Pouhý rok a půl. Přesně tak dlouho vydržel americkému časopisu Playboy politicky korektní slib, že končí s fotkami nahých žen, které před víc než půlstoletím stvořily jeho legendu. „Uznávám, že způsob, jakým se v Playboyi dříve zobrazovala nahota, byl nemoderní, ale úplně ji z časopisu odstranit byla chyba. Teď se vrátíme s naší původní identitou,“ sdělil světu po vzoru Donalda Trumpa na Twitteru Cooper Hefner, syn zakladatele Playboye Hugha Hefnera a v současnosti podle tiráže hlavní kreativec časopisu.
Maskované porno
„Nahota je normální,“ láká proto pouták na obálce březnového vydání časopisu, kterou už zase zdobí nahá modelka, jak to bylo vždy s výjimkou Burta Reynoldse v roce 1979. Jaký veletoč, řekl by politický nebožtík Jiří Paroubek! V říjnu 2015 totiž Playboy hrdě oznámil, že i on pochopil, že jeho poněkud obstarožní nahota – zakazující například na obálce bradavky – dnes šokuje maximálně svou cudností, a je proto trapně passé. Skoro jako kdybyste dnes v politice chtěli říkat pravdu nebo být jako Stanislav Gross upřímní.
„Tuto bitvu jsme bojovali a zvítězili jsme v ní,“ zdůvodnil to tehdy výkonný šéf Playboye Scott Flanders. V podstatě tím myslel, že i Playboye nakonec požrala jeho vlastní revoluce, jak se obvykle stává. Když totiž v roce 1953 vyšlo první číslo časopisu s odhalenou herečkou Marilyn Monroe na obálce, nebyla revoluční ani erotická fotografie, ani ženská nahota, a dokonce dávno existovalo i porno, tyto bitvy se bojovaly mnohem dřív. Ostatně mohli jste si o tom přečíst ve výborném seriálu Dějiny erotiky, který Playboy publikoval v 90. letech (podobně jako třeba Dějiny jazzu).
Porno je prý v krizi. Přečtěte si o jeho naději:
Kdo zachrání pornobyznys? Dva Slováci to zkusí s Blockchainem
Revoluční ovšem bylo použití fotek nahých známých i neznámých žen (pravda, celebrity často neukazovaly všechno, mohly si diktovat) mezi kvalitní žurnalistikou, spotřebními články a povídkami slavných spisovatelů jako Norman Mailer nebo Vladimir Nabokov. Prostě jste si v časopise četli o posledním hifíčku, otočíte stránku a tam na vás vykoukne nahá žena odvedle s roztaženýma nohama. Nejen v božsky pokrytecké Americe se tehdy nahota považovala za méně slušnou a patřila spíš do undergroundu. Šlo o speciální disciplínu.
Playboy ale nahé ženy najednou prezentoval mezi články o nejnovějších autech, spotřební elektronice nebo pánské módě, případně vedle rozhovorů s prezidenty. Nejenže tím ženské nahotě sebral punc něčeho společensky zakázaného; ženy tím současně postavil naroveň běžnému spotřebnímu zboží a to byl mnohem větší hřích než nějaké porno. Svým způsobem Hefner nabídl ženám genderovou rovnoprávnost předtím, než za ni samy vehementně bojovaly a neoholení muži začali jezdit místo do práce po městě s kočárkem.
Přečtěte si starší rozhovor týdeníku Euro o erotickém byznyse v Česku:
Andrej Anastasov: Porno je mrtvé
Hezký večer moderního poválečného muže, osvobozeného od tradičních pout manželství a teroru rodinné pospolitosti, podle Hefnera (ten k tomu nakonec napsal jakýsi manuál) vypadal zhruba následovně: obléknete si poslední nejlepší italský ohoz, pustíte zasněný jazz Milese Davise, otevřete láhev pitelného francouzského vína, a než skočíte do postele s mladou sekretářkou, proberete s ní filozofické aspekty Nabokovovy Lolity.
Co jste to sakra provedli?
Nedávným odklonem od nahoty se Playboy chtěl jednou provždy zbavit i traumatu, jímž trpí od narození: zatímco se vždy zkoušel tvářit jako v podstatě intelektuálské čtení s nějakou tou odhalenou ženskou genitálií mezitím, mnozí ho pořád považovali jen za další maskované porno zabalené v luxusním konzumu. Právě tahle rozporuplná reputace časopis ničila i komerčně, některé firmy v něm kvůli nádechu neslušnosti zásadně nikdy neinzerovaly. Nejznámější pánský časopis na světě sice kdysi četl i agent James Bond (sám komerční megabrand), nahota v časopise ale zůstávala lehce toxická.
Ironii Playboye asi nejlépe vystihl režisér Miloš Forman, sám určitě žádný puritán. V dokumentu o sobě popisuje, jak si v roce 1976 běžel do trafiky pro vydání magazínu s tradičně dlouhým rozhovorem s americkým prezidentem Jimmym Carterem a pak nevěděl, kam časopis cestou domů ukrýt před zraky kolemjdoucích. Považte: stydíte se za časopis, jemuž dá velký rozhovor samotný prezident.
Pornografie narazila v Rusku na problémy. Čtěte:
Vrátí se do Ruska porno? Zásah cenzorů zrušil soud
V říjnu 2015 Playboy proto oznámil, že se zveřejňováním fotografií nahých žen skončí nejen za účelem přilákání více inzerentů a čtenářů, ale i proto, že je dnes na rozdíl od minulosti pornografie plný internet. Vedení časopisu zřejmě vycházelo z toho, že když nahotu přesunuli jinam i na webu, snížil se průměrný věk čtenářů ze 47 na 30 let, zatímco se několikrát zvýšila návštěvnost.
Jenže jestli nahota Playboye vždy trápila reputačně, pak její zavržení je totální katastrofou: tištěný časopis nenabral nové a mladší čtenáře, jak si jeho vedení od změny slibovalo, ale 700 tisíc těch původních naopak za víc než rok bez nahých žen ztratil. Z někdejších téměř osmi milionů v dobách největší slávy a 5,6 milionu prodaných výtisků ještě v roce 1975 se jeho náklad nyní propadl na 800 tisíc kusů, což se blíží klinické smrti.
„Když máte společnost, jejíž zakladatel odstartoval sexuální revoluci, a pak z jejího časopisu odstraníte nahotu, která určovala její podobu, řeknete si: Co to sakra provedli?,“ komentoval to Cooper Hefner v rozhovoru pro americký server Business Insider.
Koho to zajímá?
Muži čtou Playboye kvůli článkům, zní starý vtip o slavném pánském časopisu. Já osobně to nikdy za vtip nepovažoval, protože mi jako vtip naopak přišla spíš nahota v Playboyi. Pro časopis se samozřejmě za velké peníze svlékla i spousta celebrit, ty ale často zůstávaly spíše oblečené nebo přinejmenším polooblečené. Nic neukázaly, řekli bychom my muži, šlo jen o reklamu. Ostatně tyto herečky, zpěvačky nebo modelky se často nechávaly fotit „svými“ dvorními módními nebo reklamními fotografy, kteří klasickou nahotu ani nedělají. O žádnou nahotu proto ani nešlo.
Většinu nahých modelek v Playboyi tvoří neznámé ženy, i jejich nahota ale byla vždy velmi specifická. Často pózovaly v kov bojských botách nebo kloboucích a ve westernovém oblečení, skoro jako byste byli někde na rodeu. Lidé z amerického Playboye mi kdysi v Praze vysvětlovali, že to tak Američané chtějí, i oni sami se tomu ale smáli. A radši vždy zašli do hezkého českého nevěstince. Nejpozději od 80. let dvacátého století, která zažila velký rozmach erotiky i porna, jde o přežitý a zastaralý a patetický model nahoty, který jako by se za nahotu styděl.
Navíc v 90. letech přišla nová forma časopisové nahoty, a to mnohem ostřejší. V Británii vypukl boom tzv. „chlapských časopisů“, které se na rozdíl od starého cudného Playboye za nic nestyděly ani nic nemaskovaly. A na věc šly pořádně zpříma. Řečeno lyricky, do postele jste se dostali se sekretářkou po láhvi vodky a bez Milese Davise i Lolity. Málokdo to tehdy tušil, ale vlastně šlo jen o vcelku nevinnou předzvěst dnešní veřejné nahoty, kdy je spíš hanba nemít někde na webu aspoň jedno soukromé pornovideo – jen pro jistotu. Ostatně diapozitivy z dovolené dávno nikoho nezajímají.
A nemyslete si, že vás se to určitě netýká: když jsem před časem psal o amatérském pornoprojektu Amatéři.cz, který spustili dva studenti jihočeské techniky, narazil jsem na veřejné hromadné pornovideo, v němž zpocená blonďatá dívka do kamery trochu vystrašeně říká, že zatímco tady právě obsloužila několik mužů najednou, přes den obsluhuje privátní klientelu velké tuzemské banky. Klasická playmate vedle ní vypadá jako Tomáš Halík.
A jestli si ještě pamatujete český měsíčník Maxim, pak víte, jak se vnímání nahoty brutálně posunulo i v původně nepornografických médiích. Dokud nepřestal koncem loňského roku vycházet, prodával Maxim přes ženskou nahotu snad každou svou stránku: jakékoli téma měli čtenáři konzumovat přes obnažená ženská ňadra. Redakce časopisu sice říkala, jak se u stupidní nahoty báječně baví, to se ale v redakčním tunelu časem přihodí každému staršímu muži. V podstatě šlo o degradaci ženské nahoty, která nemá s erotikou vůbec nic společného. Erotičtější jsou i billboardy na příhraniční nevěstince.
Žádné dobré tabu
Cooper Hefner nepózuje na rozdíl od svého devadesátiletého otce v saténovém županu ani nežije s dvojčaty z Playboye.
Žije v současném ekonomickém, společenském i estetickém světě, takže chce do Playboye vrátit i současnou nahotu. Jenže je otázka, jaká to vlastně je. Svět je dnes tak plný snadno dostupné nahoty, že jen stěží upoutá. Navíc se dnes pornem coby moderním uměním prezentují i umělci. A mimochodem: spousta lidí má nahoty plné zuby z celodenního surfování na webu v práci, takže od nahoty chceme mít doma spíš klid.
Navíc je vůbec otázkou, jestli dnešní muži vůbec ještě klasickou nahotu v časopise chtějí, když jí mají plný mobil. Sedm set tisíc čtenářů, kteří časopis opustili, když on opustil nahé ženy, mělo evidentně rádo starého dobrého Playboye: tedy umělé a silikonové blondýny stylizované do žen odvedle. Právě tahle ženská normálnost a dostupnost totiž byla i původním krédem Playboye: ne každý muž samozřejmě může mít Marilyn Monroe, každý ale může mít playmate. A Hefnerův časopis je tu proto, aby vám to zprostředkoval.
Jeho syn Cooper Hefner věří, že dnešní muži pořád chtějí jeden časopis na čtení i na koukání. A že se v něm na sebe chtějí dívat také ženy, protože i pro ně má jeho nový Playboy být. Takže ho teď třeba znovu začne číst nejen James Bond, ale i Bond girls. Anebo také ne. Playboy patřil do starého dobrého mužského světa plného sexuálních tabu. Co ale může být tabu dnes, v době otcovské mateřské dovolené?
