Příznivci jádra často argumentují tím, že výstavba nových bloků pomůže českému průmyslu. Stále více tradičních dodavatelů ale krachuje
Mezi argumenty, proč stavět nové jaderné bloky v Česku, patří tenhle na jedno z hlavních míst. Stamiliardová investice pomůže českému průmyslu, tedy hlavně strojírenským a inženýrským podnikům. Mnozí politici a byznysmeni neodolají pokušení a propočítávají, kolik procent hodnoty zakázky by mohly zajistit domácí podniky a kolik desítek miliard korun to představuje. Je tu však jedno riziko, na které je nutno upozornit.
Zahájení výstavby nových bloků – spíše v Dukovanech než v Temelíně – je reálné nejdříve za deset let. Znepokojivé otázky zní: Kolik tradičních českých podniků z oboru energetického strojírenství v té době bude ještě fungovat? A kolik z nich bude mít potřebné znalosti a dovednosti?
V posledních třech letech totiž nastaly ve zmíněném oboru těžké časy. Řada známých firem, jmenovitě Vítkovice Power Engineering, ČKD Praha DIZ, Modřany Power a Královopolská RIA, zbankrotovaly. Další se potýkají s úbytkem zakázek z klasické i jaderné energetiky a přesměrovaly svou pozornost jinam.
První padly Chladicí věže
Energetické strojírenství je tradičním oborem českého průmyslu. Zajímavé je i tím, že se vyvíjí opačně než většina odvětví. Zlaté časy prožilo v letech 2008 až 2013, kdy se obecně domácí ekonomice moc nedařilo. Konjunkturu oboru tehdy táhl investiční program společnosti ČEZ za více než 100 miliard korun, zahrnující obnovu elektráren Tušimice, Prunéřov a Ledvice i výstavbu paroplynového bloku v Počeradech.
Naopak na počátku na počátku roku 2015, kdy česká ekonomika nabrala tempo, se objevil první bankrot v sektoru dodavatelů pro energetiku. V insolvenčním řízení tehdy skončila firma Chladicí věže Praha s ruským vlastníkem. Máme záporný vlastní kapitál, ztrátu 124 milionů korun a dlužíme více než tři měsíce po splatnosti, přiznalo tehdy představenstvo podniku a k insolvenčnímu návrhu se přidalo.
| Vývoj tržeb vybraných dodavatelů pro energetiku (v mld. Kč) | ||
|---|---|---|
| 2013 | 2016 | |
| Vítkovice Power Engineering * | 10,5 | 0,6 |
| Doosan Škoda Power | 9,4 | 4,6 |
| ČKD Praha DIZ * | 4,7 | 0,1 |
| Škoda JS | 3,1 | 4,4 |
| BRUSH SEM | 2,5 | 1,9 |
| ZVVZ Group | 2,3 | 2,2 |
| Královopolská RIA | 2,1 | 0,9 |
| Modřany Power | 1,6 | 0,4 |
* místo roku 2016 je uveden odhad tržeb za rok 2017
Zdroj: Obchodní rejstřík, firmy
Jako druhý přišel na řadu pražský výrobce potrubí pro elektrárny Modřany Power, náležící do skupiny CTY Group slovenských byznysmenů Ladislava Krajňáka a Juraje Kamaráse. První tři insolvenční návrhy soud zamítl, až napočtvrté v březnu 2015 věřitelům vyhověl. Také zde je příběh podobný: klesající objem zakázek, pád do ztráty, pozdě hrazené faktury a nakonec bankrot.
Poté již přišla řada na dvě známá jména ve strojírenské branži - Vítkovice a ČKD Praha. V prvním případě se jednalo hlavně o dceřinou společnost Vítkovice Power Engineering (VPE), která pod současným názvem fungovala od konce roku 2007. Její začátky vůbec nevypadaly špatně. Podnik získal miliardové zakázky od Skupiny ČEZ na dodávku kotlů pro rekonstruované elektrárenské bloky v Tušimicích a Prunéřově a podílel se i na stavbě nového 660megawattového bloku v Ledvicích.
Inženýrské divizi Vítkovic s více než 1500 zaměstnanci nakonec zlomil vaz projekt na stavbu uhelné elektrárny Yunus Emre v Turecku. Kontrakt, který měl VPE otevřít cestu na světové trhy, se stal noční můrou nejen pro Vítkovice, ale také pro Českou exportní banku a státní pojišťovnu EGAP, které celý projekt podpořily a financovaly.
Krajský soud rozhodl o úpadku firmy VPE loni v srpnu. Mateřský holding Vítkovice vedený Janem Světlíkem nejprve insolvenční návrhy odmítal jakožto šikanu ze strany znepřátelených byznysových skupin, ale po pár měsících změnil názor a sám požádal soud o prohlášení úpadku VPE a povolení reorganizace, což by zajistilo přežití oddluženého podniku.
O to větší šok nastal na počátku srpna, kdy ostravský krajský soud se souhlasem představenstva VPE prohlásil konkurz. To fakticky znamená, že Světlíkovy Vítkovice ztratily nad firmou kontrolu. V předminulém týdnu insolvenční správce David Vandrovec vyhlásil soutěž na prodej majetku firmy; odděleně nabízí zájemcům divizi mostů a ocelových konstrukcí a divizi energetického strojírenství.
Temné příběhy z Prahy i Brna
Pokud máte rádi temnější historky, tak vás jistě zaujme příběh firmy ČKD Praha DIZ. Jednalo se o dodavatele investičních celků pro sektory ropy a plynu, energetiku, dopravu a ekologické projekty. V nejlepších letech své existence vykazovala tržby okolo čtyř miliard korun a zisk okolo sta milionů.
Vedle útlumu investic do energetiky stáhla tuto firmu do bankrotu také osoba vlastníka skupiny ČKD Praha Petra Speychala. Na počátku byl zásah Specializovaného finančního úřadu, který se v květnu loňského roku přihlásil o úhradu nedoplatku daně z přidané hodnoty ve výši 791 milionů korun. Po zablokování firemních účtů nemohla ČKD Praha DIZ platit faktury obchodním partnerům, kteří požádali soud o zahájení insolvenčního řízení.
Generální ředitel ČKD Praha DIZ Robert Wolf věřitelům sliboval, že bude mít peníze na zaplacení pohledávek v závěru července, kdy měl padnout dlouho očekávaný verdikt ve sporu mezi pražským magistrátem a skupinou ČKD o hodnotu dodávek technologií pro tunel Blanka. Jenže společnost ČKD Praha spor o údajné nedoplatky za 1,7 miliardy korun prohrála.
ANO, bude jádro. Kdo a kdy dostaví Dukovany?
Také v případě ČKD Praha DIZ došlo na řešení bankrotu formou konkurzu. Hlavní věřitelé v čele s Komerční bankou jej odhlasovali na konci července. Prodej inženýrských podniků je však obecně komplikovaný. Jejich hlavním aktivem jsou lidé; ti nejšikovnější obvykle utíkají z firmy již v době sestupného vývoje či krátce po zahájení insolvenčního řízení.
Poměrně čerstvým přírůstkem v řadě krachujících dodavatelů pro energetiku je brněnská společnost Královopolská RIA. O úpadku firmy rozhodl soud na počátku srpna. Také zde je jednou z příčin pádu velká a nezvládnutá zakázka. Královopolská RIA měla za 2,7 miliardy korun zajistit modernizaci a ekologizaci provozu Elektrárny Chvaletice. Nestihla to ani v daném termínu, ani v požadované kvalitě.
Dílo mělo být hotové na konci loňského roku, ale nestalo se tak. Vlastník elektrárny, skupina Severní energetická finančníků Pavla Tykače a Jana Dienstla, se proto na počátku července rozhodl od smlouvy odstoupit. Obnovu dvou uhelných bloků chce dotáhnout ve vlastní režii. „Neustále slyšíme o průmyslu 4.0, ale v praxi se denně setkávám s nezvládnutým průmyslem 1.0,“ postěžoval si již dříve top manažer Severní energetické Luboš Pavlas.
Právní zástupce Královopolské RIA naopak obvinil z odpovědnosti za bankrot skupinu Severní energetická. Navzdory tomu, že obnova dvou bloků ve Chvaleticích je téměř hotová, prý zákazník neuhradil jednu miliardu korun z celkových 2,7 miliardy. Současní vlastníci nyní usilují o povolení reorganizace podniku.
Ostrovy pozitivní deviace
Negativních zpráv o stavu českého energetického průmyslu už bylo dost, tak aspoň závěr nechme v optimistickém duchu. Stále existuje řada pozitivních příkladů firem, kterým se navzdory útlumu stavby uhelných a jaderných elektráren v Evropě daří.
Patří mezi ně i několik specialistů na jadernou energetiku. Tak třeba výrobce kontrolních a řídicích systémů pro elektrárny ZAT loni zvýšil tržby o 19 procent na rekordních 813 milionů korun. „Vrací se nám dlouhodobá systematická práce se zákazníkem, na získání větších projektů se pracuje několik let. Nově jsme se prosadili na trzích například v Arménii, Polsku a Finsku,“uvedl Ivo Tichý, člen představenstva ZAT.
Svižným růstem tržeb a zisku se pochlubila také plzeňská inženýrská společnost Škoda JS. Vedle účasti na dostavbě třetího a čtvrtého bloku ve slovenských Mochovcích těží z faktu, že fungující jaderné reaktory je zapotřebí udržovat v provozu a modernizovat. Své aktivity dále rozvíjí také výzkumný ústav ÚJV Řež a jeho dceřiné firmy.
Ve slušné kondici - navzdory útlumu zakázek na uhelných a jaderných elektrárnách - se stále drží největší český výrobce turbín Doosan Škoda Power. V poslední době se uplatňuje při dodávkách pro paroplynové a solární koncentrační elektrárny, stejně jako při stavbě zařízení na spalování biomasy a komunálních odpadů. Pokud se plzeňské firmě podaří získat zakázku na dodávku turbín pro plánovanou jadernou elektrárnu v Jordánsku, může být připravena i na podobnou dodávku na domácí půdě.
Přesto si nelze odpustit jistou skepsi. Volání po stavbě nových jaderných bloků v režii českých podniků, o kterém občas ještě hovoří energetici a průmyslníci ze staré školy, je nutné odmítnout jako pohádku, která se míjí s realitou.
Přečtěte si také:
