Bezpečnostní experti vysvětlují, v čem čínské a ruské stíhačky s protiradarovou ochranou zaostávají za západní konkurencí. Je toho hodně, od pláště přes munici až po techniku uvnitř. Číně to ale zjevně nevadí, myslí si bezpečnostní analytik. Má totiž svéráznou strategii.
Čína se na nedávné vojenské přehlídce pochlubila hned několika novými zbrojními systémy. Kromě toho předvedla i stroj Chengdu J-20 s protiradarovou ochranou. Ten vyvolal dohady, že využívá ukradených prvků technologie stealth v kombinaci s pozměněnými tvary, které mají čínský stroj oprostit od nedostatků těch amerických.
Rusko testuje vlastní stíhačku Suchoj T-50 s ochranou proti radarům a vektorováním tahu se zjevnou ambicí dosáhnout ovladatelnosti, které by se nevyrovnalo žádné americké letadlo.
Kámen úrazu je ale v tom, že Spojené státy mají několik desetiletí zkušeností jak se stavbou takových stíhaček, tak i s jejich bojovým nasazením, což vytváří technologickou propast, kterou Rusko ani Čína jen tak nepřeklenou. „Zatímco Rusko a Čína vyvíjejí své stíhačky s protiradarovou ochranou, tak my už s nimi máme 40 let zkušeností,“ poznamenává penzionovaný vrchní velitel amerického letectva Mark Barrett v listu Defense News.
Stará vesta pod novým pláštěm a stíhačka, co nesnese souboj
Velký Chengdu J-20 s údajnou ochranou proti radarům pozorovatelé přirovnávají k americké stíhačce F-22 Raptor. Jenže podle expertů letoun J-20 není bojový, neobstojí v konfrontaci zblízka a jeho ochrana funguje jen velmi omezeně, takže o příměrech k F-22 či F-35 nemůže být ani řeč.
Bezpečnostní analytik Malcolm Davis z Australského Institutu pro trategické záležitosti čínský stroj označuje za „zcela jiný druh letadla než jakým je F-35.” Davis popisuje J-20 jako “vysokorychlostní stroj s dlouhým doletem, bez dostatečné radarové ochrany (oproti americkým stihačkám 5. generace ochrana nefunguje ze všech stran)“ s tím, že to Číňané „zjevně ani nepovažují za důležité.“
Podle Davise letoun J-20 “není bojový, ale stíhací a úderný letoun,” jehož ambicí nejsou vzdušné souboje s americkými stroji. „Namísto toho si Číňané jeho prostřednictvím zjevně berou za cíl podporu amerických stíhaček, jako jsou letouny se systémem včasného varování AWACS (airborne early warning and control systems) a stroje doplňující palivo, takže by stíhačky nemohly plnit své úkoly,“ vysvětlil Davis deníku Business Insider - pokud je ovšem protivník předtím nesestřelí, zbývá už jen dodat.
Číňanům i Rusům šlapou na paty íránští letečtí zbrojaři. Přečtěte si o jejich tajemné stíhačce:
Írán představil neviditelnou stíhačku. Expertům je k smíchu
Zatímco čínský J-20 možná dokáže s pomocí střel s dlouhým doletem zasáhnout nevyzbrojené tankovací letouny amerického letectva, ruský T-50 je už na první pohled jakousi „předělávkou stávajících stíhaček,“ vysmál se ruskému programu vědec spolupracující na vývoji letounů s technologií stealth pro americkou armádu.
Vývojář, který si s ohledem na povahu své práce nepřál zveřejnit své jméno, označil J-20 i T-50 za „odbyté“ stíhačky, jejichž výrobci postrádají strojní vybavení, které jedině je schopné precizně tvarovat každý milimetr pláště letadla.
Pohled na Suchoj T-50 dává tušit, že Rusové budou mít s protiradarovou ochranou ještě hodně práce
„Spousta věcí“ pod křídly
„Na těchto strojích visí zvenku spousta věcí,“ přechází k další potíži čínského i ruského letadla už výše citovaný Barrett. „Na všech fotografiích, které jsem viděl, mají tato letadla věci pod křídly, což likviduje účinnost ochrany před radary,“ vysvětluje.
Američané problém s externí municí vyřešili integrovanými zbraněmi a kompatibilitou s letouny 4. generace. Díky tomu, že F-35 a F-22 dokáží komunikovat se staršími stroji bez protiradarové ochrany, mohou létat na mise i bez zbraní na palubě, zatímco jsou nablízku plně natankované stíhačky F/A-18, F-15 nebo F-16 s bombami a raketami vzduch-vzduch.
Stroje F-35 nebo F-22 jen vyhlížejí protivníka a dominují bitvám aniž by jedinkrát vystřelily, zatímco starší letadla pálí střely řízené z letounů páté generace.
Přečtěte si také:
