Závěry z praxe slavného psychologa Johna Gotmanna ukazují, že životnost partnerského vztahu se dá celkem snadno odhadnout. Zároveň ale také říkají, že nic nemusí být definitivní - mezipartnerské chemii se dá pomáhat vůlí.
Každá nešťastná rodina je nešťastná svým vlastním způsobem, napsal jednou Lev Nikolajevič Tolstoj. John Gottman, slovutný psycholog z University of Washington – původním vzděláním fyzik a matematik – se už třicet let pokouší ověřit, zda je na tomto okřídleném výroku něco pravdy.
Ve své „laboratoři lásky“, která vypadá spíše jako pokoj v penzionu, od poloviny 80. let uvítal více než 3000 párů. Partnery usadí do křesel a nechá je vyprávět o tom druhém, co jim přijde na mysl. Zatímco mluví, mají na sobě připojené elektrody, které měří krevní průtok, srdeční akci a potní žlázy. Podle toho, co naměří, dokáže Gottman s devadesátiprocentní jistotou říci – tento vztah přežije příštích šest let, tento nikoli.
Mistři a barbaři
Údaje není třeba složitě vyhodnocovat. Ze sezení vyjdou dvě jasně ohraničené skupiny, přičemž té první Gottman přezdívá „mistři“ a druhé „barbaři“. Pokud jde o barbary, chovají se navenek klidně jako ostatní, ale přístroje měřící tělesné funkce prozrazují, že uvnitř fungují v módu „bojuj, nebo uteč“. Útočí a jsou připraveni odrážet útoky. „Popište nám svůj den,“ zeptá se třeba experimentátor. „Ať vám jej popíše ona. Nezabere jí to moc času,“ odvětí on. „Faktor číslo jedna, který páry rozděluje hned od počátku, se jmenuje opovržení,“ svěřil se Gottman reportérce měsíčníku Atlantic s jedním ze závěrů svého výzkumu.
Mistři jsou na rozdíl od barbarů uvnitř zcela klidní a často se pokouší upoutat pozornost toho druhého, čemuž Gottman říká „výzvy“. „Podívej se, támhle sedí čížek!“ řekne náhle během pokusu jeden z partnerů, v civilu ornitolog amatér. Žena má v takové chvíli na výběr z několika reakcí. Buď se zájmem se podívat a obdivovat zabarvení křídel spolu se svým ornitologem. Anebo na moment zvednout oči, objev však nijak nekomentovat. Anebo mu odseknout něco ve stylu „Nevidíš, že si čtu?“ Takových „výzev“ zazní denně několik. Barbaři reagují na méně než třetinu z nich, mistři až na devět z deseti. „Ptáček byl pro ornitologa dostatečně důležitým impulsem, aby na něj partnerku upozornil, což ona pozná a respektuje,“ vysvětluje Gottman.
Všechny páry na světě podle něj neustále „skenují“ okolí i partnera, přičemž „mistři“ intuitivně pátrají po něčem, čím by partnera mohli zaujmout, vzbudit zájem a nakonec jej za tento zájem ocenit. Barbaři mají též oči na stopkách – ovšem vyhlíží především nedokonalosti a chyby, za něž by partnera mohli kárat. Uniká jim až polovina všech pozitiv, a co je horší, nacházejí negativa i tam, kde žádná nejsou. Když třeba dochvilný manžel objedná stůl v restauraci na oslavu výročí svatby, pozdní příchod jeho choti jej rozzuří, neboť si jej vyloží jako pohrdání svými city. Ani na chvíli jej nenapadne, že se jeho polovička zdržela, protože mu vybírala ten nejvhodnější dar.
Laskavost je „sval“
„Mistři“ dokážou ocenit i skutek, který se nepovedl. Spatří za ním chvályhodný úmysl. I podružné příhody se nezvratně podepisují na dalším vývoji vztahu – každá drobná laskavost mistry ještě více stmelí, stejně jako každé přehlížení barbary ještě více rozklíží. „Vznikají jakési spirály lásky a velkorysosti,“ shrnuje svá pozorování Gottman.
Většina lidí si romantickou lásku automaticky asociuje s „jiskřením“ či „ohňostroji“ citů. Ovšem Gottmanova pozorování odhalují, že v boji s časem vítězí ty páry, v jejichž schopnosti je řešit věci klidně, a to hned v začátcích. Když o sobě hovoří šťastné páry, používají obvykle osobní zájmeno „my“, ty méně spokojené se častěji uchylují k „já-mě-moje“. Nelze přitom říci, že šťastné páry se nehádají – ovšem mistři na rozdíl od barbarů v konfliktu postupují obezřetně, vojenskou terminologií jej „deeskalují“. „Omlouvám se, že jsem nejprve zvýšil hlas. Pojďme si o tom promluvit ještě jednou, až se oba uklidníme.“
Laskavost si většina lidí spojuje s činnostmi jako drbání zad nebo kupování květin, ale fakticky se projevuje zrovna v takových drobnostech – že partner dostane v hádce prostor. Něčeho takového barbaři nejsou schopní, takže konflikt naopak eskalují a spadají do víru nenávisti. „Tolstoj se mýlil. Všichni barbaři dělají stejnou chybu,“ soudí Gottman. „Laskavost si můžete představit jako takový sval. Někteří lidé jej mají přirozeně vyvinutější, ale takový sval se dá cvičením posilovat.“
Čtěte také:
Sex s roboty? Lidé na něm budou závislí, varují vědci
Číňané propadají rozvodům. I kvůli sociálním sítím
