Valné shromáždění OSN schválilo před týdnem historickou smlouvu, která by měla zpřísnit dohled nad světovým obchodem s konvenčními zbraněmi. Jde o vůbec první takovou smlouvu v globálním měřítku. Už to samo o sobě naznačuje závažnost problému.
Nicméně světoví pacifisté zatím nemají mnoho důvodů k jásotu. Smlouva o obchodu se zbraněmi nijak neomezuje zbrojení ve světě v kvantitativním smyslu slova. Snaží se v první řadě o to, aby se zbraně nedostávaly do nepovolaných rukou, tedy hlavně ke zločincům – od těch „řadových“ až po takové formáty, jimiž se nakonec v lepším případě zaobírá mezinárodní soud v Haagu a kteří mají na krku zločiny proti lidskosti.
Shromáždit data
Ovšem podobně jako v případě Mezinárodního trestního soudu i v tomto případě se dere do popředí otázka vynutitelnosti práva. Bude vždy záležet na národních orgánech, aby dodržování nové smlouvy vyžadovaly. Žádný globální orgán k tomu ustanoven nebyl a smlouva se vztahuje pouze na země, které ji ratifikují.
Centrálně bude OSN vlastně jen shromažďovat data a dokumenty o regulaci obchodu se zbraněmi v jednotlivých signatářských zemích. OSN se také nijak nemíchá do vnitrostátního obchodu se zbraněmi a plně respektuje jejich vlastnictví a nákup v rámci aktivit, které se týkají sportu, historie či loveckých tradic.
Ze 193 členů Valného shromáždění OSN smlouvu o obchodu se zbraněmi schválilo 154. Je zjevné, že drtivá většina vlád ve světě souhlasí s tím, že obchod se zbraněmi nemá podrývat snahy o světový mír, nemá podporovat porušování základních lidských práv a nemá rozšiřovat moc zločineckých organizací. Vedou je k tomu zkušenosti z doby dávnější, nedávné i zcela současné. Stačí si vzpomenout na krvavé války mexických drogových gangů, ruského obchodníka se smrtí Viktora Bouta či vražedné diktátory v Sýrii a Severní Koreji.
Poměr cena/výkon
Konvenční zbraně možná nejsou tak nebezpečné jako jaderné, chemické či biologické, jejichž šíření se reguluje daleko přísněji, ale využití je, cynicky řečeno, mnohem praktičtější. Láká jejich poměr cena/výkon a jak věda postupuje, blíží se konvenční zbraně svým účinkem i zbraním hromadného ničení, jak ukázal už před lety test ruské vakuové bomby o síle 44 tun TNT.
Do dvou tří let, možná i dříve, se proto snad podaří dát dohromady padesát ratifikací, aby smlouva o obchodu se zbraněmi mohla vstoupit v platnost. Je ale třeba si přiznat, že dokud bude trvat zdrženlivý postoj největších výrobců zbraní, bude sice existovat norma principů, ale bez uplatnění v praxi. To bylo vidět při hlasování ve Valném shromáždění na postojích Ruska a Číny nebo na odmítavé reakci amerického Senátu, který bude smlouvu za USA ratifikovat. Totéž platí, pokud budou dál váhat také největší zákazníci, zejména arabský svět a Latinská Amerika.
Odzbrojení a válka
Vzpomínka na světovou odzbrojovací konferenci Společenství národů z meziválečného období by nás měla varovat, že když se „velcí hoši“ příliš dohadují o zbrojení, pro ostatní z toho moc dobrého nekouká. Tehdy se myšlenka celosvětového odzbrojení proměnila v pravý opak a vzápětí přešla v druhou světovou válku.
V dnešním, informačně i obchodně mnohem otevřenějším světě už sice není tak snadné tahat celý svět do děsivých válečných šílenství, ale nezapomínejme, že dál vzniká dlouhá řada takzvaných zástupných konfliktů omezeného územního rozsahu, ale mnohem širšího regionálního i nadregionálního dopadu. Opatrnosti a bdělosti není nikdy nazbyt.
Čtěte také:
Obama svádí emotivní boj s vlivnou zbrojařskou lobby
Američané kupují ve velkém munici, bojí se, že to vláda zakáže
Autor je publicista
