Běhání od praktika ke specialistovi třeba jen se zánětem spojivek je kvůli nemožnosti předepsání antibiotických kapek parktikem běžné. Pacienti tak čekají frontu v lepším případě ve dvou čekárnách. Nemluvě o několikaměsíčních objednacích lhůtách. Praktik by přitom mohl vyřešit situaci přímo v ordinaci. Alespoň tak to popisuje Norbert Král ze sdružení Mladých praktiků.
Nejde jen o nepohodlí. Zdravotní stav pacienta se může během doby zhoršit. Navíc řešit třeba sennou rýmu s několikaměsíčním zpožděním, postrádá smysl. Praktici potřebné léky i tak předepisují, pacient ale zaplatí celou cenu. Za kapky, které by částečná hradila pojišťovna, a nemocného by vyšly na 150 korun, tak dá i 500 korun. Důvody? Podle místopředsedy Společnosti všeobecného lékařství Igora Karena jsou dva: lobbing odborných společností, aby měly co nejpohodlnější „dodávku pacientů“ do ambulancí, a zájem pojišťoven šetřit za každou cenu. V tomto případě na pacientech.
Praktici proto usilují o zrušení podle nich nesmyslných omezení v předepisování léků. Pacient by tak nemusel zbytečně obíhat specialisty. „Počet kontaktů pacientů s lékařem je v Česku abnormálně vysoký, průměrně dvanáct za rok. Zatímco například ve Švédsku jsou pouze tři a v Rakousku šest,“ popisuje za Společnost všeobecného lékařství Michal Prokeš. To stojí desítky až stovky milionů korun. Navíc tím podle praktiků vzniká i víc prostoru pro lékové omyly nebo duplicity v léčbě.
„Omezené“ Česko
Větší pravomoc by chtěli mít praktici hlavně u novějších léků na cukrovku, onemocnění srdce a cév, plicní onemocnění nebo třeba kožní ekzémy. Tuzemsko podle nich pokulhává za zahraničím. „My Češi i Slováci jsme s přehledem mistry světa v omezování praktických lékařů v předepisování léků. V zahraničí zpravidla omezují na preskripci specialistů pouze velmi drahé léky, například na rakovinu, biologickou léčbu a podobně, nikoli léky na běžná onemocnění jako u nás,“ říká Prokeš.
Společnost všeobecného lékařství se tak se svým požadavkem obrátila i na ministerstvo zdravotnictví a před několika týdny jednala se šéfem resortu Svatoplukem Němečkem. „Shodli jsme se, že nadbytečná omezení preskripce je problém, který je třeba řešit, další schůzky budou následovat,“ tvrdí Prokeš. Podle Karena se ale teprve uvidí, zda se stane kromě slibů i něco konkrétního.
| Přečtěte si, jak na stárnutí generace vydělávají optici Husákovy děti stárnou. Vydělají na tom optici  |
Proti jsou specialisté. Uznávají sice, že v některých regionech je ambulantních specialistů nedostatek, pryč jsou ale podle nich doby, kdy všechny choroby léčil jeden univerzální lékař. Léta zkušeností v dané odbornosti jsou prý nenahraditelná. „Práce praktických lékařů není o nic levnější než práce ambulantního specialisty. Není tedy ekonomicky nutné pacienty od specialistů nějak blokovat,“ kontruje za Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko.
„Rozhodně nejsme pro globální rušení preskripčních omezení. Umíme si ale u některých skupin léků představit, že by na základě spolupráce mezi praktickým lékařem a příslušným ambulantním specialistou – zvláště v regionech, kde jsou specialisté špatně dostupní – mohlo dojít k jakémusi delegování předpisu,“ říká Jojko. S tím ale musí podle něj přijít i dělba odborné a finanční odpovědnosti.
