Na vzniku jednoho z nejsušších ekoregionů na Zemi se podle tvrzení archeologa Davida Wrighta měli částečně podílet lidé.
Saharská poušť je v současnosti jedním z nejméně úrodných míst na Zemi. V období před 6 až 16 tisíci lety však mělo podle vědců jít o pláň posetou vodními plochami a zelení. Dobu, kdy se africký kontinent těšil z relativně vlhkého podnebí, pak vědecké teorie zasazují do období před 16 až 80 tisíci lety.
Podle obecně uznávaných vědeckých teorií vznikla saharská poušť v důsledku vychýlení orbitální osy Země vůči Slunci. Studie z roku 1997 zase mluví o přirozeném výsledku ústupu ledovců. Archeolog David Wright z jihokorejské univerzity v Soulu nyní přišel s odlišným výkladem. Podle jeho výzkumu se na desertifikaci saharské oblasti alespoň částečně podíleli lidé. Ti se do oblasti dostali před 8 tisíci lety a přinesli s sebou mocný civilizační nástroj v podobě zemědělství.
| Dezertifikace |
|---|
| Termínem dezertifikace označují vědci proces degradace určité oblasti na pouště či polopouště. K tomu může docházet jak v důsledku globálních klimatických, ať už přirozených či člověkem vyvolaných jevů, tak i přímým lidským působením v dané oblasti. |
Zdroj: Wikipedia.org
Právě pěstování plodin a chov zvířat podle Wrighta přispěly k tomu, že se Sahara postupem času proměnila v neúrodnou pustinu. Excesivní pěstování plodin mělo kapacitu půdy vyčerpat. Ubývání zeleně v důsledku spásání zemědělskými zvířaty pak vedlo k dramatickému snížení jevu známého jako albedo: odrazivosti slunečního záření zpět do atmosféry. To se podle Wrighta podepsalo na nižší srážkovosti a přítomnosti (efektu) pravidelných monzunových dešťů.
Přečtěte si, jak spolu souvisí dezertifikace, globální oteplování a lidské konflikty:
Recept na válku: seberte vodu a jídlo, přidejte etnické rozdíly
Podle Wrighta ve prospěch jeho teorie svědčí mimo jiné vědecké poznatky z Východní Asie, které studují vliv neolitických zemědělských společenství na omezení průchodnosti monzunových dešťů do vnitrozemí. Wright ale zmiňuje i prokázané vlivy lidských společenství na ekosystémy v Evropě. Nahrává mu i současná teorie desertifikace, podle níž se plocha Sahary vlivem lidského působení nadále rozšiřuje.
Skutečné důkazy pro teorii však bude nutné teprve obstarat. Wright míní, že bude nutné provést výzkumy v podloží bývalých saharských jezer a zjistit, co přesně prastaří zemědělci v oblasti prováděli. Sahara je třetí nejrozsáhlejší pouští na světě a rozkládá se na ploše 9 milionů čtverečních kilometrů napříč deseti africkými státy. Teplota mohou v letních měsících na Sahaře přes den dosáhnout až 47 stupňů Celsia.
Ze světa vědy dále čtěte:
Fenomenální paměť natrénujete za 6 týdnů, ujišťují neurovědci
Biologové chtějí zmapovat DNA života na zemi
Obchod s nesmrtelností vzkvétá. Už 50 let
