Většina žen, které pracují v sexbyznysu, se své profesi začala věnovat mezi dvacítkou a třicítkou. Zatímco v Praze sexuální služby poskytují většinou bezdětné a často ve velkých klubech, v ostatních místech republiky se prostituce odehrává spíš v privátech a malých podnicích a bývá především „východiskem z nouze“. Průměrně ženy pracují v sexbyznysu sedm let. Vyplývá to z výsledků výzkumu organizace Rozkoš bez rizika (R-R). Zapojilo se do něj 162 pracovnic.
„U většiny žen je tato kariéra výsledkem racionálního rozhodnutí,“ uvedla Hana Malinová z R-R. Celkem 71 procent žen si tuto práci vybralo samo, pětinu k ní přivedla kamarádka.
Podle Malinové „typická představitelka“ práce v sexbyznysu s profesí začala mezi dvacítkou a třicítkou, průměrný věk dosahuje 25,4 roku. Víc než desetina začala před 18. narozeninami. Protipólem jsou pak ty, které nastoupily po 31. roce věku. Jejich důvodem bývá tísnivá situace - opustil je partner, zůstaly jim dluhy, jsou samoživitelky, přišly o zaměstnání a jiné ve svém bydlišti nemohly sehnat.
Po roce 2009 nastoupil trend „počeštění“ prostituční scény a cizinek v ní postupně ubývá
Většina respondentek byly Češky, malá část Slovenky. Odpovědi totiž vyžadovaly dobrou znalost češtiny. I tak ale podle výzkumné zprávy po roce 2009 nastoupil trend „počeštění“ prostituční scény a cizinek v ní postupně ubývá.
Necelou pětinu dotázaných tvořily ženy se základním vzděláním. V Praze skoro desetinu představovaly vysokoškolačky, čtvrtinu ženy se základním vzděláním. Víc než třetina žen v metropoli pracovala ve velkých klubech, dvě třetiny byly bezdětné. Naopak v regionech měly děti víc než tři pětiny sexuálních pracovnic, víc než polovina dotázaných pracovala v privátech.
Vyhoření, blok i okoukanost
Výzkum ukázal, že po sedmi letech nastává moment, kdy ženy chtějí s prací skončit. Cítí vyhoření, mají psychický blok, bývají „okoukané“, uvedla Malinová.
Na policii se kvůli násilí obrátilo jen sedm procent dotázaných žen. Uvedly, že neměly s přístupem policistů dobré zkušenosti.
Sexuální pracovnice velmi často zažívají nadávky, ponižování, výhrůžky, nucení k nechráněnému sexu, fyzické výpady i znásilnění. Pachatelem bývá většinou zákazník. Na policii se obrátilo ale jen sedm procent dotázaných. Uvedly, že neměly s přístupem policistů dobré zkušenosti a už by to znovu neudělaly.
Podle R-R se ženy snaží tajit svou identitu, víc než tři pětiny z nich mají přezdívku. „Ženy věnují víc energie ochraně své identity než svému bezpečí, společenské stigma je víc ohrožuje než facka,“ uvedla Malinová.
Víc než tři pětiny žen tají svou identitu, mají přezdívku
Expertky z R-R považují za řešení uznání prostituce jako způsobu obživy a profesionální služby a stanovení podmínek, které bezpečnou práci umožní. Věří, že by se pohled společnosti změnil.
Upravit by se měla i pravidla reklamy a fungování zprostředkovatelů. Nutné je také stíhání a odsouzení pachatelů násilí a ochrana obětí, uvedla Pavla Kutálková z R-R.
Česko právní úpravu prostituce nemá. Návrh zákona o regulaci, který připravil pražský magistrát, je dva roky ve Sněmovně. Proti této předloze se postavila rada vlády pro rovnost žen a mužů.
V zahraničí se prosazují dva přístupy. První prostituci legalizuje jako práci, druhý ji vnímá jako násilí a postihuje zákazníky. V ČR se na způsobu řešení zatím neshodli ani experti.
