Francouzská Areva, ruský Atomstrojexport a americká firma Westinghouse se v únoru dozvědí, zda se kvalifikovali do výběrového řízení na dostavbu Jaderné elektrárny Temelín. Jde o zakázku století. Rozhodnutí má padnout v roce 2012.
Autor: Martin Siebert
Budování jaderné elektrárny je obrovskou investiční akcí, zdrojem zakázek a příjmů pro stovky firem. „Každá podobná akce zaměstná po několik let na čtyři tisíce pracovníků, o něž je třeba každodenně pečovat – od ubytování až po stravování,“ uvádí Václav Hanus, prezident České nukleární společnosti. Hlavně však jde o výrobu a dodávku reaktoru, parogenerátorů, čerpadel, řídicího systému, diagnostiky, elektrotechnického materiálu, vzduchotechniky, armatur, potrubí, obrovského množství stavebních hmot, stínicích desek, bezpečnostních prvků, izolací, kabelů, komunikačních zařízení, manipulační techniky a podobně.
Všichni zájemci, kteří se přihlásili do tendru na dostavbu zbylých dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín, slibují, že budou využívat české subdodavatele. Která z českých firem se prosadí a jaký podíl na obří zakázce získá, bude do značné míry záležet na tom, kdo z uchazečů zvítězí ve výběrovém řízení na dostavbu dvou temelínských bloků (součástí tendru je navíc opce na další tři bloky).
Tři vážní uchazeči
|VÝSTAVBA OD ROKU 1987|
|Československá energetická koncepce ze 70. let počítala v jižních Čechách s výstavbou čtyř bloků, každý měl mít výkon 1000 MW. V únoru roku 1979 byl zpracován investiční záměr. V listopadu 1986 vydáno stavební povolení. V únoru 1987 zahájena výstavba hlavních provozních objektů. Původní termín pro uvedení prvního bloku do provozu byl podle usnesení vlády listopad 1992. Po událostech roku 1989 se však stavba pozastavila a proběhla diskuse o potřebnosti jaderných bloků. Vláda nakonec rozhodla, že se dostaví jen dva, přičemž dojde k výměně ruského řídicího systému za americký. Od firmy Westinghouse se mělo odebírat také palivo. Tyto změny dokončení prvního bloku zkomplikovaly. Spuštěn byl koncem roku 2000. Druhý blok nabíhal o patnáct měsíců později.|
Žádost o účast v zadávacím řízení veřejné zakázky na dostavbu Jaderné elektrárny Temelín podali tři uchazeči: ruský Atomstrojexport v konsorciu se společnostmi Škoda JS a Gidropress, americký Westinghouse v konsorciu se svojí českou dceřinou společností a francouzská Areva.
Energetická společnost ČEZ předpokládá, že uchazečům, kteří řádně prokážou splnění kvalifikačních požadavků, v únoru oznámí, že se stali kvalifikovanými zájemci. Předchází tomu posouzení značně objemných kvalifikačních dokumentů. „Jedním z kvalifikačních předpokladů je ten, že dodavatel disponuje projektem jaderného bloku alespoň třetí generace, který může získat v Česku licenci, přičemž takový blok již musí být někde v provozu nebo ve výstavbě,“ vysvětluje Martin Závodský, ředitel útvaru výstavby jaderných elektráren společnosti ČEZ. Součástí dodávky musí být i jaderné palivo.
„Všichni uchazeči mají stejnou výchozí pozici,“ domnívá se předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová, „každý z potenciálních dodavatelů mé svá silná i slabší místa.“
Každý už někde staví
Pro dostavbu Temelína může Areva dodat evropský tlakovodní reaktor EPR. Westinghouse slibuje bloky AP1000. Atomstrojexport nabízí projekt AES 2006 s obchodním názvem MIR-1200, přičemž MIR v tomto případě neznamená mír ani svět, nýbrž „Modernized International Reactor“.
Areva v současné době staví dva jaderné bloky s reaktory EPR. Pilotním projektem je v tomto případě třetí blok jaderné elektrárny v Olkiuoto ve Finsku, který má být podle posledních informací uveden do provozu v roce 2012. Druhý evropský blok EPR se staví na francouzském pobřeží v Flamanville. Kromě toho Areva staví dva bloky v Číně, mají být dokončeny v letech 2013 až 2014.
První bloky AP1000 se začaly stavět v Číně. Dva ruské reaktory MIR-1200 jsou již také ve výstavbě. Jde o druhou etapu budování Leningradské jaderné elektrárny a Novovoroněžské jaderné elektrárny.
| REKORDNÍ PRODUKCE |
| Letos elektrárna plánuje vyrobit 14,6 terawatthodin elektřiny, o deset procent více než vloni, kdy vyrobila 13,25 TWh. Jde o nejvyšší hodnotu od uvedení elektrárny do provozu, plán výroby byl splněn na téměř 99 procent. Od zahájení provozu v prosinci 2000 vyrobila Jaderná elektrárna Temelín 92,03 TWh elektřiny. Loni vyrobená elektřina by pokryla spotřebu elektřiny na území Jihočeského kraje na tři roky. |
Po skončení kvalifikačního předkola vyzve ČEZ úspěšné adepty k jednání před podáním nabídek. Následně jim předá zadávací dokumentaci a vyzve je k předložení definitivních nabídek. K tomu by mělo dojít na podzim roku 2010.
Rozhodnutí za dva roky
Závazné nabídky by měl ČEZ obdržet zhruba v březnu příštího roku. Vzápětí je začne vyhodnocovat. Výběr a schválení tohoto výběru příslušnými orgány (především dozorčí radou, v níž má významné zastoupení stát coby majoritní vlastník) se očekává koncem roku 2011. Souběžně také probíhá posouzení vlivu dostavby Jaderné elektrárny Temelín na životní prostředí (EIA).
Rozhodnutí o nejvhodnější nabídce by mohlo padnout v lednu 2012. K uzavření smlouvy by pak zřejmě došlo v březnu roku 2012. „Když vše půjde dobře, mohli bychom začít stavět za čtyři roky a v roce 2020 bude hotovo,“ tvrdí generální ředitel společnosti ČEZ Martin Roman.
Dotazy na očekávanou částku odmítají pracovníci společnosti zodpovídat. ČEZ dosud nikdy nesdělil své očekávání ceny výstavby jaderných bloků, neboť takovou indikací by oslabil svoji pozici v průběhu řízení. „ČEZ je však přesvědčen, že vzhledem k transparentnosti zadávacího řízení dosáhne dobré ceny a projekt rozhodně nebude předražen,“ zní oficiální stanovisko. V tisku se spekuluje o částce 500 miliard korun. Odborníci upozorňují na význam garancí, aby dohodnutá částka nerostla v průběhu výstavby do nebes.
Politická podpora
Výstavba nových bloků v Temelíně má velkou politickou podporu. Pro rozšíření jaderné elektrárny je skoro 95 procent poslanců v současné sněmovně. Není pravděpodobné, že by se to po jarních volbách výrazně změnilo, přestože v celé společnosti je podpora jaderné energetiky poněkud menší, dlouhodobě jen asi sedmdesátiprocentní.
Proti jsou totiž téměř výhradně poslanci zvolení za Stranu zelených. Předvolební preference tohoto seskupení se zatím pohybují pod pětiprocentní hranicí, takže se do nové sněmovny nejspíš ani nedostane. ODS, ČSSD, KSČM a KDU-ČSL se v potřebě dále rozvíjet jadernou energetiku v zásadě shodují.
Geopolitika a pracovní místa Mezi politiky tak budí největší zájem otázka, kdo tendr vyhraje. S tím totiž úzce souvisí „geopolitické hledisko“ i podíl zakázek pro české firmy. Pokud jde o takzvané geopolitické hledisko, zejména z pohledu části ODS jde o to, aby nedošlo k dalšímu posílení vlivu Ruska v české energetice. Značné obavy vyjadřují zejména ti představitelé největší české pravicové strany, kteří se v názorech na Moskvu rozešli s prezidentem Václavem Klausem. Vymýšlejí způsoby, jak Atomstrojexport ze hry vyšachovat obdobně, jako loni Aeroflot ze soutěže o České aerolinie. Jenže čeští odborníci mají zkušenosti právě s ruskými reaktory. Navíc záměr eliminovat ruskou nabídku může být v rozporu s druhým politicky důležitým hlediskem, s množstvím práce pro Čechy. Předpokládá se totiž, že nejvíc subdodávek v Česku by si objednali právě Rusové. Je to logické, neboť v ruském vlastnictví skončila plzeňská společnost Škoda JS. Ta by případně mohla zhotovit i klíčovou část elektrárny, její srdce, tedy samotný reaktor. Plzeňská Škoda v minulosti úspěšně vyráběla reaktory VVER-440 a VVER-1000 podle sovětské dokumentace. Celkem šlo o 24 kusů. Pracovníci řady českých firem navíc v minulosti získali zkušenosti s dodávkami pro ruské elektrárny. Jde například o společnosti ZVVZ Milevsko (vzduchotechnika), Baest Benešov (kovové prvky), Vítkovice (parogenerátory), Regula (regulační prvky), Sigma (čerpadla), ČKD Blansko (stínicí desky), Modřanská potrubní (potrubí) a Hutní montáže Ostrava (technologické plošiny). Dodavatele nelze diskriminovat Jak uvádí ČEZ, ve veřejné zakázce nelze uplatňovat při výběru dodavatelů taková omezující kritéria, jako je geopolitické hledisko. „Šlo by o porušení zákonné zásady nediskriminace dodavatelů. Ze stejných důvodů nelze ani požadovat, aby budoucí dodavatelé co nejvíce využili české firmy,“ říká mluvčí společnosti Ladislav Kříž. Ale protože je ČEZ v majoritním vlastnictví státu, nedá se předpokládat, že by vedení firmy schválilo nějaké klíčové rozhodnutí proti jednoznačnému přání vládní koalice. Ve skutečnosti tedy může hrát určitou roli, kdo vyhraje parlamentní volby a sestaví kabinet. I zbylí dva uchazeči pochopitelně říkají, že by dali práci českým firmám. Japonskou Toshibou dnes vlastněný Westinghouse zdůrazňuje, že má program, který nazval „Kupujeme, kde stavíme“. Z tohoto programu by tuzemské firmy mohly mít velké zakázky. „Při stavbě AP1000 určitě chceme spolupracovat s místními partnery a přinést tak užitek lokální ekonomice,“ říká Michael Kirst, viceprezident společnosti pro střední a východní Evropu. Podle něj by Westinghouse mohl outsourcovat až 80 procent projektu v České republice. „A to nejsou jen prázdné plány, tento obchodní model úspěšně aplikujeme už desítky let po celém světě, například ve Francii, Španělsku, Německu nebo Koreji,“ doplňuje Kirst. Tlak z Moskvy i Washingtonu
| PRVNÍ BYLA A1 |
| O jaderné elektrárně se v Československu začalo poprvé uvažovat v roce 1955. Představa byla, že Sovětský svaz dodá veškerou dokumentaci, kterou po- stačí přeložit. Když se ukázalo, že Moskva nemůže nic vyhovujícího rychle nabídnout, rezort energetiky ztratil zájem. Hlavní konstruktér plzeňské Škody Josef Hauer však v roce 1958 přesvědčil prezidenta Antonína Novotného, že čeští vědci dokážou se sovětskou pomocí elektrárnu vyvinout. Vznikly odborné týmy na Akademii věd, bylo založeno několik výzkumných ústavů. Volba padla na západoslovenské Jaslovské Bohunice. Jen samotný vývoj elektrárny A1 stál půl miliardy korun. Vyvinuté zařízení bylo zcela originální a enormně složité. Elektrárna využívala přírodní uran, čímž odpadla závislost na zahraničním obohacovacím zařízení. Výměna paliva byla průběžná, takže nebylo nutné reaktor odstavovat. Neutrony moderovala těžká voda, chlazení obstarával oxid uhličitý. Po řadě odkladů byl reaktor spuštěn v roce 1971. Výkon měl činit 150 megawattů, ale plánovaných hodnot se v provozu nepodařilo dosáhnout. V době spuštění elektrárny se již ve světě začaly prosazovat mnohem spolehlivější tlakovodní reaktory, a v sousedství elektrárny A1 proto začala růst mnohem výkonnější elektrárna ruské konstrukce. Elektrárnu A1 postihly dvě nehody. V roce 1976 unikl při zavážení paliva oxid uhličitý a udusil dva lidi. O rok později se obsluha při zavážení paliva dopustila chyby, v palivovém článku zůstaly zbytky absorbéru vlhkosti, což omezilo proudění chladicího plynu. Kazeta se přehřála a roztavila, do okruhu vnikla voda. Reaktor byl vážně poškozen, a přestože jej bylo možné opravit, vláda rozhodla o trvalém odstavení této elektrárny. |
Americká firma se také snaží odvrátit další ruský argument, který se týká široké spolupráce při budoucí výstavbě jiných elektráren, hlavně v někdejším Sovětském svazu. „Pokud ČEZ dá přednost Westinghousu před jinými návrhy, je naším záměrem využít český průmysl jako základnu pro další projekty v regionu,“ zdůrazňuje Kirst. „Věříme, že díky reaktoru AP1000 máme nejlepší pozici mezi konkurencí, můžeme uspět na dalších trzích a spolupracovat na dodávkách s českým průmyslem. AP1000 se shoduje s potřebami dalších trhů, kde ČEZ a český průmysl plánuje expanzi, například v Polsku, na Slovensku nebo v Litvě,“ doplňuje viceprezident.
Výhodou společnosti Westinghouse je i to, že s Čechy již spolupracovala při dokončování prvních dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín. Po roce 1989 došlo k naroubování amerického systému řízení na reaktor ruského typu, přičemž Westinghouse dodal i jaderné palivo. Firma má dodnes v Temelíně kancelář, ale s americkými jadernými články vznikaly potíže. Proto nové palivo pro stávající bloky v Temelíně nyní dodává ruská firma TVEL, jejíž palivové soubory se osvědčily v Dukovanech.
Jaderné generace
Hlavní argumenty proti atomovým elektrárnám jsou nebezpečí havárie a dosud nezodpovězená otázka, co bude s jaderným palivem. Elektrárny, v nichž došlo k haváriím, byly z první generace. Elektrárny druhé generace, k nimž patří například současný Temelín, tvoří páteř stávající jaderné energetiky a zatím pracují spolehlivě. Třetí generace technologicky vychází z druhé, jde o osvědčené tlakovodní reaktory s posílenými bezpečnostními prvky.
Podle generálního ředitele Ústavu jaderného výzkumu v Řeži Aleše Johna má třetí generace mnohem více pasivních bezpečnostních systémů. Ty jsou schopny bez zásahu člověka a potřeby elektřiny zajistit, že se reaktor v případě potřeby zastaví. Nádoba reaktoru bude u třetí generace odolnější. K dalším důležitým vylepšením patří propracovaná konstrukce kontejnmentu. Jde o obálku reaktoru a primárního okruhu, která bude schopna odolat nejen vnitřnímu vysokému tlaku při případné havárii, ale i nárazu letadla či zemětřesení. Odstávky budou kratší, doba mezi výměnami paliva se naopak prodlouží. Celková životnost zařízení má být šedesát let. Důležitou vlastností reaktorů nejnovější generace je, že umožňují využít recyklované palivo.
Čerstvé jaderné palivo teoreticky obsahuje přibližně třicetkrát více energie, než se z něj v elektrárně získá. Ve vyhořelém palivu zůstává 95 procent uranu a lze je přepracovat. Do trvalého úložiště by pak mířil jen odpad z tohoto přepracování. Technologie již existuje, jejímu širšímu uplatnění však brání skutečnost, že čerstvé palivo je zatím mnohem levnější než palivo z použitých článků. To se však může časem změnit. Technický pokrok navíc možná způsobí, že se jaderná energetika nakonec obejde bez trvalého ukládání radioaktivních odpadů. Pro jistotu se však v Česku počítá s dokončením trvalého hlubinného úložiště v roce 2065. Otázkou zůstává, kde bude, protože obce je nechtějí.
