V mnoha ohledech funguje české zdravotnictví velmi dobře a kvalita péče je vysoká. Přesto je podstatná část nemocnic zadlužená a celá řada menších, ale i velkých a významných nemocnic byla po finančních obtížích převedena do privátních rukou. Je privátní vlastnictví nemocnice obecně lepší než státní nebo krajské?
Jsem přesvědčen, že obě formy vlastnictví mají své místo a mají si konkurovat. Privátní vlastník si důsledněji pohlídá finanční toky, efektivitu a zakázky. Ovšem teoreticky může seškrtat neefektivní péči, která je jinak potřebná. Problémem státních a krajských nemocnic a veřejného zdravotnictví bývá to, že jsou z jejich rozpočtů různými směry odsávány finance.
Vezměme si jen projekt IZIP. Univerzální elektronická zdravotní knížka, nejlépe celoevropská, je nepochybně racionální věc, která má potenciál zdravotní péči zpřehlednit a zlevnit. Musela by však být za tímto primárním účelem koncipována, bez úmyslu sloužit jako převaděč veřejných financí do soukromých rukou.
Pro našich sedm klinik jsme vyvinuli vlastní elektronický systém zdravotních záznamů, jehož vývoj stál řádově pouze stovky tisíc. Dovedu si představit analogii IZIP za maximálně desítky milionů korun do dvou let. Z takového projektu by ale nemohly být živeny spřažené firmy a právní kanceláře.
Čtěte také:
Manuál pacienta: Jak ušetřit za léky
Ve vyúčtování IZIP prý chybí půl miliardy
Seriál E15: Nemocnice – chlouba i zhouba středočeského kraje
Osobní prospěchářství ve společnosti s upadající morálkou požírá tržními mechanismy princip solidarity, na kterém je veřejné zdravotnictví založeno.
Tuto „rakovinu“ bude těžké léčit a je reálné nebezpečí, že jí pacient i společnost podlehnou.
Autor je přednostou oční kliniky Gemini