Ve městě vybudoval velkou přádelnu a hotové zboží barvil unikátní tureckou červení, která ho proslavila po celé rakousko-uherské monarchii.
Zábřeh, ležící deset kilometrů jihozápadně od Šumperka, je městem již od 13. století. Dlouho ale nepatřil mezi významná centra a jeho majitelé se často střídali. Výraznější rozvoj nastal teprve počátkem 15. století za Tunklů z Brníčka, kteří si město zvolili za hlavní sídlo a v jeho okolí vybudovali několik rybníků. Další zlom pak přišel v polovině 19. století, kdy se Zábřeh díky nové železnici z Olomouce do Prahy stal důležitým obchodně-průmyslovým centrem.
Do popředí se dostaly plátenictví a výroba příze, které měly na Šumpersku dlouholetou tradici. Rozvoj řemesel začal již ve 14. století a s nástupem průmyslové revoluce se jen urychlil. Ve městě vzniklo několik textilních továren, z nichž nejvýznamnější byla barvírna a přádelna bavlny německého průmyslníka Wilhelma Brasse. Patřila k největším svého druhu na severní Moravě a po druhé světové válce se stala základem podniku Perla Zábřeh.
Privilegovaná barvírna
Wilhelm Brass se narodil roku 1819 v německém Rheydtu v rodině barvíře. Řemeslu se vyučil u otce a vzdělání si později doplnil na několika školách v Německu. Roku 1849 založil s bratrem obchod s textilem v Langenbielau v Pruském Slezsku (dnešní Bielawa v Polsku).
Podnik ovšem příliš neprosperoval, Brass se proto brzy přesunul do severomoravského Uničova, kde si otevřel malou barvírnu textilu. Začátky byly slibné, Uničov ale nebyl napojen na železnici a dílna měla problémy s dopravou. Brass se tedy musel znovu stěhovat a roku 1856 zamířil do Zábřehu.
Stal se společníkem majitele barvírny Julia Lensena a podílníkem firmy K. k. privilegierte Rothfärberei, barvící tkaniny takzvanou tureckou červení. Po Lensenově smrti roku 1870 získal i druhou polovinu podniku a pustil se do jeho rozšiřování. Roku 1878 nechal vedle barvírny postavit první přádelnu a v letech 1883 až 1889 k ní připojil ještě další tři. Pobočný závod vznikl také v Dolním Podluží u Varnsdorfu a počet zaměstnanců vzrostl na téměř 1500.
Smrt zloděje známek
WILHELM BRASS (1819-1897)
Narodil se 26. března 1819 v německém Rheydtu (dnes součást Mönchengladbachu) v rodině barvíře. Vyučil se u otce a navštěvoval i několik škol. Roku 1849 založil s bratrem obchod s textilem v Langenbielau ve Slezsku. Pro neúspěch se ale přesunul do Uničova a roku 1856 do Zábřehu, kde se stal společníkem majitele barvírny Julia Lensena. Po jeho smrti roku 1870 podnik rozšířil o několik přádelen. Od roku 1864 působil v obecní radě, v letech 1874 až 1891 byl starostou Zábřehu. Zemřel 11. července 1897.
Od 70. let 19. století pracovali ve firmě také Brassovi synové a název podniku se změnil na Wilhelm Brass und Söhne. Provozním ředitelem byl od roku 1876 nejstarší syn Otto. Podílel se na vzniku „Deutsche Volksbank“ v Brně a roku 1887 založil také německou spořitelnu v Zábřehu. Od roku 1883 byl společníkem zábřežské slévárny a strojírny „E. Lederer a spol.“ a od roku 1894 Schmeisserovy přádelny v Hrabové. Aktivně se podílel na německém nacionálním hnutí na Moravě a byl dlouholetým předsedou brněnského sdružení Bund der Deutschen Nordmährens (Spolek severomoravských Němců).
Mladší syn Gustav působil jako ředitel pobočného závodu v Dolním Podluží. Barvírna Wilhelm Brass und Söhne zde patřila k největším podnikům a na Lesenském potoce vybudovala i vlastní přehradu. Ironií osudu bylo, že ji místo plavců využívali spíš zoufalci, kteří se rozhodli dobrovolně odejít ze života. Známý je příběh bývalého úředníka Josefa Matzkeho, který v konkurenční textilce Ignaz Richter & Söhne kradl poštovní známky a po odhalení roku 1933 skočil právě do Brassovy přehrady.
Urputný germanizátor
Na práci Wilhelma Brasse navázal i nejmladší syn Hermann, který vystudoval německé gymnázium v Moravské Třebové a vysoké školy ve švýcarských městech Winterthuru a Curychu. Od roku 1875 získával praxi v rodinné firmě v Zábřehu a roku 1878 se stal jejím společníkem. Po otcově smrti roku 1897 převzal vedení celého podniku a provozy dále rozšiřoval. Počet vřeten v hlavní přádelně se roku 1906 zvýšil již na 70 tisíc a úspěšně se rozvíjela také výroba nití.
Hermann Brass ale proslul především jako urputný germanizátor severní Moravy. Aktivně působil v německém nacionálním politickém hnutí a v komunální politice. Zasloužil se o postavení německého evangelického kostela v Zábřehu. Výrazně se angažoval také v zakládání německých škol a to i v regionech, které byly převážně české. Jeho součastník Richard Indra to komentoval slovy: „Využije kdejaké příležitosti k založení německé školy pro hrstku dětí, které pak musí shánět po celém okolí.“
Diskotéka v přádelně
HERMANN BRASS (1855-1938)
Syn Wilhelma Brasse se narodil 5. ledna 1855 v Březné na Šumpersku. Vystudoval německé gymnázium v Moravské Třebové a dvě vysoké školy ve Švýcarsku. Roku 1878 se stal společníkem rodinné firmy v Zábřehu a roku 1897 jejím majitelem. Podnik dále rozšiřoval, proslul ale především jako zakladatel německých škol a urputný germanizátor severní Moravy. V meziválečném období tuto činnost vyvíjel jako člen Deutsche Nationalpartei a po roce 1933 jako člen Sudetendeutsche Heimatsfront. Zemřel 17. října 1938.
Za druhé světové války přešla firma Wilhelm Brass und Söhne na zbrojní výrobu, rodina Brassů byla proto hned roku 1945 vysídlena do Německa. Továrna náležela nějaký čas pod Spojené české a moravské bavlnářské závody, poté přešla pod Vigonu a roku 1953 se stala součástí národního podniku Perla se sídlem v České Třebové a později v Ústí nad Orlicí.
V 50. a 60. letech 20. století proběhla rozsáhlá rekonstrukce a sortiment se z klasických přízí změnil na příze česané. Původní barvírnu nahradila po roce 1970 výroba netkaných textilií a zvýšil se i počet zaměstnanců. V 80. letech jich v podniku pracovalo přibližně tisíc.
Po revoluci v roce 1989 se Perla změnila na akciovou společnost, nedokázala ale reagovat na úbytek zakázek ani na stále se zvyšující asijskou konkurenci. Postupně zavírala jednotlivé provozy a roku 2005 došlo i na bývalou Brassovu přádelnu v Zábřehu. Část objektů je nyní na prodej, u zbytku se počítá s bouráním. Jedna z výrobních hal se změnila na diskotéku Perla Music Hall.
