Fanouškům sci-fl se možná vybaví thriller THX 1138, filmová prvotina režiséra George Lucase. V něm vědci pomocí robotické ruky manipulují s radioaktivním materiálem uvnitř hermeticky uzavřené komory. Kov přenášejí, nařezávají a zkoumají dopady záření na strukturu materiálu.
Jako v Lucasově filmu se můžete cítit ve výzkumném centru v Řeži u Prahy. Týdeník Euro dostal možnost prohlédnout si téměř dokončený objekt jen několik dní před stanovením ochranného pásma.
O projektu čtěte více:
Studna energie. Výzkumníci z Řeže chtějí uspět s vlastním reaktorem IV. generace
Bez důkladného ověření totožnosti, bílého pláště, dozimetru a respirátoru se dovnitř už jen tak někdo nedostane. Dokonce i uklízečkám tu budou kontrolovat, zda po úklidu místností nenesou ven v kýblu radioaktivní vodu.
V budově se nachází celkem deset horkých komor - pojem „horká“ se v tomto případě netýká vnitřní teploty, ale možnosti pracovat se silně radioaktivním materiálem. Od okolí je odstíní silná vrstva oceli.
Pracoviště má na starost Ondřej Srba, který upozorňuje na unikátní vlastnosti nových laboratoří. Použité ocelové boxy lze totiž pomocí jeřábu vyjmout a nahradit za nové. „Čas potřebný na přípravu dalšího experimentu se tím zkracuje na jednu desetinu,“ říká Srba. Dodávku horkých komor se daří už i exportovat - čeští vědci vyrobí horké komory například pro výzkumný reaktor Jules Horowitz ve Francii.
Unikátní kabeláž. Ředitel centra výzkumu Řež Martin Ruščák upozorňuje na kabely, které vydrží až 60 let v provozu. (Foto: Martin Pinkas)
Logicky se nabízí dotaz: Nemáte obavy z ozáření? „Mnohem větším dávkám záření jsou vystaveni piloti a letušky,“ reaguje Srba. Jeden let z Evropy do Severní Ameriky prý vyjde nastejno jako důkladné rentgenové vyšetření v nemocnici.
Zaměstnanci tedy zůstávají v klidu. Jistou ironií je, že uvnitř budov řežského areálu je nižší radioaktivita než venku, kde se vyskytuje ve zvýšeném množství přírodní radon.
Přístroje za unijní miliardy
Právě zde v Řeži, malé středočeské obci sevřené mezi Vltavou a kopcovitým terénem, se uskutečnila jedna z největších investic do vědy a výzkumu podpořených z unijního Operačního programu Věda a výzkum pro inovace. Tento fakt nelze ostatně přehlédnout, cedulky a nálepky upozorňující na pořízení budovy, přístroje či zařízení z evropských peněz se nacházejí asi tak v metrovém odstupu od sebe.
Dlužno dodat, že komplex v Řeži technologický posun dopředu nutně potřeboval. Velká část zařízení a budov pocházela z 50. a60. let minulého století a technické i morální zastarávání bylo rok od roku tíživější. Díky projektu známému pod zkratkou SUSEN (Sustainable Energy) se Řež znovu vrací do první ligy jaderných výzkumáků ve světě.
Čtěte:
Liberalizovaný trh s energiemi do Česka přivábil Švýcary a Italy
Celkové náklady na projekt výzkumu v oblasti udržitelné energetiky v Řeži dosáhly 2,45 miliardy korun, z toho dotace z fondů Evropské unie činila téměř 2,1 miliardy. Oflciálně bude centrum dokončeno a zprovozněno v červnu letošního roku. „Náš projekt je unikátní tím, že za většinu peněz jsme nakoupili technologie, ne budovy,“ zdůrazňuje ředitel Centra výzkumu Řež Martin Ruščák. Malá odbočka pro vysvětlení: Centrum výzkumu Řež je dceřinou společností akciovky ÚJV. Kompetence mezi matkou a dcerou jsou jasně rozdělené. Zatímco ÚJV zajišťuje inženýrské, výzkumné a odborné služby pro své akcionáře (ČEZ, Slovenské elektrárne, Škoda JS) a další zájemce, Centrum výzkumu Řež je zaměřeno na předkomerční výzkum a vývoj v oboru jaderné i ostatní energetiky. Oddělení obou aktivit bylo i podmínkou pro poskytnutí evropské dotace.
Jak přiznává ředitel Ruščák, ambice jím řízeného podniku s 300 zaměstnanci nejsou zrovna skromné. Aktivně chce posouvat vývoj jaderných reaktorů čtvrté generace. Tedy těch, které zajistí lepší využití jaderného paliva a nabídnou vyšší úroveň bezpečnosti než dnes provozované reaktory.
Detailní pohled. Nově pořízený japonský mikroskop umí sledovaný vzorek zvětšit až milionkrát. (Foto: Martin Pinkas)
Konkrétně se jedná třeba o projekt Allegro, na kterém ÚJV ajeho dcery pracují společně s partnerskými organizacemi ze Slovenska, Maďarska a Francie. Nezávisle na něm začal Ruščákův tým připravovat malý modulární reaktor nazvaný Energy Well - v překladu Studna energie. Za tři roky by chtěl mít v ruce studii proveditelnosti a predesign.
Po technologické stránce se jedná o vysokoteplotní reaktor chlazený tavenou solí. Výzkumníci ze středočeské Řeže však nemají nic jistého. Po celém světě lze napočítat nejméně 40 projektů vývoje a následné produkce malých jaderných reaktorů.
Sen o reaktoru Made in Czechia
Podle Martina Ruščáka je šance uspět na trhu reálná. „Systematický výzkum reaktorů chlazených tavenou solí probíhá ve Spojených státech, v Číně, u nás a jinak už nikde. Proto jsme se před dvěma lety zeptali - neotevírá se zde příležitost pro český průmysl?“ říká Martin Ruščák.
Výhledově by chtěl sestavit širší konsorcium českých i zahraničních společností, které Studnu energie dotáhnou do fáze výroby. Stane se tak zřejmě až po roce 2030. První firmy, například Comtes FHT, na projektu spolupracují již dnes
Dále čtěte:
Ohlodaný tržní koláč. ČEZ a innogy přicházejí o zákazníky
Nizozemské holdingy české podnikatele už netáhnou
Řešením pro „velkou“ energetiku však Energy Well nebude, jeho elektrický výkon má dosahovat jen 16 až 20 megawattů. Určen bude hlavně pro výrobu elektřiny a tepla v odlehlých lokalitách, typicky třeba v subarktických oblastech Kanady či na Aljašce, v městech uprostřed pouštních oblastí nebo v dolech v Africe či Latinské Americe.
Cestou z ředitelny do budovy diagnostického centra potkáváme Jana Uhlíře. Mluvčí firemní skupiny ÚJV Milan Mika jej představuje jako jednoho z nejuznávanějších světových odborníků na solné jaderné technologie.
Diagnostické centrum je novostavba v řežském areálu, která vyrostla v rámci projektu SUSEN. Důležitější než samotná budova je samozřejmě to, co je uvnitř. Tedy moderní vědecké mikroskopy či mohutné zařízení s názvem hmotnostní spektrometr sekundárních iontů. „Jedná se o nejdražšípřístroj vtéto budově, vyšel na zhruba 60 milionů korun,“ dodává Petra Bublíková, která nás budovou provází.
Kvalitní odstínění. Pracovníci v Řeži budou zkoumat radioaktivní materiály v deseti horkých komorách (Foto: Martin Pinkas)
Spektrometr umí doslova rozbít vložený vzorek na jednotlivé atomy. Poté vědcům spočítá množství zjištěných prvků od vodíku po uran. Menší mikroskopy vyrobil a dodal česko-francouzský podnik Tescan Orsay Holding. Mohutný transmisní elektronový mikroskop, který umí přiblížit zkoumaný vzorek až milionkrát, pochází z Japonska.
Na obřím japonském mikroskopu právě vědci zkoumají vzorky kovu z tlakové nádoby zavřené jaderné elektrárny ve východoněmeckém Greifswaldu. Podle množství nepatrných trhlin a bublin v řádu nanometrů lze poznat poškození, které po několika letech či desetiletích provozu elektrárny na materiálu zanechá radioaktivní záření.
Pracovníci Centra výzkumu Řež opakovaně zmínili, že odstavené jaderné bloky představují drahocenný zdroj materiálu pro výzkum. Tlakové nádoby reaktorů jsou prý nejdražší ocelový šrot na světě -výzkumné ústavy se o vzorky ke zkoumání doslova přetahují.
Greifswaldská elektrárna je pro české vědce ideálním zdrojem materiálu. Jedná se totiž o ruský typ reaktoru VVER-440, který je u nás v provozu v Dukovanech. Z fungujících elektrárenských bloků vzorky k výzkumu brát nelze.
Pracovat tu chtějí i Němci
Při prohlídce diagnostického centra nelze přehlédnout, že zde převažují mladí pracovníci okolo třicítky. „Polovina zaměstnanců Centra výzkumu Řež je mladší čtyřiceti let, třetina má méně než 34 let,“ vypočítává ředitel Martin Ruščák.
Hrdý je i na to, že se mu podařilo přilákat mladé vědce ze západu Evropy. Pokud nepočítáme Slováky, Centrum výzkumu Řež zaměstnává 25 cizinců různého věku - od absolventů vysokých škol po zkušené vědce s dlouhou praxí. Početně mezi nimi převažují Italové, Němci a Francouzi.
Česko jim sice nemůže nabídnout vyšší mzdy než domovská země, ale přesto je sem do blízkosti Prahy přilákala příležitost bádat v zajímavém oboru. „Mladí vědci mohou u nás dosáhnout na vlastní výzkum, práci s přístroji a prezentaci výsledků mezinárodní komunitě dříve než na Západě, kde je hierarchie více zabetonovaná,“ dodává Ruščák.
Pesimisté občas varují, že za evropské peníze vyrostla na českém území nadbytečná vědecká a výzkumná centra. Optimisté naopak očekávají, že tato centra přispějí k posunu Česka z pozice evropské montovny k moderní znalostní ekonomice. Pocit z návštěvy Řeže je takový, že optimisté mohou mít v tomto případě pravdu.
