Šéfovat 25 let pivovaru, a navíc národnímu podniku, to musí člověka poznamenat. Ovšem Jiří Boček, až do loňského prosince ředitel Budějovického Budvaru, zůstává nad věcí. „Pokud víte, co máte dělat, a jste o tom přesvědčen, na nějaké tlaky se můžete vybodnout,“ říká v rozhovoru pro týdeník Euro.
Co je na vašem konci v Budějovickém Budvaru nejlepší?
Pocítil jsem uvolnění. Spí se mi daleko líp a mám klidnější život.
Vysilovaly vás neustálé diskuse o privatizaci pivovaru?
To je jen jedna část. K tomu máte strategii firmy, její vnitřní operativu, investice, jednání s obchodními partnery a dodavateli. Těch věcí je řada a privatizace je hlavně zajímavostí pro média.
Přesto jste se k ní musel pořád vyjadřovat.
Ano, ale v roce 1992, když politici zařadili Budvar do druhé privatizační vlny, jsme řešili, jestli ho rozvíjet až poté, co bude zprivatizován, jak se to tehdy dělalo, nebo bez ohledu na privatizaci. Rozhodli jsme se pro druhou variantu. Pokud bychom to neudělali, ještě dneska by pivovar přešlapoval na místě a pořád na něco čekal.
| Jiří Boček (59) |
|---|
| K pivovarnictví se poprvé dostal v roce 1972, kdy nastoupil do učení. Prošel několika československými pivovary, než v roce 1983 zakotvil v Budějovickém Budvaru, který předtím řídil i jeho otec Karel.
V národním podniku vystřídal několik profesí včetně mistra varen a podsládka. V roce 1991 jej ministr zemědělství a výživy Bohumil Kubát jmenoval ředitelem pivovaru. Jiří Boček v čele Budějovického Budvaru vydržel až do 31. prosince 2016, odešel ze zdravotních důvodů. Nyní je jedním ze členů komise, která vybírá nového ředitele národního podniku. |
Nezáviděl jste kolegům ze soukromých pivovarů?
Nevidím zásadní rozdíl v tom, jestli jde o národní podnik, nebo akciovou společnost. Vztahují se na nás stejné zákony a máme stejný předmět podnikání. Nicméně v situaci, kdy nás vlastní stát a naším úkolem je pohybovat se na tvrdém konkurenčním trhu piva i v zahraničí, vydělávat peníze vlastní činností a do toho vedeme soudní spory se skupinou Anheuser-Busch, je skutečně nepříjemné, že zákonodárci zahrnuli do zákona o registru smluv i národní podnik. Je to vůči němu vražedný nástroj, horší než spory se skupinou Anheuser-Busch (po uzávěrce tohoto rozhovoru poslanci schválili, že povinnost zveřejňovat smlouvy v registru se nemá týkat státních podniků včetně Budvaru – pozn. red.).
Proč?
Chápu, že daňový poplatník by měl mít přehled o veřejných financích, ale u Budvaru ani jednu veřejnou korunu nevyužíváme. Nás to neskutečně poškozuje a jednoznačně znevýhodňuje. To jsou velké hlouposti lidí, kteří navrhují zákony. Základní heslo v byznysu je především ochrana veškerých obchodních informací.
Přečtěte si, jak situaci okolo Budvaru komentuje Pavel Páral:
Komentář: Zvětralý ležák
Konkurence toho zneužívá?
Trápí nás zákon o svobodném přístupu k informacím a o registru smluv. Přitom stát má řadu kontrolních mechanismů, které na Budvar může uplatnit. V Česku se všechno nejdřív rozkradlo a teď chceme všechno vykontrolovat. Jdeme ode zdi ke zdi.
V čele Budějovického Budvaru jste byl od roku 1991. Kolikrát jste chtěl skončit?
Takové myšlenky přicházejí, když se nedaří, to je normální. Je to jako ve sportu – pracujete v týmu, někdy to drhne, nálada je špatná. A zlomit se to dá jedině tím, že ještě přidáte. A když se pak zadaří, zase přichází radost. Skončit jsem chtěl několikrát, ale vždycky jsem si kladně odpověděl na otázku, jestli mě ta práce uspokojuje a můžu něco přinést firmě.
Bylo to i před pěti lety, kdy jste se dostal do ostré přestřelky s tehdejším ministrem zemědělství Petrem Bendlem
Ne. To byla rvačka, to nic jiného nebylo. Jím nařízená účelová kontrola měla za úkol odvolat mě a nový ředitel podniku měl uzavřít známkoprávní dohodu s firmou Anheuser-Busch, nevýhodnou pro Budvar. Terčem lobbistických skupin jsme ale byli vždycky.
Dneska byste to řešil stejně?
Ano. Zahájení veřejnoprávní kontroly na místě bylo nestandardní, nebyla podle zákona. Po té úvodní srážce jsme kontrolní skupinu donutili pracovat standardně a v souladu s předpisy. Objevila jen prkotiny, přitom v pivovaru zůstala sedm měsíců. Úsměvnou satisfakcí pro mě bylo setkání s Bendlovým šéfporadcem Tomášem Jindrou, který mi řekl, že má rád takhle tvrdé soupeře. Smutné bylo, že management musel bránit firmu proti svému zakladateli a vlastníkovi. To je vlastně nejsmutnější, co se může stát.
Přečtěte si, kdo to s českým pivem chce zkusit za oceánem:
Tekutá Obec: diplomat s českými kořeny chce v USA vařit „pilsner“
Tehdy proti vám šla i řada médií.
Pokud víte, co máte dělat, a jste o tom přesvědčen, na nějaké tlaky se můžete vybodnout. Akceptovat je by bylo to nejhorší. Pak se totiž pohybujete velmi nesystémově jako zajíc v brázdách. Tehdejší mediální kampaň pouze dokázala, že šlo o mocensky připravenou věc.
Za které vlády se vám dělalo nejhůře?
Takhle jsem to nikdy nehodnotil. Obchod s pivem je hodně liberální a vždy jsem se snažil od něj politiku odclonit.
Jak se zpětně díváte na 90. léta, o nichž se často mluví jako o krizi českého pivovarnictví?
Neříkal bych tomu krize, ale obrovská změna. Centrální plánování se rozsypalo, pivovary se začaly chovat samostatně a každý se vydal vlastní cestou. Do toho zasáhla malá a následně velká privatizace. Tak šel třeba do malé privatizace pivovar Humpolec, což je díky Standovi Bernardovi šťastný příklad. Ve stejném systému si koupil krumlovský pivovar Franta Mrázek a kde je pivovar dneska? Všechno je o lidech. Do toho přišli zahraniční vlastníci, aby zase někteří odešli. Privatizace Prazdroje a Radegastu byla spíš spekulativní záležitost Nomury – za co nezaplatila ani korunu, potom jako spojené pivovary úspěšně prodala skupině SAB za 22 miliard korun.
Jste i proto rád, že Budvar zůstal národním podnikem?
Že stát neposlal Budvar do privatizace, je dobře, protože jsme měli hodně pevnou pozici ve sporech s Anheuser-Buschem. Kdybychom byli akciovka, končí právní kontinuita a vše je přerušeno včetně registrací široké škály ochranných známek v řadě států, na kterých je založen obchodní úspěch pivovaru.
Přečtěte si o měnících se majetkových poměrech v rámci plzeňského Prazdroje:
Na prodej Prazdroje si SAB Miller najal advokátní kancelář PRK Partners
Prazdroj kupují Japonci. Asahi dá za pět evropských pivovarů 200 miliard
Jak berete výtky, že dřív pivo chutnalo líp? Smějete se tomu?
Tomu se nemůžete smát, protože i to je názor spotřebitele. Pohled odborníka je ale daleko širší. Navíc chuťová paměť trvá ve vteřinách. Takže si nepamatujete, jak chutnalo pivo dříve, ale je to vzpomínka na mládí. Stárnoucí člověk také dehydratuje a ztrácí chuťové buňky a jejich rozlišovací schopnosti.
Takže slova, že dřív se vařilo kvalitněji, chápete jen jako nostalgii?
V pivovarnictví se pohybuju od roku 1972, kdy jsem nastoupil do učení. Kvalita piva se v Čechách bez diskuse zlepšila. Jestli něco bylo v rámci centrálně plánované ekonomiky hodně podceňovaným oborem, tak to bylo pivovarnictví. Jen si vezměte, kolik se za celou dobu socialismu postavilo nových pekáren a masokombinátů, zato pivovary jen dva – v Nošovicích a Mostě. Technická úroveň pivovarů byla velmi špatná. Dneska už si nikdo nevzpomene, jak se chodilo do krámu a otáčely se flašky, jestli tam nejsou kvasinky, jestli je to kalné. Po týdnu se pivo kazilo. A když dvakrát přišla neúroda sladu, jako náhrada se použil šrotovaný ječmen.
Ovšem i když se pivovar snaží sebevíc, i dnes nejvíc záleží na výčepních…
Platí staré přísloví, že hospodský dělá pivo. Když je dobrý, je schopný napravit i špatné pivo. A naopak. Takže náš budvarský someliér jim třeba vysvětluje, jak se starat o piva.
Jaké to je, vědět, že výslednou chuť piva v hospodách neovlivníte?
Potkat dobrého hospodského je radost. Se špatným hospodským je to těžká rána. To se otevírá kudla v kapse. Ale hospodský je nezávislý subjekt, závisí jen na něm a na jeho zákaznících.
Stalo se, že jste někam přestali zavážet pivo?
Ano. To je jediná možnost. Řeší to všechny pivovary, takové případy jsou ojedinělé.
Stále častěji se mluví o tom, že kapacita Budvaru už nedostačuje.
Rokem 2015 nastal stav, že kapacita pivovaru je plně vyprodaná. Ani loni jsme nemohli splnit požadavky všech zákazníků, poptávka byla o zhruba pět procent vyšší než naše možnosti, což je nepříjemné. Vedení pivovaru doporučilo zvýšit současnou kapacitu 1,6 milionu hektolitrů postupným způsobem. Stavíme logistické centrum, logistika se vystěhuje z pivovaru, čímž můžeme letos začít i s rozšiřováním kapacity sklepa a s přípravou instalace třetí stáčecí linky a v dalších letech i varny. Do roku 2030 by měl mít pivovar dobudovanou kapacitu dva miliony hektolitrů piva za rok.
Znamená to, že českému pivovarnictví předpovídáte optimistický vývoj?
Doufám v mírné oživení, v letech 2009 až 2015 nemělo na růžích ustláno – zhoršená ekonomika, vyšší koncentrace obchodních řetězců, vyšší spotřební daň. Pokud by ji sněmovna snížila, pivovarnictví by to prospělo.
Na druhé straně, právě v téhle době přibylo velké množství minipivovarů.
Ty rostou neustále, dneska jich je přes tři stovky, ale někdy to skončí. Je to módní boom. Někdo to dělá profesionálně, ale někdo jen jako výborný finanční model. Chybí také odborná pivovarská kvalifikovanost.
Řeší nedostatek sládků i velké pivovary?
Velká firma má větší počet zaměstnanců, může si je vychovat. Tady je dnes hodně takzvaných cestovních sládků, kteří v malých pivovarech zavedou výrobu, ale problém je s tím, kdo to po nich převezme. Už jsem pil piva z malých pivovarů, která byla spíš chemickým pokusem na lidech.
Myslíte si, že zase začne stoupat spotřeba čepovaného piva?
Snad ano. Rostou mzdy, inflace je nízká, do restaurací chodí víc lidí. Gastronomie se dnes dává dohromady, ale zasáhla do toho EET a připravovaný zákaz kouření v restauracích. Teď se EET bude týkat i pivovarů – půjde o distribuci piva do hospod – a tahle sranda bude Budvar stát kolem tří milionů korun.
Jiří Boček vydržel v čele Budvaru čtvrt století (Foto: Lucie Pařízková / Empresa Media / Profimedia.cz)
Jenže pivovary si za odliv lidí z hospod můžou i samy, když začaly pivo plnit do velkých PET láhví.
V Čechách jsme nedospěli tak daleko jako na Slovensku, kde se rozvrátil prodej sudového piva. Tam hospodští začali rozlévat piva z PET láhví. Pivo se tam používá především na rozředění borovičky nebo slivovice, Slováci mají jiné konzumentské zvyky a pro hospodské je výhodnější pivo rozlévat.
Jak to má dnes s prodeji Budějovický Budvar?
Sudového prodáme 35 procent, zbytek jde do láhví a plechovek. V 90. letech to bylo půl na půl, od roku 2007 se poměr začal měnit. Další věc je, že pivo je dobrým nástrojem konkurenčního boje mezi obchodními řetězci, takže neustále probíhají slevové akce. Jen si vezměte, že piva se ročně v maloobchodě prodá za 14,5 miliardy korun. Ještě v roce 2002 tvořila spotřeba piva v restauracích 54 procent, zbytek byly láhve a plechovky. Dneska je to přesně naopak. Ale pozor – v Německu jde do restaurací jen 20 procent. I v Česku se budou stále víc rozevírat nůžky mezi cenou piva v restauraci a v obchodech.
Bude Budvar rozšiřovat vlastní síť restaurací?
Koncept, kdy pivovar provozuje vlastní restauraci, nechceme rozšiřovat, abychom nevytvářeli konkurenci našim odběratelům. Takto provozujeme pouze restauraci přímo v pivovaru a budějovické Masné krámy. Když se v roce 2002 po povodni rozhodovalo, kdo Masné krámy opraví a kdo je bude provozovat, nakonec jsme se s ostatními 11 vlastníky domluvili na společné investici. Něco jiného jsou gastronomické koncepty pivovaru pro obchodní partnery pod názvem In Loco a Budvarka. Celkem jich máme v republice 11 a některé projdou redesignem.
Během několika týdnů pivovar dostane nového ředitele, co od něj očekáváte?
Aby pokračoval v tom, co jsem nastavil. Strategie je jasná a realita ukázala, že je správná. Nejhorší by bylo vymýšlet novou strategii. Teď je to o tom, udržet kurz opřený o prémiovou značku Budweiser Budvar. Výhodu mají lidé, co dělali pode mnou.
O Budvaru čtěte více:
Budvar navyšuje kapacity. Letos investuje 730 milionů
Budvar: Registr smluv nás poškodí, přijdeme o zahraniční trhy
