Japonec Masaki Takao, jeden ze zakladatelů firmy tokijské firmy Jeplan, vyrábí z použitého oblečené etanol, který využívá jako palivo do automobilu. Inspiroval se šíleným vědcem z filmu Návrat do budoucnosti.
Tokijská firma Jeplan, „kopíruje“ nápad šíleného vědce z filmu Návrat do budoucnosti. Postavila zařízení, které má recyklovat odpad a ten využívat jako pohon do automobilu. Aby svůj nápad lépe propagovala, firma dokonce koupila repliku auta DeLorean, ve kterém Michael J. Fox ve třídílné filmové sérii cestuje časem.
Textilní etanol
Firma pracuje na technologii, která extrahuje bavlněné vlákno z použitých textilií a recykluje je do ethanolu. Podle japonské firmy se z tuny použitého oblečení vyrobí 700 litrů etanolu.
Jeplan také přišla na to, jak recyklovat polyester. Ten je přidáván do většiny textilních látek, aby jim zajistil trvanlivost a látka se nemačkala. Také snižuje cenu tkaniny. Používá se až v 60 procentech veškeré oděvní produkce.
Firma jej dokáže ze starého oblečení extrahovat a může se použít znovu. Přitom oblečení se zatím ve světě příliš nerecykluje, na rozdíl od plastů, kovů a papíru. „Jen asi deset procent oblečení je použito na recyklaci a to zahrnuje většinou prodej v second handech,“ vysvětlil Masaki Takao.
Nejtěžší je podle podnikatele extrahovat polyesterová vlákna prostřednictvím několikanásobné destilace a odpařování. Získat znovu polyester ve vysoké kvalitě není prý jednoduché. „Nikdo to nedělá, protože je to tak obtížné,“ vysvětlil Takao.
Firmu založil už v roce 2007 s kolegou Mišihoto Twamotou, který obchodoval s textilem. Ve spolupráci s univerzitou v Ósace vyvíjí technologii, která dokáže recyklovat bavlnu. V roce 2010 začali s komerčním využitím a poradenstvím pro firmy Mitsubishi a mobilního operátora NTT Docomo. Firma Jeplan už získala 13 milionů dolarů (325 milionů korun) na rozvoj technologie od investorů.
| Historie recyklace textilií |
|---|
| Použité textilie sbírali nebo skupovali po domech asi od 18. až do 20. století hadráři (nebo haderníci) a prodávali je nejdříve papírnám a později trhárnám na přípravu k výrobě příze. Systematická recyklace textilií byla poprvé zavedena v prvních letech 19. století v Anglii zpracováním vlněných odpadů na přízi shoddy. Asi od poloviny 19. století se stalo italské Prato neznámějším střediskem zpracování textilních odpadů.V současné době organizují sběr většinou zpracovatelské podniky (zpravidla do kontejnerů na pevně stanovených místech) nebo charitativní spolky (v určitých termínech odvozem od domu). V západní Evropě (například v Německu nebo Švýcarsku) pochází asi 80 % sběru z kontejnerů a 20 % od dobročinných organizací. Soukromé osoby zde darují (nebo se zbavují) ročně cca. 10 kg použitých textilií, údaje o jejich skladbě se značně rozcházejí. Podíl oděvů kolísá mezi 40 a 66 %, zbytek jsou koberce, záclony, posteloviny atd. Zdroj: https://wikipedia |
Recyklace není tak jednoduchá jako ve firmu, je k ní potřeba postavit celou továrnu. Společnost staví továrnu na ostrově Kjúšú. V provozu by měla být od tohoto léta.
Japonec se inspiroval přístrojem Mr. Fusion
Kapacita závodu má být 2000 tun oblečení za rok. Zpopularizovat povědomí o recyklaci použitého oblečení má právě film Roberta Zemeckise. Proto si majitelé japonské firmy zaplatili repliku auta DeLorean DMC-12 a koupili si práva od Universal Pictures, aby mohli při propagaci svého nápadu odkazovat i na filmovou trilogii.
Stephen Wynne se snaží oživit značku DeLorean. Repro foto delorean.com.
Automobilka zkrachovala v roce 1982. Od roku 2008 se snaží obnovit výrobu Stephen Wynne, ale spíše jde o recyklaci starých vozů. V roce 2016 oznámila záměr vyrábět nové modely za 100 tisíc dolarů (2,5 milionu korun). „Není důvod měnit vzhled vozu,“ řekl podnikatel, který se usadil v Texasu. Repliky aut stojí okolo 50 tisíc dolarů (1,2 milionu korun).
Auto DeLorean DMC-12 v roce 1994 v muzeu Universal Studios v Kalifornii. Foto: Anthony Giorgio daniel cornelio via Creative Commons Attribution-Share Alike 2.5 Generic license.
Legendární auto bude v Japonsku objíždět nákupní střediska a propagovat firmu Jeplan. Firma potřebuje vybrat ročně 30 tisíc tun oblečení s polyesterem. Jeho recyklace má být hlavním zdrojem příjmů.
Firma už po Japonsku rozmístila 2100 kontejnerů na oblečení. Jedná také s výrobci sportovního oblečení a fotbalovými týmy, které by ráda do recyklace zapojila.
„Je obtížné motivovat spotřebitele, aby se starali o naši planetu. Ale oni se připojí, pokud je něco legrace,“ míní Takao a spoléhá na oblibu světoznámé trilogie Návrat do budoucnosti. Za pomoci amerického kasovního trháku chce změnit vnímání lidí recyklace oblečení.
Dále o recyklaci a odpadech čtěte:
