Co můžete dělat?
Přezkumné řízení je bez lhůt. My se můžeme jen zdvořile připomínat, což děláme.
Co budete dělat, když ministerstvo kultury prohlásí dům památkou?
Samozřejmě musíme přemýšlet o alternativách. Ale tady plán B nemá racionálněekonomický rozměr. V době, kdy se budova stavěla, se vůbec nepřemýšlelo o nějaké hospodárnosti nebo zelenosti.
Vy jste před budovu teď postavili energetický štítek. Budova spálí tolik energie jako šest základních škol, říkáte...
Nechceme nijak ostrakizovat architekty, kteří budovu navrhli. V té době se přemýšlelo jinak. Kdo ale má alespoň gymnaziální fyziku s termikou, pochopí, že tady se topí pánubohu do oken. Kovové nosné prvky jsou vyvedeny mimo budovu. Ta zároveň byla koncipována jako vládní budova, kam přijede „šestsettrojka“, vysype soudruha náměstka a zase odfrčí, takže nemá ani podzemní parkoviště. Od revoluce slouží všechny možné plácky okolo ní jako takové spontánní povrchové parkoviště. Potom je tam ještě jedna zvláštnost - jedna z budov sloužila jako centrální dispečink, byla vlastně jedním velkým obalem na počítač. Není tam denní světlo.
Opravdu se nedá budova nějak opravit a využít?
Pokud nechceme bývalý Transgas masivně dotovat, což jako privátní subjekt logicky nechceme, nic nevymyslíme. To je specifikem této budovy. Třeba Motokov z téže doby funguje, navíc je elegantní, ale ten byl už tenkrát koncipován jako standardní kancelářská budova.
Brutální solitér u magistrály: Transgas ještě svou bitvu nedobojoval
Ale třeba Kotva je také pozůstatkem brutalismu a nikdo ji nechce demolovat.
Kotva je pěkná, zajímavá. My jsme se na ni dívali, když se nabízela, vůbec nás nenapadlo ji zbořit. Dá se s ní pracovat. Pro Transgas i pro celou oblast by ale byla památková ochrana polibek smrti.
Nechcete dům nabídnout státu za korunu?
Proč bychom to dělali, když jsme do něj investovali dost peněz? Navíc bych byl zvědavý, co by s ním stát dělal… Je rozdíl, když máte budovu z 30. let, kdy se stavělo ještě poctivě, nebo socialistický stavební šlendrián ze 70. let. Navíc ona vlastně ta budova ani není původní. V 90. letech ji ČEZ rekonstruoval, přičemž změnil design pláště.
Pořád jste mi neřekl, co budete dělat, když z komplexu bude památka.
Pokud budeme mít zmařenou investici, budeme se korektně, ale všemi prostředky bránit. My tady podnikáme jako zahraniční subjekt, takže spadáme pod smlouvu o ochraně investic, jsme nizozemsko-lucemburská společnost. Arbitráž bychom vedli ve Stockholmu.
Není to takové to bububu před verdiktem ministerstva kultury?
Člověk jako Čech nemá nikdy radost, když žaluje vlastní stát, na druhé straně já jsem odpovědný akcionáři, že se o jeho peníze starám s péčí dobrého hospodáře. Škodu jsme vyčíslili na miliardu korun.
Nezdá se vám proces památkové ochrany trochu divný? Máme tu Národní památkový ústav jako odborného garanta, pak ministerstvo kultury a potom do věci ještě vstoupí pan ministr jako politická osoba.
On má pravomoci a využívá jich.
Bude další Transgas? Úředníci rozhodnou, zda padnou i další pražské domy
Jeho krokům ale nerozumím ani těm jeho předchůdců.
Myslím, že musí být pod obrovským tlakem. Za zachování těchto velice zvláštních staveb bojuje velmi úzká skupinka lidí, ale každý má několik vizitek, což je v akademické sféře normální. Působíte na různých katedrách a institucích, v ústavech, v poradní komisi… V pár lidech dokážete soustředěně zaútočit z několika pozic.
HB Reavis staví v centrech Varšavy, Bratislavy, Budapešti, Londýna. Jakou máte zkušenost odtamtud?
Když přiletíte do Londýna, vidíte jenom jeřáby. Britové si řekli: Londýn bude metropole 21. století a tečka. Tady máme Tower Bridge, tady katedrálu svatého Pavla a jinak pojďme přestavět vnitřek města, abychom byli živým městem, kde se tvoří dějiny. Praha má zkušenost Karla IV., a co tu nepostavil, nemáme. Už se ale zapomnělo, že on nechal zbořit půlku města a díky tomu máme Prahu gotickou. Pak přišla doba pobělohorská, stali jsme se naprostou provincií, a tak se tu také stavělo.
Nemáme žádnou ringstrasee, žádnou tehdy moderní architekturu. Praha je jakýmsi skanzenem. Pojďme si ale nahlas říci: Chceme takovou Prahu a tím moderním centrem bude třeba Brno. To není žádná tragédie, navíc jsme v Evropě a my ostatně už v té Varšavě nebo v Londýně působíme.
Vy jste z Brna?
Když budeme zachovávat mrtvé budovy, jinak to tu nedopadne. Pak je ještě otázka, jestli bude Praha pěkný skanzen, když budeme zachovávat takové budovy jako Transgas.
V době, kdy jste připravovali akvizici Transgasu, zkoušeli jste se zeptat historiků architektury nebo památkářů?
Od památkářů máme souhlasná stanoviska. Bylo pro nás překvapení, že byl proces přezkumu vůbec zahájen. A pak jsme byli překvapení, jak neskutečně dlouho ten přezkum trvá.
Proč si myslíte, že jeden z autorů budovy, architekt Aulický nejprve souhlasil s demolicí, potom začal bojovat za záchranu budovy?
Já si pana Aulického vážím a chápu ho. On se podílel na telefonní ústředně v Dejvicích, tu také čas překonal. Šla k zemi v době, kdy se projednával Transgas. Panu Aulickému má zmizet už druhý výsledek práce. Na druhé straně on se vyjádřil celkem pochvalně k tomu, co tam chceme postavit.
Co tam chcete postavit?
Chceme se vrátit architekturou 21. století, která ale bude zároveň pokorná k tomu, co bylo v těch místech v minulém století vybourané. Měl by tam vyrůst blok domů s piazzettou, aby to místo ožilo. Když jsme se bavili o fasádě, u některých nápadů jsme si říkali: „Wow, to je ale pecka.“ Pak jsme ale došli k závěru, že chceme raději eleganci, která bude šik.
Možná jste podcenili specifikum Prahy, kde je bourání zločin. Vy jste zvyklí bourat z jiných metropolí.
U nás to není primárně bourání, ale nahrazování něčím novým. Když máte všude jatka a katovny, je to super, ale přijede se na ně podívat dost turistů, aby uživili populaci toho města?
U nás budí hysterii cokoliv.
V prvních letech po revoluci jsem si myslel, že Praha nahradí Vídeň jako centrum regionu. Ukázalo se, že to vůbec nehrozí. Ale nenapadlo mě, že tím městem, které se takovým centrem stane, bude Varšava. My máme strach, Karel IV. se nebál, jen mu nikdo neříkal developer. Nastartoval město na několik dalších století, ale další impulz s výjimkou první republiky už nepřišel. Předkové měli optimismus, víru v sebe a nebáli se. My se bojíme, tak po nás nezůstane nic. A je to vlastně spravedlivé.
Dále čtěte:
