Dokázal natočit komerčně nejúspěšnější český film promítaný v tuzemských kinech. Pohádka Anděl Páně 2 vydělala na tržbách zhruba 130 milionů korun. Je tedy možné se natáčením filmů skvěle živit?
„Přiznám se, že bych se bál vložit svoje prostředky do filmu. Takový kaskadér nejsem, protože vím, kolik to stojí, a vím, kolik může film vydělat. Málokterý český film se skutečně zaplatí jako Anděl Páně 2,“ říká režisér Jiří Strach.
Pohádka Anděl Páně 2 se stala komerčně nejúspěšnějším filmem v Česku, přičemž úspěch přinesl i první díl z roku 2005. Kolik vlastně stálo je natočit?
Kdybychom započetli inflaci, zvyšující se náklady na filmování, pohybuje se to u obou filmů zhruba stejně. U Anděla Páně jedničky to bylo kolem 25 milionů korun a dvojka se překlopila lehce přes 30 milionů. Přesně ta čísla neznám, protože jsem toho filmu pouhým režisérem, nikoli producentem, takže nevidím do všech položek. Nicméně byl to standardní rozpočet běžného českého filmu.
| Jiří Strach (43) |
|---|
| Český režisér a herec. |
| V letech 1999 až 2002 byl odborným asistentem katedry režie FAMU, od roku 2005 je pedagogem katedry tvorby Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku. |
| Prvním celovečerním hraným filmem, kterým vstoupil do kin, je vánoční pohádka Anděl Páně z roku 2005. |
| V roce 2007 obdržel od České filmové a televizní akademie cenu Elsa za režii dramatu Operace Silver A a rok poté za BrainStorm. |
| Chce zfilmovat román Miloše Urbana Sedmikostelí a pak také život Jana Husa. |
Jak se vám na natáčení sháněly peníze? Pomohl vám úspěch jedničky?
Musím říct, že to bylo docela složité. Doufal jsem, že když nám jednička otevřela dveře, na dvojku to bude s penězi snazší. Dokonce Česká televize měla na počátku představu, že Anděl Páně 2 vznikne jen jako televizní film. Já jsem jim na to říkal: Kluci, vždyť to je škoda, v kinech měla jednička nějakých dvě stě tisíc diváků. U dvojky to máme ambici překonat třeba na 300 tisíc, což je cifra, kterou dělá standardně rodinný film nebo pohádka.
Pak jsem Českou televizi zlomil, aby se stala koproducentem, sehnal jsem Marlene Film Production, kteří se toho producentsky ujali, a začal koloběh shánění peněz. Pomohla nám RWE (dnes innogy - pozn. red.), dostali jsme čtyřmilionový grant od Státního fondu kinematografie a pak se to nějak dosehnalo.
Nevěřili vám?
Vzpomínám si, že v poslední fázi, když jsme měli film dotočený, jsme potřebovali peníze, abychom mohli udělat dobře triky. V naprostém zoufalství jsem vyrazil mezi nějaké bohaté lidi, kde se mi povedlo ukecat jistého pana Maříka a jeho firmu CertiCon, která se nad námi slitovala a přihodila dva miliony korun. Jsem strašně rád, protože když je teď film úspěšný, i panu Maříkovi se za jeho dobrotu - on na tom totiž nechtěl vydělat - ty dva miliony vrátily, a možná na tom dokonce i maličko vydělal.
Než začnete pracovat na filmu, přemýšlíte o jeho komerčním potenciálu?
Vlastně ano, protože patřím k režisérům, kteří si přejí točit filmy pro diváky. V mém případě to snad není tak bohapustá komerce, ale nás ve škole učil profesor Dušan Klein, že „ty sedačky jsou v kině proto, aby na nich někdo seděl“. To znamená, že ode mě asi nikdy neuvidíte nějakou postmodernu, intelektuální blábol, který vyhraje pár zapadlých festivalů, ale pak na něj přijde pět tisíc lidí. To není moje tvůrčí cesta.
Anděl Páně vydělal zhruba 130 milionů korun. Jak se ty peníze dělí mezi ty, kdo ho vyráběli?
Berte to, co řeknu, přibližně. Polovina té částky zůstává v kinech. Z další části se umoří náklady distributora, které zrovna v případě Anděla Páně 2 byly docela vysoké, protože jsme měli velkou a viditelnou reklamu. Ze zbylé částky se umoří autorské nároky, jestliže vyplývají ze smluv. A potom je to podle procentuálních vstupů rozdělováno jednotlivým koproducentům. Kdyby si tedy někdo představoval, že se teď Strach topí v milionech a koupí si několik nových ferrari, tak to v žádném případě.
Jsem šťastný, že se film zaplatil, nezůstali jsme nikomu nic dlužni. Nikdo nemá nesplacené úvěry, nikdo nemá exekuci na dům, ze kterého ho někdo vystěhuje. Myslím, že tady je problém českého filmu: nemáme příliš mnoho diváků. Na to, jak je natáčení drahé, je trh malý.
Jiří Strach hovořil pro Euro TV. Podívejte se na rozhovor
Anděl Páně 2 byl tedy vaším komerčně nejúspěšnějším filmem. Největším propadákem naopak byly Vrásky z lásky s Radoslavem Brzobohatým a Jiřinou Bohdalovou?
Lidé na to nepřišli. Když to vezmeme ekonomicky, je to film, který se dá nazvat propadákem. Na druhé straně je to film, který fixuje dva významné talenty. Radek Brzobohatý bohužel půl roku po premiéře zemřel a byla to jeho poslední hlavní role ve filmu. Jsem strašně šťastný, že ten film vznikl. Dnes se ukazuje, že v televizních reprízách už má milionovou sledovanost. Jsem rád, že jsme talent Radka Brzobohatého zafixovali, v tom je zisk filmu, nikoli v ekonomických měřítkách.
Podílíte se finančně na vlastních snímcích?
Do Vrásek z lásky jsem vložil svůj honorář. Točil jsem film zadarmo, abychom nevytvářeli další náklady. Říkal jsem, že když na to někdo přijde, pak teprve si vezmu honorář. Nikdo na to nepřišel, takže jsem ten film dělal zadarmo. Žena mě doma za to moc nepochválila. A v případě Anděla Páně 2 už to tak nebylo.
Přiznám se, že bych se bál vložit svoje prostředky do filmu. Takový kaskadér nejsem, protože vím, kolik to stojí, a znám možnosti, kolik může film vydělat. Málokterý český film se skutečně zaplatí jako Anděl Páně 2. Dosáhli jsme mimořádného čísla: milionu lidí v kinech. Předtím se to povedlo Koljovi, Vratným lahvím, Ženám v pokušení - filmy, kterým se to od revoluce podařilo, spočítáte na prstech dvou rukou.
Když občas potkám nějakého bohatšího člověka, který mi chce dát peníze na film, říkám mu: Musíte se k tomu stavět jako k charitě. Nemůžu vám slíbit, že vám zhodnotím peníze, které mi na film dáte.
V Česku se točí poměrně hodně filmů. Myslíte, že systém grantů a podpory České televize funguje dobře?
Myslím si, že je to dobře nastaveno. Na druhé straně mě u toho bolí pusa, když to říkám, protože moje smýšlení je pravicové a veškeré komise, které přerozdělují, subvencují a rozdávají, jsou mi z duše nepříjemné. Ale musím přiznat, že bez nich by český film nebyl.
Vznikla by jedna letní komedie plná product placementu a pak ještě jedna pohádka - a tím by to skončilo. A veškeré filmy pro náročnější publikum, za všechny uvedu například filmy Bohdana Slámy, které neútočí na mainstreamové publikum, ale vybírají si náročnější diváky, něco jako filmová ČT 2, by bez podpory a grantů nevznikly. Pro českou kinematografii by to byla velká škoda.
Jste převážně televizní režisér. V poslední době vznikla řada zajímavých televizních filmů. Co vás zaujalo?
Skvělé věci vznikají na HBO, vynikající je seriál Pustina. Vůbec HBO je na českém trhu takový černý Petr, protože Českou televizi hecuje, aby se i ona snažila jít do maximální řemeslné kvality. Věci, které vidíme v České televizi, jsou proto lepší. Je tlak na to, aby se nevytvářely jen nějaké bohapusté inscenace, jak je pamatujeme z našeho mládí v80. letech. Ale seriálová tvorba je trendem i v zahraničí. Všimněte si, že i hollywoodští režiséři, kteří dělali velké filmy, dnes točí seriály. Za všechny například Paolo Sorrentino a jeho Mladý papež.
Český filmový průmysl znovu šlape. Přečtěte si více:
Podíval jsem se na váš film Osmy, který v roce 2014 zvítězil v prestižní soutěži Prix Europa 2014 v Berlíně v kategorii TV Fiction. Jak jste se k této normalizační látce dostal?
Základem je výborný scénář Marka Epsteina. Film je také - stejně jako třeba Anděl Páně - vyprávěn s lehkostí nebo hořkým humorem. Narodil jsem se v roce 1973, takže bolševika pamatuju velmi přesně, všechny ty fronty na banány, bafuňáře, kteří nehnuli prstem, dokud jim někdo nedal úplatek, takže mě bavilo se do té atmosféry dětství možná vrátit.
Ale ten film má jinou hodnotu. Ve vztahu mezi Zuzkou Stivínovou a Ivanem Trojanem je tam přece obrovská naděje, kdy po všech těch průserech, co Trojan napáchá, má vedle sebe silnou ženu, která s ním v životě půjde dál. To je pro mě téma toho filmu: že my chlapi potřebujeme vedle sebe mít silné ženy, které nás nenechají padnout.
Před pár lety jste veřejně vystoupil proti komunistům. Favorit nadcházejících parlamentních voleb, hnutí ANO Andreje Babiše, se nebrání případné vládní koalici s touto stranou. Vadí vám to?
Moje vystoupení proti bolševismu, budu to tak označovat radši než komunismus, bylo vystoupením proti určitému povahovému rysu české společnosti. Jsem přesvědčen, že vzít na sebe znak totalitního režimu, ať už je to hákový kříž, či srp a kladivo, po tom, co se dělo v Osvětimi, a p o tom, co se dělo v gulazích, je víc rys charakteru než politický postoj.
Proti tomu bojuju, proti zákeřnosti povahy. A ta může být v dresu zdánlivě pravicové politické strany, ta strana může mít i miliardové dotace z různých podniků. Bolševictví se projevuje tím, že v politických stranách napříč politickým spektrem jsou různí agenti Státní bezpečnosti, paraziti, kteří si užívali za každého režimu a chtěli nějaké výhody. Takto je potřeba vnímat ten můj postoj.
Povahové vady, jak víme, se vyhubit nedají, ale dají se omezit. Myslíte, že v české společnosti, politice či filmu pořád existují?
Doufal jsem po revoluci, že jich bude ubývat. Můj strýc dokonce říkal, že všichni, co jsme to zažili, musíme vychcípat a pak se společnost teprve obmění. Ukazuje se, že to není pravda. Ta naděje byla trošku zklamaná. Ale když se rozhlédnete po světě, vidíte, že politika je všude taková. Našel jsem si k tomu vlastní postoj a budu radši točit filmy, a ne psát nějaké výzvy a podporovat jednoho proti druhým. Můj podpis na žádných arších neuvidíte.
Ale ode mě také nikdy neuslyšíte, že Miloš Zeman není můj prezident, protože bych nebyl demokrat. Můžu s ním nesouhlasit ve spoustě věcí, ale Miloš Zeman byl zvolen podle zákonů, demokraticky a je třeba to respektovat.
Dále čtěte:
