Pavel Kysilka: Máme tady regulační terorismus

Digitální revoluce už změnila média, zábavní průmysl či komunikaci. Teď jsou podle bývalého šéfa České spořitelny a viceguvernéra České národní banky Pavla Kysilky na řadě další obory. „Prochází tím finančnictví, čeká nás to v oblasti energetiky, zdravotnictví nebo automobilového průmyslu,“ vypočítává.

Za klíčový problém ekonomiky ale považuje Kysilka v současnosti nedostatek kvalitních pracovníků. Vzdělání v nedostatkových oborech má proto podle něj podpořit stát.

Ostatně právě oblast vzdělávání by měla projít zásadní změnou. „Každá ministryně a ministr přichází s nějakými nesmyslnými reformami a změnami modelů. Je úplně jedno, jestli máte takový, nebo onaký model,“ říká Kysilka. „V jakémkoli modelu, když máte kvalitní ředitele a učitele, tak máte vyhráno. Peníze sice nejsou to jediné, na co je nalákáte, ale bez nich to prostě nejde,“ dodává.

Míříte do vedení dozorčích rad státních bank Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB) a České exportní banky (ČEB), kam vás nominovalo ministerstvo financí. Co bude vaším úkolem?

Byl jsem už kooptován do dozorčí rady ČEB. V ČMZRB zatím existuje dohoda na jmenování. Ať už bude ve vládě sedět kdokoli, tak obě instituce si zaslouží, aby měly jasnou koncepci, na které se shodnou klíčová ministerstva. Zatím jim chybí jasné směřování, efektivní model řízení a profesionalizace.

Stát tedy banky neřídí efektivně?

Instituce jsou odlišné. ČMZRB vznikla v situaci, kdy úrokové sazby byly dvouciferné, byl absolutní nedostatek vkladů a úvěrů a malé a střední firmy neměly historii. Potřebovali jsme rozproudit trh úvěrů pro malé a střední firmy, čemuž Českomoravská opravdu napomohla a splnila svůj úkol velmi dobře. V současnosti, kdy jsou úvěry dostupné a skutečně levné, původní smysl banky vymizel.

Na co by se banky měly zaměřit?

ČMZRB má řadu výborných příležitostí, kudy se vyvíjet do budoucna, ale musí na tom existovat shoda. ČEB má zátěž z minulosti, kterou je nutné profesionálně řešit. Je nutné vymáhat a restrukturalizovat nemocnou část úvěrového portfolia. Obě instituce by ovšem měly být tržně konformní. Není možné, aby stát konkuroval soukromým subjektům, protože to nikdy nevede k ničemu dobrému.

A ČEB? Ta by měla dál podporovat export?

Jednou z možností je, že by zůstala v oblasti obchodního financování a doplňovala by komerční bankovní sektor, který umí dělat „trade finance“ kvalitně a je po nich hladový.

ČEB byla hodně angažovaná v Rusku, z čehož plynou ztráty. Nebylo to geografické rozložení příliš jednostranné?

Řeknu to obecně: v žádné bance by nemělo dojít k příliš velké koncentraci rizika, to jest velkému důrazu na malý počet odvětví nebo malý počet zemí, protože problém odvětví nebo teritoria může způsobit potíže celé instituci. Poučení pro banky z minulosti ČEB je rozptylovat teritoriální a odvětvové riziko.

Čím se zabýváte po odchodu ze spořitelny?

Podílím se na spoustě projektů, které nejsou moje. Jsou to správní rady VŠE, Bohemian Heritage Fund a Smetanovy Litomyšle a dozorčí rada Dobrého anděla. Hodně intenzivně se věnuji digitální ekonomice a digitální revoluci, kde je mojí ambicí spojit se s lidmi, kteří mohou české ekonomice a českým firmám účinně pomáhat, aby uspěly v digitální epoše. A nejen ekonomice, ale i státní správě a samosprávě, kde máme obrovský dluh.

Čeho se ten dluh týká?

Ve srovnání s jinými zeměmi jsme na špici v oblasti digitalizace byznysu, komunikace, nákupu a podobně a v kontrastu s tím jsme druhou nejhorší zemí po Rumunsku v oblasti digitalizace státní správy a samosprávy. Firmy se musejí transformovat na digitální věk, což se už děje. Prošla tím média, zábavní průmysl, veškerá komunikace a nákupy. Prochází tím finančnictví, čeká nás to v oblasti energetiky, zdravotnictví a automobilového průmyslu, který stojí na prahu elektromobilismu a autonomního řízení.

Jak mohou nové technologie změnit bankovnictví?

Potřebujete mít celou banku v mobilu. Do dvou let budete chtít mít všechno od transakcí, internetového bankovnictví, investic až po úvěry na pár kliknutí v mobilu. Neznamená to, že nebudete potřebovat živé poradenství. To se však přesune do jiné podoby.

Odrazí se to na způsobu, jak banky vydělávají?

Banky se už dnes vzdávají příjmů, které dřív tvořily velkou část jejich výnosů. Jde o poplatky z běžných účtů, za internetové bankovnictví a výběry z bankomatů. To všechno se už učí nabízet zadarmo. Mění svůj obchodní model, což znamená, že se dívají na to, co jim nahradí výpadek těchto příjmů. Do budoucna se banky budou muset smířit s významně nižší rentabilitou, než mají dnes.

Jak se bankovnictví změnilo během vašeho působení v České spořitelně?

Posunulo se jednoznačně od nabídky produktů k budování vztahů s klientem, porozumění klientským potřebám a nabízení řešení. Zatím je to na půl cesty, ale digitalizace tomu hodně nahrává. Dnes jsou úspěšné takové banky, které se věnují klientskému vztahu a přinášejí řešení. Dřív přitom stačilo k úspěchu, když jste měl dobrý produkt za dobrou cenu, protože to automaticky firmy i domácnosti kupovaly. Dnes už jim to nestačí, ale to platí ve všech odvětvích.

Kromě technologií mění tvář bankovnictví centrální banky, které lijí peníze do ekonomik.

To může být dočasné. Negativní sazby jsou nový fenomén, ale nebral bych to jako něco, co by měnilo trendy.

Působil jste ve vedení České národní banky. Je z vašeho pohledu reálné, aby centrální banka zavedla záporné sazby?

Obecně to reálné je, jak vidíme v zahraničí, ale nepovažuji to za vhodné. A jak sleduji, tak řada centrálních bankéřů z toho není příliš nadšená.

Potřebuje naše ekonomika záporné sazby?

Ne.

Podle studie EY se celosvětově prodávají firmy podobně draze jako před krizí.

Valuace jsou hodně nafouklé. To však ještě neznamená, že když se něco prodává za ceny jako před krizí, že je to nutně nová předkrizová situace. Tehdy mohl růst ještě pokračovat, kdyby se neukázalo, že nezodpovědní američtí bankéři sypali subprime hypotéky (hypoteční úvěry pro méně bonitní klienty – pozn. red.) jako blázni. Pokud dnes nenarazíme na něco podobně zranitelného, tak ještě zůstává nějaký prostor pro růst, i když už ne tak dynamický.

V současnosti se hodně spekuluje, že Čína má velké potíže, což ovlivní celou globální ekonomiku…

Čína je velký otazník pro všechny. Mohou tam být bubliny. Spousta ekonomů dokonce velmi racionálně zpochybňuje ekonomický růst v Číně. Říkají, že Čína už možná prochází recesí a jen statistika je kreativní. To nemůžu vyloučit.

Jaká jsou hlavní rizika pro tuzemskou ekonomiku?

Krátkodobě nevidím žádné domácí riziko. V dlouhém horizontu vidím jako riziko přílišnou regulaci, která nám snižuje konkurenceschopnost, protože založit firmu je skoro nepřekonatelná překážka. Máme tady doslova regulační terorismus. Lidé, kteří si založili hospůdku nebo malou živnost, jsou terorizovaní neuvěřitelným kvantem duplicit, triplicit v oblasti různých dohlídek a kontrol.

Myslíte vyplňování různých formulářů?

To ještě vyplníte, přičemž je ostuda, že to není digitální. Kontrolor ale s vámi sedí a místo toho, abyste se věnoval klientům a byznysu, tak s ním trávíte neuvěřitelné množství času. Řekne, vždyť jsem tady jednou za rok, ale celý problém je v tom, že jednou za rok je tam dvacet podobných kontrolních organizací. Česko pak musí být schopno projít úspěšně digitální revolucí. A tam bych očekával od státu, že tomu minimálně nebude bránit.

Jaké mohou být další hrozby?

A pak jsou tu externí rizika. Když přilétne něco negativního z Evropy, Ameriky, Číny, tak se nás to jistě dotkne. Česká ekonomika je však zdravá, roste. Co nám samozřejmě šíleně chybí, jsou lidé.

V technických oborech a přírodních vědách?

Kvalitní lidé ve všech oborech. Skoro všichni korporátní klienti ve spořitelně by mohli vyrábět daleko více, než vyráběli, a růst více, než rostli, kdyby měli dostatek kvalitních pracovníků. V současnosti není problém úvěr, investice, protože všechno je levné a dostupné. Klíčový problém jsou lidé.

Měl by stát podporovat vzdělání v oborech, které jsou nedostatkové?

Jistě.

Dokáže stát vůbec určit perspektivní obory?

Podporovat by je jistě měl, ale nikoli je určovat. Musí se zeptat byznysu, podívat se do zahraničí a kam jdou trendy. A nechat si to vypracovat od expertů.

Co by stát měl v oblasti vzdělávání udělat?

Klíčové je začít tím, že učitelům zvednete platy na dvojnásobek. Tím sice nezměníte nic za rok, za dva, ani za pět let, ale začnete to měnit tím, že dáte najevo, že považujete učitelské povolání za prestižní. A nalákáte tam chytré lidi. Dnes tam nejdou, protože jejich plat je hluboce pod průměrem vysokoškoláků. Vůči vojákům, hasičům a státní správě bych si to vždycky zdůvodnil, že ti sice dělají důležitou a fantastickou práci, ale přece jenom ten, kdo si dnes může říct, že pečuje o budoucnost národa, tak to jsou právě učitelé.

Pojďme zpět k bankovnictví. Na trhu je obrovské množství peněz. Jsou s tím spojená nějaká rizika?

Přebytek likvidity má jedno nebezpečí – že ji umísťujete za každou cenu. Nejde už o posuzování podnikatelských projektů. Kdyby došlo ke zpomalení ekonomiky, nebo dokonce k recesi, tak se vám ukáže, že jste peníze umístil do spousty neperspektivních věcí a budete mít velké ztráty. Banky musejí být o to obezřetnější. Sice jim nezbude než půjčovat za jedno procento, ale stejně musejí rozlišovat kvalitu od nekvality. A uvidíme, jestli to všechny banky zvládly, nebo ne.

Změnila se kvůli přebytku likvidity pravidla bank pro poskytování úvěrů?

Ještě před nedávnem jsem zažil, že šly díky konkurenci extrémně dolů nejen úrokové sazby, ale zároveň i úvěrové standardy, což se mi moc nelíbilo. Struktury obchodů s korporátním sektorem už někdy neměly klíčové obezřetnostní parametry.

Na dvousetkorunové bankovce je váš podpis. Jaký máte pocit, že bankovky s vaším podpisem stále obíhají?

Nějak zvlášť tím nežiju. Občas si z toho dělá někdo srandu v hospodě, když platí a říká: „Jdeme platit Kysilkou.“

Prý si z vašeho podpisu na bankovce kdysi utahoval Leoš Mareš.

Leoš Mareš moderoval akci pro manažery České spořitelny. A pak říká: „To je sranda. Vy všichni jste bankéři a bankéřky a váš šéf se přitom podepsal na bankovku. To je podobné, jako bych ležel v nemocnici a přišel doktor a donesl mi penicilin. A zároveň ten doktor byl Flemming, vynálezce penicilinu.“

Proč jste vlastně skončil v České spořitelně?

Skončil jsem po sedmnácti letech, přičemž jsem netušil, že tam vydržím tak dlouho. Plánoval jsem to na pět šest let. Jsem přesvědčený, že po takové době je zdravé pro obě strany, aby zůstaly výbornými přáteli, ale přitom šly svou cestou. Už jste s tím příliš spjatý a nerad měníte věci, které jste sám udělal. Je dobré, když přijde někdo nový a provede změnu.

Neměl jste konflikt s vedením Erste Bank?

Ne. Naopak, dostal jsem od Andrease Treichla (šéf Erste Group – pozn. red.) vynikající a velkorysou pracovní nabídku pokračovat na centrále ve Vídni. Vážil jsem si jí a hodně jsem o ní přemýšlel. Řekl jsem si ovšem, že když už mám přehazovat výhybku, že ji přehodím pořádně.

Byla to nabídka do vedení Erste?

Bylo to do širšího vedení skupiny, ale ne přímo do představenstva. Šlo o vybudování silné pozice hlavního ekonoma. Právě s tím jsem začínal v České spořitelně. Kdyby přišla před pár lety, tak super, ale po těch sedmnácti letech jsem si říkal, že bych skutečně potřeboval změnu.

Velké banky patří zahraničním vlastníkům, kteří z nich vytahují dividendy. Není Česko z tohoto pohledu trochu provincií?

Čtyřicet let komunismu se podepsalo na spoustě věcí. Mimo jiné na tom, že když jste chtěl rozjet demokratický kapitalismus, tak jste nemohl čekat, až se naakumuluje domácí kapitál. Musel jste přizvat kapitál zvenku, který tady získal silné pozice. Dividendy jsou součástí pravidel hry. Když někdo byl připravený investovat úspory, tak očekával, že za to dostane dividendu. A je to správně. Na druhé straně to ochuzuje zemi.

Má to vliv na naši snahu dohnat Západ?

Bohaté země jsou ty, které jsou obchodně zaměřené a mají přímý vztah s klientem. Západní firma, které dodává česká společnost, vyveze zboží do Indie a vyinkasuje tučnou marži, protože má vztah s klientem. Českou firmu nechá žít sice na rozumné marži, ale mnohem menší. To je první zdroj jejich bohatství ve srovnání s námi. Druhý zdroj bohatství oproti nám jsou právě dividendy. Tam, kde se vyplácejí, se i utrácejí a investují, což zvyšuje bohatství společnosti. Proto dohánění těchto zemí asi nebude tak rychlé, jak jsme si mysleli.