Chvíli trvalo, než si klienti zvykli, že chce jejich majetek nebo odpovědnost pojistit firma, která má v názvu logo největší tuzemské zdravotní pojišťovny. Dnes má Pojišťovna VZP v tomto segmentu pojištění stomilionový předpis. To je zhruba tolik, kolik si před třemi lety vedení dceřiné firmy VZP předsevzalo. Teď si budou zákaznicí zvykat znovu – pojišťovna jim začne nabízet vedle pojištění proti ohni nebo vichřici také povinné ručení. Dceřiná firma VZP čeká už jen na udělení licence od ČNB.
Vlastně je ale rozkročení pojišťovny mimo zdravotnictví celkem logické. Že by se v Česku v dohledné době blýskalo na to, že si zdravotní péči bude možné pojistit i mimo veřejné pojištění, není pravděpodobné. „Kdybychom se orientovali jen zdravotnictví, patrně už bychom neexistovali,“ říká Robert Kareš, předseda představenstva Pojišťovny VZP. Je nicméně přesvědčen, že jednou si pacienti zákonitě budou muset začít za zdravotní péči připlácet. Do té doby bude Pojišťovna VZP pojišťovat třeba ty auta, vstoupí na Slovensko a rezervy bude ukládat do budov, které si nakoupí.
Když s vámi naposledy týdeník Euro hovořil, pouštěli jste se nových vod. Jak se to povedlo?
Před třemi lety jsme se rozhodli dělat i něco jiného než zdravotní pojištění. Našim cílem bylo být úspěšní v majetku a odpovědnosti a oscilovat během tří let kolem sto milionů předpisu pojistného. Letos se přiblížíme k těm sto milionům, takže se chválíme. Tedy nejen sami sebe, ale oceňují to i naši zahraniční zajistitelé. Není legrace udělat takový objem za takovou dobu na tak extrémně saturovaném trhu, kde se pracně sbírá každý milion, natož sto milionů.
Pojištění zdravotních rizik tedy už není hlavní činností Pojišťovny VZP?
Samozřejmě se ve zdravotním pojištění stále angažujeme, ale zabýváme se i dalšími riziky, již zmíněným majetkem a odpovědností včetně odpovědnosti zdravotnických zařízení. To je přirozeně velmi rizikové a stále ho držíme na hladině 30 procent našeho celkového portfolia majetku a odpovědnosti. Je to řízený proces. Určitě bychom byli schopni upsat i víc, protože ochota pojišťoven toto riziko pojišťovat je nízká. V podstatě je nabízí jen pár subjektů. U individuálních pojištění u jednotlivých lékařů je situace ještě lepší – máme tam prodejně téměř stoprocentní úspěšnost. Prakticky každý, kdo je osloven, smlouvu uzavře. Máme tým mladých upisovatelů, kteří stanovují částku individuálně dle potřeb lékařů. Značka PVZP je u nich také asi dobře vnímaná.
Co jste tedy schopni dnes v majetku a odpovědnosti pojistit?
Podnikatelské pojištění zahrnuje všechno – odpovědnost, majetek, živly…třeba i přerušení provozu. Našimi klienty jsou malé podniky, i obrovské korporace. Ze začátku jsme trochu bojovali i s tím, že klienti nechápali, že PVZP chce pojistit požár nebo vichřici. Trvalo rok, dva než si na nás lidi zvykli. Obecně po revoluci každý chtěl velkou zahraniční firmu, dnes bych řekl, že je to naopak. Nám nahrává jednoduchost řízení, flexibilita i české vlastnictví.
Jaký obor je v pojištění odpovědnosti nemocnic nejrizikovější?
Nejrizikovější jsou gynekologie a porodnictví. Je to hodně citlivé, může tam být kromě poškození i psychická újma a nároky jsou potom vysoké. Zvyšování nároků na odškodné je v České republice setrvalým trendem, byť nedosahuje výšin západní Evropy nebo USA.
Dá se to vyčíslit? Kolik událostí jste řešili třeba v minulém roce?
Škody jdou určitě do milionů korun. Když je v sázce lidský život, žádá se částka minimálně dvacet milionů. Já osobně teď cítím určité zlepšení – dřív soudy pálily nároky lidí bez hlubšího zkoumání, postupně se tomu dává určité racio. Každý případ je potřeba posuzovat individuálně. A důkladně. Lidé jinak budou žalob zneužívat a hojit se na doktorech i bez jejich chyb. Žádají psychické újmy za absurdní věci – třeba za to, že nejsou propuštěni v době Vánoc, čímž strádala celá rodina. Rozhodnutí českých soudů jsou ale obecně obtížně předvídatelná.
Kolik nejvíc vyplatila Pojišťovna VZP?
Nejvyšší plnění za jednu škodu bylo šest milionů korun. Já bych ale viděl pozitivně, že se zvyšuje nejen tendence soudit se, ale i kvalita zdravotnických zařízení, včetně jejich jednání s pacienty. Je třeba, aby byla v pořádku dokumentace, management zařízení, personální obsazenost a když potom i tak dojde k nějaké takové události – odstranit lidské chyby úplně nepůjde - je strašně důležité, jak se ta nemocnice chová. Zahraniční zajistitelé radí, aby se zdravotníci chovali k pacientům jako ke klientům. U několika velkých škod na trhu bylo na vině mimo jiné i chování k poškozenému a jeho rodině.
Přistupují nemocnice k mimosoudnímu vyrovnání?
Ano, a pojišťovny na to už slyší. Dříve k vyplacení škodní události potřebovaly vždy soudní rozhodnutí, dnes se často strany dohodnou, nemedializuje se to a tím nejsou poškozeny. Pokud je nárok oprávněný, je určitě lepší dohodnout se. Pokud ovšem klient žádá nepřiměřené odškodnění, dojde k soudu.
Bývalo těžké pro pacienty soudit se. Třeba jen sehnat soudního znalce…
Čím dál více advokátních kanceláří se specializuje na zdravotnictví a ty už mají nakontaktované soudní znalce. Pokud ti předběžně posoudí, že případ má u soudu šanci, nabízejí klientům i spolupráci na bázi success fee (procento z úspěchu). Klienti v těchto případech neplatí soudní poplatky, které by mohly být nad jejich možnosti v případech, kdy žádají velké částky. Už se stává i to, že klient může požádat o to, aby nehradil náklady soudního řízení, přestože vyhraje zdravotnické zařízení.
Proč jste se vlastně rozhodli před třemi lety pojišťovat vedle tradičních zdravotních produktů i další rizika?
Historicky jsme před cca 20 lety vznikli jako určitý apendix VZP. Byli jsme součást VZP a pojišťovali jsme jen úzce vymezené zdravotní rizika. Se vstupem do EU vznikla samostatná dceřiná společnost Pojišťovna VZP a.s. se základním kapitálem 60 milionů.
Český trh je extrémně malý, uvolnění veřejného zdravotního pojištění je dodnes nulové, prostor pro soukromé pojištění zdraví tedy není prakticky žádný. V segmentu, kde jsme se pohybovali, začala být konkurence – pojištění cizinců nebo cestovní pojištění začal dělat kde kdo. Měli jsme obrovské propady. V roce 2008 jsme se rozhodli s tehdejším ředitelem VZP, že půjdeme cestou expanze, navýšili jsme základní kapitál postupně na 290 milionů z vlastních zdrojů a ČNB jsme požádali o další licence.
Několikrát jsme je rozšířili, abychom mohli nabízet i další produkty. Začali jsme s těmi nezdravotními – například původně jsme nabízeli jen léčebné výlohy u cestovního pojištění do zahraničí, všechno ostatní jako pojištění zavazadel, úrazu, storno zájezdu, letu nebo odpovědnosti, jsme museli nakupovat jinde. Ty jsme tedy přidali jako první, potom jsme nabalili nemocenské dávky, pojištění odpovědnosti, bytů, domů a nakonec i tu královskou disciplínou v neživotním - pojištění velkého majetku a odpovědnosti. Tím jsme vykompenzovali propady u cizinců a cestovním pojištění.….Kdybychom to neudělali, pojišťovna by dnes patrně neexistovala. S výjimkou životního pojištění teď umíme obsloužit klienty komplet. Tedy s výjimkou aut.
Vy chcete nabízet i povinné ručení?
To začneme dělat, až dostaneme od ČNB licenci. Už jsme o ni požádali. Povinné ručení je ještě složitější produkt a rizikovější než pojištění odpovědnosti, ale absolutně nepochybuji o tom, že to opět zvládneme úspěšně.
Tak proč do toho vlastně jdete?
Pojištění aut dělá úzký kruh pojišťoven. Strategicky jej ale potřebujeme, abychom se mohli rozvíjet. Limituje nás, že nemáme úplně komplexní řešení. Už nám klienti říkají: My bychom si vás vzali už proto, že jste česká společnost, ale chybí nám to povinné ručení. Nechtějí mít byt pojištěn jinde a povinné ručení jinde. Hodně se také účastníme veřejných zakázek a do řady z nich se bez aut nemůžeme hlásit. Akcionáře jsme o nutnosti tohoto kroku přesvědčili a nyní žádáme ČNB. Jsem přesvědčen, že splňujeme všechny náležitosti, o kapitálu nemluvě. Chceme se prostě celkově rozvíjet a postupně dosáhnout předpis 750 milionů korun, to začíná být pojišťovna středně větší, je stabilizovaná a odolná proti výkyvům trhu.
Kolik vám chybí?
Teď máme 465 milionů korun, takže je to ještě na několik let. Je ale dobré, abychom rostli rozumně. Kdyby vzniklo soukromé zdravotní pojištění, byla by to velká výzva. Jinak to vidím tak na pět, deset let.
Soukromé zdravotní pojištění podle vás nebude řekněme v horizontu pěti let?
Debaty začínají. Hovořil o něm ředitel VZP ČR Kabátek, i bývalý ministr zdravotnictví Němeček jej nezavrhl, ale s tím, že tato vláda toto téma nenastolí. Celosvětově začíná být žití na dluh problém, Česká republika má nejkošatější systém veřejného pojištění v Evropě, ani Francie ho nemá tak rozbujelý. Zatím se to řeší neustálým tlakem na navyšování plateb za státní pojištěnce.
To ale nejde pořád. Díky demografické skladbě populace lze obtížně spoléhati na růst mezd a tudíž vyšších odvodů. Budeme se muset do budoucna rozhodnout, jestli zvednout odvody zaměstnancům a u OSVČ, nebo začít ten systém limitovat a umožnit lidem, aby měli nějakou volnost. Byl bych zásadně proti tomu, aby tady vznikl kompletně nový systém soukromého pojištění, na to není Evropa připravená. Na druhou stranu trochu soukromého pojištění v objemu 8, 10 procent, možná až 15 nákladů na veřejné zdravotní pojištění je všude v Evropě.
Vždyť i v Německu existuje soukromé pojištění…
Mám tu krásnou knížku – systémy soukromého zdravotního jištění v EU. Některé státy mají soukromé pojištění jako doplněk veřejného, jiné mají tzv. substituční pojištění, do kterého mohou různé skupiny rovnou vstoupit. Otázkou je u nás ovšem i ústavnost, ale já jsem přesvědčen, že by doplňkové připojištění protiústavní nebylo.
Čím to je? Jsme tak extrémně rovnostářští?
Je to dědictví minulosti. Lidé byli zvyklí na socialistické zdravotnictví a na to navázalo veřejné pojištění. Téměř všechno bylo a je hrazené, tedy kromě naprostých drobností. Prolomilo se to u stomatologů, kde podstatná část je hrazená a neustále je tu tlak komory na to, aby se zvyšovaly nebo limitovaly úhrady. A soukromé pojištění je obrovské politikum. Lidé jsou zvyklí, že u lékaře nešahají do peněženky, péče je na dobré úrovni a je relativně dostupná, byť u některých oborů ne, ale vždy se někam vtlačíte – přinejhorším jdete na urgent a oni vás vezmou.
A teď si představte, že přijde politik a řekne tu smutnou pravdu: Je potřeba zastavit zadlužování státu a schodku a budete muset přebrat odpovědnost. No to by politická strana volená na čtyři roky moc populární nebyla. Takže je otázka, jak dál: buď se půjde cestou neustálého navyšování příjmu veřejného pojištění, nebo se někdo pokusí lidi přesvědčit o určitých nadstandardech - připlatíte si a budete mít lepší přístup péči - nebo se bude muset říci: úroveň zůstane stejná a i na běžné věci si začnete připlácet, aby byl systém ufinancovatelný.
Ony ale v praxi nadstandardy stejně fungují, jen jaksi polo nebo nelegálně…
To je systémové selhání. Obecně se začíná dít v zemích, kde je systémový problém: nejste schopna prorazit standardní cestou a potřebujete to, tak si nějak pomůžete. Světonázory jsou různé a je to dobře, ale tvrdit, že soukromé zdravotní pojištění je asociální, když ho má 99 procent zemí EU a mají jej takové země jako Německo, Rakousko nebo Francie, které už nejsou sociální, ale téměř socialistické státy, je pokrytectví. Buď dnes nadstandardy poskytnou různé benefitní kluby u nemocnic nebo poliklinik, nebo jinak. Téma vícezdrojového financování zdravotnictví jednou zkrátka přijde. A netýká se to jen zdravotnictví, i penzí a dalších…ale jsou to strašně nepopulární kroky. Čím víc účastníků debat, tím horší výsledek. Měla by se začít vést celospolečenská debata o tom co dál. Ta doba přijde – s pokrokem technologií a zvyšujícím se věkem přijde dozajista.
Jak Vám funguje pojištění nadstandardů u cizinců?
Je o to zájem. Paradoxně cizinec má právo se lépe se pojistit než našinec.
Chcete expandovat na Slovensko?
Rozhodli jsme se otevřít pobočku na Slovensku. Máme příhraniční licenci, máme tam předpis v milionech, ale vzhledem k jazykové a historické blízkosti by bylo škoda nevyužít příležitosti více. Sídlo bude v Bratislavě, i když jsou tam dražší nájmy než ve Vídni. V příštím předložíme obchodní plán na představenstvo a dozorčí radu.
Co tam chcete nabízet?
Začneme s cestovním pojištěním, cizinci, velkým majetkem, odpovědností a občanským majetkem. Rádi bychom tam pojišťovali odpovědnost nemocnic, byť tam nejsou odškodné zdaleka tak velké jako u nás, protože nemají nový občanský zákoník podobný našemu, který je u nás skokově zvedl.
Je něco, co se nevede?
Máme problémy jako všechny pojišťovny – nízké až záporné úrokové sazby nás trápí ve finančním umístění. Včera na poradě kolega říkal, že nejmenovaná banka už nechtěla vzít vklad sto milionů, resp. chtěla poplatek 0,5 procenta. Musíme mít rezervy, a buď je můžeme uložit tam, kde se nám znehodnocují – do státních dluhopisů nebo do akcií, kde můžete vydělat 8 procent nebo také 15 prodělat. Dneska jediným výnosným aktivem jsou nemovitosti., ale i jejich výše je ve finančním umístění omezená.
Kam dáváte peníze vy?
Podle pravidel Solvency II . Máme i budovu – koupili jsme od VZP za 135 milionů její sídlo v Brně a chtěli bychom nakupovat další, které se budou dát pronajímat, což je dobré v tom, že když se zvýší inflace, můžete to promítnut do nájmu. Když se evropské státy snaží nastartovat ekonomiku tak, že krvácí finanční sektor, je to špatně, ale s tím my nic neuděláme.
