Někdy stačí, aby uběhlo 15 až 20 let, a vše se změní od základů. Ještě v roce 2001 bylo české území rozparcelováno do osmi zón. Každá z nich měla svůj regionální monopol na dodávky elektrické energie a zemního plynu. Mezi samotnou dodávkou energie a provozováním sítě nikdo nedělal rozdíl.
Dnes je vše jinak. Regionální monopoly, jejichž počet se v důsledku fúzí snížil na tři v elektroenergetice i v plynárenství, provozují už jen rozvodné sítě. Dodávku energie zajišťuje šest desítek různých společností, které si navzájem konkurují cenou i kvalitou služeb. Podniky, veřejné úřady i domácnosti mají právo dodavatele změnit. Mnozí již tohoto práva využili, někteří i opakovaně.
Jak lze vyčíst z údajů správce energetického trhu, společnosti OTE, od startu liberalizace v roce 2002 se na trhu s elektřinou odehrály téměř tři miliony převodů odběrného místa k novému dodavateli. K nim lze přičíst 1,8 milionu změn týkajících se dodávky zemního plynu. Když uvážíme, že celkový počet odběrných míst je v obou případech méně než dvojnásobný, tak se jedná o slušný výsledek.
Rychlý nástup konkurence
Liberalizace trhu s elektřinou odstartovala s úderem 1. ledna 2002, ale jeho uvolnění se v první fázi týkalo jen úzkého okruhu největších průmyslových podniků. Krátce poté vstoupili na trh první alternativní dodavatelé. Mezi ty nejúspěšnější v prvních letech patřily firmy Lumius, Czech Coal, Czech-Karbon a (do neslavného bankrotu na počátku roku 2009) též Moravia Energo.
Podnikatelé a malé firmy se dočkali práva na změnu dodavatele až na počátku roku 2005, domácnosti ještě o rok později. V prvních měsících však o tyto malé odběratele nikdo nestál. Změnu přinesl až nástup firmy Bohemia Energy podnikatele Jiřího Písaříka, která začala zákazníky lovit prostřednictvím externích spolupracovníků - různých sítí „pojišťováků“ a následně i podomních prodejců.
Po krátké době se ukázalo, že dodávka energií domácnostem může být navzdory vyšším nákladům na obsluhu zákazníků slušně ziskovou příležitostí. Podnikatelský model firmy Bohemia Energy s odstupem několika let napodobily Centropol Energy, Bicorn, České Energetické Centrum a další.
Tradiční energetické skupiny se začaly o segment domácností více zajímat až v roce 2010. Tehdy ČEZ zahaájil aktivní nabízení dodávek zemního plynu a naopak dominantní hráč v plynárenství RWE (nyní innogy) oslovil malé odběratele s nabídkou elektřiny.
Od té doby dorazilo ještě několik módních vln či trendů. Na český energetický trh pronikli dodavatelé z okolních zemí (jmenovitě třeba Slovenské elektrárne, SPP a polský Tauron). Okolo roku 2010 se objevili první dodavatelé zaměření na prodej elektřiny z obnovitelných zdrojů. Společnosti MND a Lama energy vsadily na argument, že část dodávaného plynu samy vytěží na jižní Moravě.
Opožděný trh s plynem
Liberalizace na trhu se zemním plynem proběhla později a zpočátku se zadrhla. Formálně byla odstartována v roce 2005 pro největší odběratele a dokončena v roce 2007, kdy získaly možnost změnit dodavatele i domácnosti. Jenže uvolnění trhu zůstalo jen na papíře. Velkoobchod s plynem v Evropě ovládalo několik velkých hráčů a monopol na dovoz do Česka držel RWE Transgas. Reálně se trh s plynem rozhýbal až v roce 2009, kdy změnilo dodavatele přes 33 tisíc zákazníků (oproti šesti stovkám o rok dříve). Od té chvíle nabral až nečekanou dynamiku, kdy vysoký rozdíl v cenách vedl k houfnému útěku zákazníků od skupiny RWE. Její tržní podíl se scvrkl z původních 84 procent na 36 procent v roce 2014.
Právě dva bývalí hegemoni - ČEZ v elektroenergetice a RWE v plynárenství - ztratili po otevření trhu nejvíce. Pražská energetika a E. ON Energie si na trhu s elektřinou udržují poměrně stabilní pozici, Pražská plynárenská a E. ON v plynárenství dokonce svůj podíl navyšují.
Nástupci bývalých regionálních monopolů podle posledních známých čísel za loňský rok drželi v součtu dvě třetiny trhu s elektřinou a tři pětiny dodávek plynu. Zbývající díl tržního koláče se podařilo obsadit alternativním dodavatelům, mezi něž z tohoto pohledu patří ČEZ v plynárenství a innogy v prodeji elektřiny.
Přetahování o zákazníka kulminovalo v letech 2011 a 2012, kdy během 24 měsíců došlo k převodu 922 tisíc odběrných míst na elektřinu a 710 tisíc na zemní plyn k novému dodavateli. Poté už atraktivita takové změny klesla. ČEZ, RWE i další tradiční hráči představili nové, konkurenceschopnější ceníky a začali se více snažit o udržení zákazníků z řad podniků i domácností.
Jistý impulz k oživení trhu přinesla iniciativa spotřebitelské organizace dTest, která na přelomu let 2015 a 2016 uspořádala první hromadnou aukci pro širší okruh domácností. Z původně přihlášených 67 tisíc lidí však nakonec změnu dotáhla do konce méně než polovina. Vítězem aukce se stala firma Europe Easy Energy. Velcí dodavatelé aukci dTestu většinou ignorovali, stěžovali si na vysoké poplatky a nedostatek údajů o nabízené skupině odběratelů.
Dopad aukce je přesto v něčem pozitivní. „Aukce přispěly k širšímu povědomí a popularizaci faktu, že prostá změna dodavatele není složitý proces a může přinést znatelnou finanční úsporu. To je jejich nesporný klad“ říká výkonný ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií (ANDE) Jiří Gavor.
Osud slabých: převzetí či bankrot
Počet soutěžících subjektů na energetickém trhu se zdá na české poměry až příliš vysoký. Správce trhu OTE uvádí na svém webu přehled 65 dodavatelů elektřiny a téměř shodný seznam dodavatelů plynu. Jedná se spíše o dolní odhad, protože na seznamu jsou pouze ty firmy, které energii dodávají aspoň do stovky odběrných míst.
Tak velký počet se na trhu nemůže dlouhodobě uživit. V posledních letech proto přibývají transakce, kdy silnější hráč kupuje svého slabšího konkurenta. Velmi zdatným „integrátorem“ je Písaříkova Bohemia Energy, která převzala zákazníky firem České Energetické Centrum a Right Power; podniky Europe Easy Energy a X Energie změnila ve své dceřiné společnosti.
Slabší konkurenty odkupuje také EP Energy Trading z holdingu EPH byznysmena Daniela Křetínského. Během loňského roku převzala firmy Optimum Energy, Západomoravská energetická a Energie pro život. K novému trendu se přidal i ČEZ, který letos v lednu převzal zákazníky podniku Energie2 Prodej.
Další logickou cestou k pročištění trhu jsou bankroty, ale ty zatím nejsou příliš časté a až na výjimky postihují malé firmičky s omezeným okruhem zákazníků. Za zmínku stojí snad jen dva větší případy.
Společnosti Moravia Energo na počátku roku 2009 zlomily vaz spekulace na další růst cen elektřiny. Přitom v roce 2008 to byl čtvrtý největší hráč na trhu, který se zaměřoval na prodej energie velkým průmyslovým odběratelům.
Loni v říjnu zkolabovala firma Česká energie, která na energetickém trhu aktivně působila deset let. Navzdory ambicím vlastníků Eduarda Pálky a Ladislava Drába se však nikdy nezařadila do první ligy a například na trhu s elektřinou měla podíl jen okolo půl procenta. Pád České energie souvisí s krachem Pálkova a Drábova záměru vybudovat podzemní zásobník plynu na Vysočině.
Ještě je co zlepšovat
Závěrem lze říci, že před 15 lety odstartovaný proces liberalizace energetického trhu přinesl více výhod než problémů. Česko může v tomto ohledu konkurovat nejvyspělejším trhům západní Evropy, ale stále tu zůstává prostor ke zlepšení.
Jiří Gavor z ANDE upozorňuje na neochotu sdělovat termíny, na něž je uzavřena smlouva se starým dodavatelem. Méně seriózní energetické firmy mohou tímto trikem fakticky blokovat přechod zákazníka k novému dodavateli.
Podobně jako v jiných oblastech i zde platí, že k výhodnějším cenám se dopracují hlavně aktivní zákazníci. Ti, kteří otázku cen energií příliš neřeší, jsou odsouzeni k nákupu energií za běžné ceníkové ceny. Přitom dnes už není nutné vyměnit firmu, někdy stačí přestup k výhodnější nabídce u stávajícího dodavatele.
