Estonci Markusu Villigovi je třiadvacet let a o Prahu se právě teď zajímá víc než kdy dřív. Je to poprvé od rozjezdu jeho úspěšné aplikace Taxify, kdy soud v některém státě zakázal s okamžitou platností fungování řidičů – uživatelů jeho aplikace. V Praze jde o první případ, kdy soud takto zasáhl, konkurenční Uber v hlavním městě provoz zakázaný nemá. A reakce estonské firmy? Vše funguje dál, říká šéf české pobočky Roman Sysel.
Rozporuplná rozhodnutí soudů ukazují na chaos, jaký technologické firmy v Česku způsobily. V Česku jsou karty rozdané následovně: Uber dostal předběžným opatřením zákaz v Brně, v Praze nikoli. Aplikace Liftago žádný zákaz nedostala a Taxify má poloviční „ban“. Aby toho nebylo málo, rozdílné rozhodnutí pro o Uber a Taxify vydal stejný soud (Městský soud v Praze), a dokonce stejná soudkyně jen s odstupem několika měsíců.
Koření do bramboračky přidává ještě vláda, která úpravu alternativních přepravních služeb zasunula do novely zákona o provozu na pozemních komunikacích, posléze ji vyndala, poslanci pak ve sněmovně jiný návrh načetli, při projednávání ve výboru ale narazil.
A teď začněme tohle klubko rozplétat: Aplikace Taxify má dva konce, na jednom je pasažér a na druhém buď řidič některé z licencovaných taxislužeb, který si díky ní vykrývá volný čas v taxíku, nebo obyčejný majitel auta, který je ochoten někoho cestou svézt. Ve druhé části byznysu si je Taxify podobný s Uberem a v té první zase s Liftagem.
Soudu vadí ta druhá – řidiči bez licence, žluté svítilny a taxametru. Podnět k soudu dalo prostřednictvím advokátní kanceláře Urban a Hejduk Sdružení pražských provozovatelů taxislužeb (SPPT), tedy zástupci tradičních dispečinků. „Řidiči Uberu i Taxify nefungují na bázi sdílené přepravy. Jde o čistě komerční řidiče s cílem výdělku či přívýdělku, což jsou v obou případech standardní modely taxislužby,“ uvádí právní zástupce sdružení Marek Hejduk.
Šéf české pobočky Taxify Roman Sysel tahle slova neslyší rád. Zejména proto, že se k nim přiklonil soud. „Jsme tím nařízením hodně překvapeni. Vzhledem k rovnosti podmínek na trhu by se měl soud zachovat stejně jako u Uberu,“ říká. Předběžné opatření by očekával ve chvíli, kdy je třeba ze strany soudu okamžitě zasáhnout a odvrátit nezvratné události. „My přitom fungujeme téměř dva roky a po celou dobu mají do naší aplikace přístup jak privátní řidiči, tak taxikáři a nikdo proti tomu nevznesl žádnou stížnost,“ doplňuje.
Jenže je v tom háček. Podle soudu je rozdíl v tom, že Uber v Praze funguje od roku 2014 a pro vydání instrumentu předběžného opatření už uběhla příliš dlouhá doba.
Ani Uber přesto nemá vyhráno. Chystá se soudní líčení, jehož výsledkem může být i jeho konec. V Brně, kde dostal Uber zákaz předběžným opatřením (jezdil tam sotva pár měsíců), se proti rozhodnutí soudu zkusil odvolat, ale neuspěl.
Taxify chce také předběžné opatření zvrátit. Podle svého českého šéfa to udělá, až dostane oficiálně do ruky text rozhodnutí.
„Zatím pokračujeme v nezměněném módu. Taxify je silně přesvědčený, že v Praze žádné zákony neporušuje a vše probíhá v souladu s českým právem. Neporušujeme nic a není důvod s něčím přestávat,“ říká.
Celý článek najdete v aktuálním vydání týdeníku Euro, které vychází 19. června a ke stažení je na www.alza.cz/euro
