Jako člověk z médií k nim mám poněkud rozporuplný vztah. Na jednu stranu bez nich neumím žít – na druhou ani nechci. A také se snažím, aby bez nich nemohli žít ostatní. Koneckonců, čím bych se živila… Odmítám ovšem myšlenku, že média ovládají svět.
Foto: Miloslav Hamřík
Nicméně kdo by věděl o takovém Ladislavu Bátorovi nebýt médií? Nikdo. A to by mu nepochybně strašně vadilo. Vždyť proč by jinak obíhal Prahu s dopisem, v němž se pohoršuje nad jednáním primátora? Jemu záleží na tom, aby někdo nepodporoval nějaký pochod Prahou? Sodoma Gomora. Nepamatuji si ale, že by Bátora obíhal s dopisem, když před několika lety náckové ohlásili pochod židovským městem. Bránit ho ale demonstrativně přišla celá „slušná“ Praha.
Na mediální pozornost, kterou si občas vynucuje spolupracovník prezidenta republiky Petr Hájek, už jsme si také zvykli. Někdy přemítám, jestli to i on myslí vážně, nebo jestli jako bývalý novinář tuší, že přesně tohle bude prodávat breivikovské křesťanské odhodlání. A prezident mu dělá mluvčího. Fascinující. Své problémy by si měli všichni vyřešit v gay klubu.
Jedno experimentální studio v Liberci prý uvede v nejbližší době představení „Vše, co jste nechtěli vědět o sexu, ale zeptali jste se Petra Hájka“. Pokračování Kristýny Kočí.
Proč média dávají Prague Pride tolik prostoru? Jde o sex a je půlka srpna, že… Okurky rostou. Státní rozpočet a demonstrace odborů jsou ještě daleko. Možná stojí za to přijít a ukázat, kde stojí slušní lidé.
Zdá se ale, že média mají i jiné starosti – na ministerstvu kultury se právě odehrává vášnivá debata o novém zákonu o audiovizi z pera podřízených ministra Bessera. Skoro pokoutně, bez jakékoliv diskuze s odbornou či laickou veřejností se zavádí označování audiovizuálních děl. Že by vhodnost pořadů pro děti v sobě skrývala nějaké temné tajemství?
