, že se má Tatra prodávat Číňanům, jsme nešířili do médií my, ale ten, kdo na takové transakci měl zájem,“ prohlásil zbrojař v nedávném rozhovoru pro týdeník Euro. Nicméně i když zatím žádná dohoda neexistuje, v úvahách zástupci Czechoslovak Group pracují s tím, že by v Číně mohla jednou probíhat společná civilní výroba náklaďáků. „Klíčové know-how by zůstalo v Kopřivnici. V Číně by se mohlo vyrábět nějaké jednodušší a robustní vozidlo,“ vysvětluje Strnad.

Ani takové spojení, podle zjištění týdeníku Euro, nenechává zpravodajce klidnými. Není prý zatím jasné, jak by firma odizolovala“ své ostatní podniky. Má Czechoslovak Group nastavené vnitřní bezpečnostní mantinely? Strnadův mediální zástupce Andrej Čírtek stroze odpovídá, že taková hrozba je podle něj nesmyslná. „Čína má vyspělý domácí obranný průmysl, nepotřebuje nic přenášet z České republiky,“ odbývá dotazy.

Ministerstvo obrany nechce aktivity vojenského zpravodajství v souvislosti se zakázkou na radary MADR nijak komentovat. Ostatně příliš otevřené, co se týče práce svých špionů, nebývá nikdy. „Vojenské zpravodajství zabezpečuje mimo jiné i informace o záměrech a činnostech namířených a ohrožujících bezpečnost České republiky, a stejně tak o záměrech a činnostech ohrožujících utajované informace v oblasti obrany České republiky,“ říká mluvčí Jana Zechmeisterová. Bývalý šéf vojenské rozvědky Andor Šándor přidává, že míra bezpečnostního rizika bude záviset na tom, jak a jestli vůbec se nakonec Czechoslovak Group s Pekingem domluví. „Jaký obsah bude to spojenectví mít, jak bude řešeno majetkové vlastnictví,“ vypočítává generál v záloze.

Musí to jít bez USA

Tahle kapitola ve strategickém tendru dokazuje, o jak komplikovanou zakázku nakonec může jít. Přitom vojáci na nutnost modernizace radarové technologie upozorňují již mnoho let. Už Bílá kniha o obraně z roku 2011, kterou vytvářel tým odborníků pro tehdejšího ministra Alexandra Vondru, uvádí, že MADR je jednou z priorit pro fungování české protivzdušné obrany.

Dnes používané radary jsou totiž velmi zastaralé, vyrobili je v 60. letech. Vycházejí z konstrukcí poplatných studené válce, těžko se už na ně shánějí díly a funkční jsou jen díky profesionalitě a nasazení vojáků. Ostatně velitelé nemají problém přiznat, že radary už dvakrát či třikrát překonaly svou životnost.

Vojsko původně chtělo vybírat z co nejširší nabídky, nakonec se ale musí smířit s tím, že s ministerstvem obrany budou jednat jen čtyři výrobci. Řeč je o BAE Systems, Saab, Thales a Elta Systems. Například americká firma Northrop Grumman prý vůbec nezareagovala na žádost o informace, proto ji ministerstvo nemohlo zařadit do finálního okruhu.

Kromě výhodné ceny bude jedním z důležitých požadavků i to, aby měl zahraniční výrobce českého partnera. Jde o podporu domácího průmyslu, a armáda se tak navíc pojistí, že v případě poruchy nebude muset čekat na zahraniční specialisty. Elta Systems proto uzavřela memorandum s Retií, švédský Saab se zase domluvil s pardubickým výrobcem pasivních sledovacích systémů Era.

Česko-slovenský projekt nevyšel

Podle dřívějších informací chtělo ministerstvo obrany první nový radar získat do konce letošního roku, další čtyři pak v průběhu příštího roku. Něco takového je ale nereálné. Firmy nemají radiolokátory na skladech a po podpisu kontraktu je nejdříve musejí vyrobit, což zabere několik měsíců.

Zpoždění tendr nabral i kvůli tomu, že se dlouho spekulovalo, že požadované technologie vyrobí sdružení českých a slovenských firem pod vedením Retie. Jenže jednání mezi ministerstvem obrany a společnostmi nikam nevedla. Utíkal čas a stále nebyl hotový ani první prototyp, a tak ze záměru nakonec sešlo. Jednou z variant byl i společný nákup v rámci zemí visegrádské čtyřky. Nové radary totiž nepotřebuje jen Česko, ale i další středoevropské země včetně Polska, Slovenska a Maďarska. Ani tahle cesta ovšem nakonec nevyšla, přestože by hromadným nákupem státy získaly výraznou množstevní slevu. Jednoduše se nedokázaly shodnout na jednotných parametrech a době dodání.

Praha se proto rozhodla pořídit radiolokátory sama. Ještě předloni v září se mluvilo o otevřeném výběrovém řízení, ministr Martin Stropnický (ANO) se ale nakonec rozhodl pro mezivládní dohodu. Jeho resort teď bude komunikovat s výrobci přes ambasády. Systém, který bude pro českou armádu nejvýhodnější, se pak pořídí na základě smlouvy mezi vládami obou zemí. Takhle chce ministerstvo zabránit námitkám v soutěži a pozdějším reklamacím neúspěšných zájemců.