Ne vždy byly cigarety zatracovány. V 50. letech se ke kouření skoro nabádalo, kdo nekouřil, jako by nebyl. Cigaretový dým byl ukazatelem lepší životní úrovně.
V padesátých letech se kouřilo víceméně všude; v soukromí i na veřejných místech. Kouřili straníci na schůzích, lidé v dopravních prostředcích, studenti v posluchárnách, lékaři na chodbách nemocnic.
Specialitou padesátých let, která neznala nebo ignorovala nebezpečí rakoviny plic, bylo příležitostné vydávání cigaret k významným výročím nebo k aktuálním kulturním a politickým událostem.
Cigarety Partyzánka propagovaly kouření v rámci zdravého životního stylu.
Například v roce 1948 byly vyrobeny cigarety pro XI. všesokolský slet. V roce 1950 byly na Slovensku zhotoveny cigarety k IX. sjezdu KSS.
Na počátku padesátých let, v době, kdy se lidé dostávali z válečné bídy a poválečného nedostatku, představovalo kouření něco, co ukazovalo a signalizovalo lepší poměry. Můžeme to shrnout větou Antonína Zápotockého: „Tabák sice není nezbytnou potřebou, ale patří k lepší životní úrovni.“ Ovšem ke konci 50. let se začínaly objevovat varovné hlasy o škodlivosti kouření. A éra „kouření ve zdraví“ pomalu končila.
„V zdravém těle zdravý duch,“ tak zní proslulé heslo Sokolské jednoty. Před padesáti lety k němu šly i cigarety.
Dneska je tato „propagace kouření“ samozřejmě nemyslitelná, na cigaretových krabičkách máme děsivá varování, brzy se zajisté prosadí (v mnoha zemích je toto již zavedené) i hrozivé fotografie zdravotních problémů spojených s kouřením. Kouření je nezdravé, to víme, ale teď můžeme na chvíli zavzpomínat na to, jaké cigarety se za režimu kouřily
Archivní sbírka historických cigaret
Vzpomínáte rádi? Přečtěte si o věcech, které byly charakteristické v 90. letech