Co za špínu se podle policie odehrálo či odehrává v České exportní bance a EGAP, zůstává pro veřejnost tajemstvím. Nicméně obě instituce, jejichž fungování je pro mnohé včetně kontrolorů NKÚ nepochopitelné, představují pro partičky, které naopak dobře chápou, o co jde, rybník, v němž lze lapit i pěkně tučnou rybu.
V principu jde o instituce, které mají podporovat export českých firem do zemí, kde je zaplacení dodavatelských úvěrů tak nákladné, že půjčku nejsou schopny za rozumných podmínek financovat privátní banky. Prodej zboží do bezpečných zemí s dobrou platební morálkou není třeba stimulovat státní podporou. Ani se to nesmí.
Proto je celkem logické, že leckterá z pohledávek ČEB zůstane nezaplacena a EGAP následně plní z pojistky. Nijak pobuřující by neměla být dokonce ani skutečnost, že čas od času některý klient obou institucí odčerpá velkou část volných zdrojů, protože i velikost úvěru spolu s nejistým zaplacením jsou důvody, proč zde tyto dvě státní instituce jsou.
Jenže byznys s problémovými projekty na druhé straně otevírá řadu možností, jak si trochu přilepšit na úkor státní kasy. Načerpat nějakou miliardu, postavit za ni fabriku někde za Uralem a nic nezaplatit, to je lákavý byznysplán. Od zaměstnanců ČEB je pak třeba vyžadovat vysokou míru kvalifikace, aby takový kšeft dokázali předem vytušit, ale také loajalitu vůči státu, který jim vyplácí mzdu.
Skandál, který by mohl zasáhnout Rusnokovu vládu
Dosud žádný obchod ČEB či EGAP nebyl cílem takového policejního šetření, jaké probíhá nyní. To samozřejmě ještě neznamená, že se tak už několikrát nemělo stát. Ale je pravda, že až dosud neproběhlo nic, co by naznačovalo, že dochází k finální fázi podvodné transakce, kterou nutně musí být faktické oddlužení dlužníka. Tedy prodej pohledávek. Právě o tom se loni začalo v ČEB diskutovat a prodeje takzvaných nedobytných pohledávek se dostaly na stůl.
Ten model může být jednoduchý. ČEB poskytne úvěr, který pojistí EGAP. Dlužník zrealizuje investici s dodávkou od české firmy. Potom nezaplatí. EGAP vyplatí ČEB záruku a pohledávku prodá za zlomek hodnoty. Neznámému nabyvateli, který je utajeně spojen s dlužníkem a třeba i s dodavatelem. Sklárnu v Rusku pak zaplatí z 90 procent český daňový poplatník. Dlužník je logicky tím, kdo může získat nejvíce, a proto je ochoten i nejvíce zaplatit. Vždy totiž vydělá, protože získává majetek očištěný od dluhu, jehož skutečnou hodnotu opravdu zná. Velmi problematický je proto i prodej těchto pohledávek ve veřejném výběrovém řízení.
A výnos potenciálního kšeftíku je dostatečný i na to, aby spadlo něco do kapsy těm státním úředníkům, kteří takový prodej mohou spustit a pak ještě ovlivnit. Jestli policie něco takového našla, může z toho být docela pěkný skandál, který, přestože jde o úvěry mnoho let staré, zasáhne na citlivém místě Rusnokovu vládu.
Čtěte také:
Razie v exportní bance skončila, vyšetřovatelé si odvezli dokumenty
Razie v exportní bance. Detektivové prohledali i firmy PSJ a Sklostroj
EGAP pojistil obří kontrakt na elektrárnu v Kurdistánu
EGAP vyplatí miliardové pojistné, Fischer proto chystá personální změny
