Subsaharská Afrika je posledním regionem světa, kde lze ještě nalézt totálně nenasycené trhy. Některé africké země navíc prožívají v současnosti velký hospodářský boom. Využít toho se rozhodly i české firmy. Loni vyvezly do regionu zboží za 16 miliard korun, což je historický rekord.
Když se podíváte na obchodní mapu světa, uvidíte všude tlačenici. I rozvíjející se státy Asie či Latinské Ameriky už začínají být pomalu přeplněné zbožím a mezinárodní obchodní konkurencí. Posledním regionem světa, kde je ještě relativně velký prostor pro odbyt, tak zůstala subsaharská Afrika.
Západní investoři a vývozci ji donedávna raději vynechávali. Důvodem byla nestabilita regionu, mizivá kupní síla obyvatel i špatná infrastruktura. To se ale v posledních letech zásadně změnilo. Země jako Nigérie, Mozambik, Tanzanie či Zambie se vyhouply k úrovni kolem sedmi procent růstu HDP ročně.
Motorem tohoto růstu je hlavně těžba nerostných surovin. Nigérie vydělává na prodeji ropy, v Mozambiku byla nalezena obrovská ložiska uhlí. Země jako Pobřeží Slonoviny či Ghana zase sázejí hlavně na zemědělskou produkci, například na prodej kakaových bobů, kávy nebo čaje.
Tyto rostoucí ekonomiky tak nyní získaly peníze na nákup strojů, aut i spotřebního zboží. I české firmy z toho už dokázaly těžit. Jestliže ještě v roce 2006 vyvezly do zemí subsaharské Afriky zboží jen za necelých 8,5 miliardy korun, loni to už bylo skoro dvakrát tolik. Celkový vývoz za 15,8 miliardy korun je tak historickým rekordem. Dovezeno bylo ze subsaharských zemí zboží za 10 miliard, celkový obrat obchodu se tak meziročně zvýšil téměř o 26 procent.
Žiletky či mucholapky
S čím české firmy v černé Africe zabodovaly? Výborně se tam daří například broumovské textilce Veba. Ta dodává do několika zemí africký bavlněný brokát. Látka vyrobená speciální technologií je pak v cílových zemích ještě sestříhána a nabarvena na tradiční africké oděvy – takzvané agbády či civilnější kaftany s bohatým zdobením.
V Nigérii, která je s téměř 170 miliony spotřebitelů nejlidnatějším africkým trhem, dominuje českému vývozu jeden docela nenápadný produkt – žiletky. Vyváží je tam společnost Czech Blade z Jevíčka. Na nigerijském trhu, jehož kupní síla díky příjmům z ropy pozvolna roste, uspěl také Tonak Nový Jičín, který vyváží čepice či fezy. Zajímavou zakázku získala vývojářská společnost Octopus, která má v nejbližší době dodat a zprovoznit redakční systém pro zpravodajství nigerijské televize.
V Ghaně, která patří k nejstabilnějším a nejbohatším státům regionu a jejíž ekonomika stojí na zemědělství, se slušně prodávají traktory Zetor a také zahradní technika značky Vari. Uchytila se zde také společnost Techo, která vyváží nábytek a kancelářské vybavení.
Že lze v Africe uspět i s nabídkou služeb, to si vyzkoušela architektonická kancelář Helika. Ta vytvořila návrh podoby katolického chrámu či univerzitní nemocnice v hlavním městě Gabonu – v Libreville. Afriku vidí jako svou současnou výzvu také brněnská Papírna Moudrý. Společnost má téměř světový monopol na výrobu mucholapek. Jen za loňský rok jich vyrobila přes 75 milionů a vydělala přes 100 milionů korun. Jejími hlavními trhy byly dosud Rusko či Amerika. Nyní chce podchytit i africký trh. Ten je vzhledem ke klimatu pro výrobce mucholapek logickou destinací – o mouchy a další obtížní hmyz tam asi nouze jen tak nebude.
I přes rostoucí potenciál v Africe samozřejmě přetrvávají bezpečnostní rizika či problémy s infrastrukturou. Platí ale klasická byznysová rovnice: Větší riziko rovná se větší zisk. I do Afriky se proto už dere světová konkurence – tentokrát zejména ta z Východu. „Kontinent je především v hledáčku Číny, která tam už rozsáhle investuje. A pak jsou kupodivu velkou konkurencí třeba i obchodníci z jedné malé země – z Libanonu. Ti mají obchod v krvi a kontrolují směnu v mnoha afrických přístavech,“ říká Zdeněk Kuneš, viceprezident Smíšené obchodní komory Česká Republika – Subsaharská Afrika.
Právě Čína víc než kterákoli jiná obchodní velmoc rychle pochopila, že černá Afrika je posledním ještě „nerozparcelovaným“ obchodním teritoriem. Sekundovat se jí snaží i druhý asijský obr – Indie –, který zase může stavět na tom, že v některých afrických zemích žijí početné indické diaspory.
Nejlépe přes JAR
Kde má začít česká firma, která má před neznámým africkým teritoriem respekt? Do regionu lze nejlépe vstoupit přes Jihoafrickou republiku. To je nejvyspělejší, nejbohatší a nejkultivovanější trh kontinentu. Proto je také hlavním africkým obchodním partnerem Česka, české firmy tam loni vyvezly zboží za víc než 540 milionů dolarů. „Část tohoto zboží je následně reexportována do okolních zemí, především do Botswany a Namibie. Lze předpokládat, že se to týká zejména dílů pro automobily, pneumatik, elektrických zařízení, papíru, rozvaděčů, armatur a strojů,“ uvádí Petr Rak z odboru zahraničně ekonomických politik ministerstva průmyslu a obchodu.
Jihoafrická republika je na to, být vstupní bránou do regionu, připravena i tím, že je s okolními zeměmi propojena v různých aliancích. „Hlavně jde o nejstarší celní unii na světě SACU (Southern African Customs Union), která byla založena již v roce 1910. Členské státy, tedy Jihoafrická republika, Botswana, Namibie, Lesotho a Svazijsko, mají společné celní tarify pro zboží pocházející z nečlenských zemí,“ vysvětluje Petr Rak.
„Jihoafrická republika má nejlepší infrastrukturu, především námořními přístavy, a také nabízí nejjednodušší podmínky pro podnikání. Zboží proto vstupuje na kontinent právě zde a je potom uvedeno v jihoafrických statistikách. V Jihoafrické republice se také konají významné mezinárodní veletrhy,“ dodává Rak.
Že svět začíná počítat i s posledním bílým místem na obchodní mapě, dokazuje i to, že právě Jihoafrická republika nedávno přibyla do respektovaného klubu dynamicky se rozvíjejících obchodních mocností – k Brazílii, Rusku, Indii a Číně. Prodloužení zkratky tohoto klubu BRIC o písmeno S se tak stává vykřičníkem za upozorněním, že subsaharskou Afriku už dál nelze obchodně přehlížet.
