Podnik definitivně upadl do klinické smrti v pátek 30. června, kdy jako poslední fungující provoz zavřela i pivovarská restaurace. Poslouží zdejší lahvovací linka alespoň budějovickému Pardálu?
„Tady se musí hlídat nepřetržitě, je tu majetek za miliony,“ ozývá se zpoza skla ve vrátnici. Šerif při těch slovech pokyvuje hlavou směrem do dvora, kde se kupí stovky nerezových sudů KEG. Pivo už v nich ovšem neteklo hodně dlouho. A bečky jsou zřejmě tím nejcennějším, co dnes po kdysi slavném vyškovském pivovaru zbylo.
„To víte, smutné pocity. Nikdy nezapomenu, jak jsme sem z družstva museli na brigádu pomáhat s rozvozem. Ještě než se v šest ráno otevřela brána, stála tu řada plně naložených nákladních aut,“ vybavuje si člen ochranky dění v 70. a 80. letech.
Přitom vařit se tu mělo minimálně do roku 2021. Alespoň se k tomu zavázala společnost Czech Beverage Industry Company (CBIC), když před šesti lety získala pivovar do dlouhodobého pronájmu. Státem zřízené akciovce Jihomoravské pivovary platí roční nájemné, jehož výši nechce ani jedna strana zveřejnit.
Nicméně důležitější je, že výroba pod současným provozovatelem se tady už nerozjede. Společnost CBIC přestala vařit na jaře, u Okresního soudu ve Vyškově teď po Jihomoravských pivovarech vymáhá několik desítek milionů korun jako náhradu za údajnou závadu na technologii.
Minirevoluce. Malé pivovary se v tichosti slučují do skupin
Jiří Kopenec, předseda představenstva CBIC, se sice nechce k probíhajícímu sporu vyjadřovat, během telefonátu ale stihne prohlásit, že s vařením piva už ve Vyškově nadobro skončil. Klesající výstav, nízký zájem o značku a bobtnající ztráta jsou pro jihočeského podnikatele se zkušenostmi ze zemědělství zkrátka dostatečným varováním. Ostatně sama CBIC by vyškovský pivovar nedokázala restartovat tak jako tak, všichni zaměstnanci už v minulých týdnech odešli.
I když to Kopenec nechce potvrdit, spekuluje se, že Jihomoravské pivovary žaluje kvůli závadě na průtokovém pastéru, čímž mělo docházet k oxidování piva. Jihomoravské pivovary zařízení za 3,66 milionu korun instalovaly v roce 2006. Prý aby prodloužily trvanlivost a zvýšily kvalitu čepovaného piva.
Kdy vyškovský soud rozhodne, není jasné. Jednání několikrát odročil. Spor se pravděpodobně potáhne dlouho, ze strany CBIC navíc mohlo dojít k porušení nájemní smlouvy. „Od roku 2011 měl dle uzavřené nájemní smlouvy opravy a údržbu nemovitostí i technologického vybavení provádět nájemce, a to takovým způsobem, aby mohl být zachován provoz a aby nedošlo ke znehodnocení předmětu nájmu,“ přitakává Markéta Ježková z ministerstva zemědělství.
Ministr uvažuje
Stát nyní začal hledat možnosti, jak pivovar do budoucna využít. Opakuje se situace z roku 2009. Tehdy podnik vygeneroval třicetimilionovou ztrátu a přišlo rozhodnutí ho zavřít. Zachránil jej až nový pronajímatel.
Jenže další provozovatel se do Vyškova nepohrne. Ostatně stát musel výběrové řízení opakovat několikrát, než v roce 2011 přišla společnost CBIC jako jediný zájemce.
Jednou z možných variant se tak zdá využití vyškovských kapacit národním podnikem Budějovický Budvar. Ten se už několik let dotýká stropu a těžce hledá řešení, jak navýšit výstav. „Další možnosti pivovaru ve Vyškově chci řešit,“ mnohoznačně reaguje Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministr zemědělství. Rozhodnutí by mohlo přijít ještě v létě.
Díky lahvovací lince by se pivovar Vyškov mohl částečně rozjet.
Pokud by něco neprémiové budějovické značce Pardál pomohlo, pak je to právě stáčení do lahví v jiném provozu. Čili převážet sudové pivo do Vyškova a tam jej lahvovat? „To záleží na technickém vybavení a připravenosti pivovaru. Existence pivovaru ještě neznamená, že bude splňovat naše kvalitativní a technické požadavky,“ odpovídá Petr Samec z Budvaru.
A tohle představuje - kromě 250kilometrové vzdálenosti mezi Vyškovem a Budějovicemi - zřejmě největší zádrhel. Přestože Jihomoravské pivovary investovaly mezi roky 2006 a 2010 do vyškovského podniku 12,4 milionu korun, provoz si s sebou nese velký technologický deficit. Během minulého režimu se propadl až do kategorie III, což znamená, že se vařilo z náhražek a nekvalitních surovin.
Sto let od požáru
I když pak proběhla částečná modernizace a ze spilky třeba zmizely dřevěné kádě, řada technologií má svůj věk. A jak říkají odborníci, dobré pivo tam, kde se dlouhodobě vyrábělo ze špatných přísad, prostě neudělá nikdo. To je důvod, proč výstav vyškovského podniku trvale klesal a hospodaření se dostávalo do stále větší ztráty.
V roce 2009, kdy s vařením přestal stát, se tu vyrobilo necelých 25 tisíc hektolitrů. Na přelomu tisíciletí přitom výstav dosahoval téměř 80 tisíc hektolitrů. A pád pokračoval i pod současným provozovatelem. Roční produkce klesala hluboko pod 20 tisíc hektolitrů a ztráta v hospodaření dosahovala deseti milionů korun.
Nabízí se otázka, jestli by lepší budoucnost nečekala vyškovský pivovar pod církevním vedením. Arcibiskupství olomoucké žádalo o pivovar v restituci. Avšak poté, co neuspělo u bývalého pivovaru v Kroměříži, svůj boj ve Vyškově vzdalo.
Historie vyškovského piva se tak zastavila přesně sto let poté, co pivovar zachvátil zničující požár. Oheň se 21. května 1917 rozšířil po celém centru města z plotny hospodyňky, která škvařila sádlo. Přestože náklady na opravu podniku tehdy dosáhly astronomických 195 tisíc korun, výroba se opět rozjela. Dnes už před sebou pivovar ale takhle optimistickou budoucnost podle všeho nemá.
| Tři vyškovské pivovary |
|---|
| Historie vyškovského piva je nesmírně bohatá. Už z 15. století pocházejí zmínky o tom, že se vařilo nejen na zámku, ale i mezi měšťany. A později přibylo dokonce i pivo obecní, vařené na radnici. |
| Za začátek zdejší produkce se ovšem všeobecně považuje rok 1680, kdy nechal nový biskupský pivovar vystavět Karel z Lichtenštejna. |
| Až do první světové války se tu vystřídalo několik nájemců, léta 1914 až 1918 přinesla první velký úpadek - kovové technologie byly demontovány pro válečné účely, vařila se jen slabá piva z náhražek. V roce 1917 navíc přišel devastující požár. |
| Podobně se na pivovaru podepsala i druhá světová válka. Vyškovem prošla fronta. První poválečná várka se dělala v červnu 1945 na provizorním místě bez střechy. |
| Znárodnění v roce 1948 znovu značku poškodilo. Přišla o tradiční odběratele z jihu Moravy a Brněnska, dělala jen slabá piva. To se změnilo v druhé polovině století, kdy začala stoupat poptávka v Brně a dříve odepsaný pivovar prošel částečnou modernizací. |
| V roce 1994 se podnik stal majetkem akciovky Jihomoravské pivovary zřízené státem, kde se ocitly nemovitosti s nevyjasněnými majetkovými nároky nebo „ohrožené“ restitucemi. Církev se pak o pivovar skutečně soudila, ale po neúspěchu v podobném kroměřížském případu loni od nároků upustila. |
| Stát přestal pivo vařit v roce 2009 a začal hledat provozovatele. Do Vyškova se ale nikdo nehrnul. Jednu chvíli se zdálo, že se podnik dostane k majitelům třeboňského Regenta, nakonec ale vycouvali. A tak až na začátku roku 2011 pivovar získala neznámá společnost Czech Beverage Industry Company. Z původně tříčlenného představenstva v ní už dnes zbyl pouze Jiří Kopenec, který se teď soudí s Jihomoravskými pivovary. |
Dále čtěte:
