V Prostějově magistrát už přes rok brzdí rehabilitaci starého židovského hřbitova. Ve městě se mezitím začal vzmáhat antisemitismus jako ze starých dob.
Když se projdete ulicemi Prostějova, žádnou změnu nezaznamenáte. Vypadá to tu zhruba stejně jako před rokem, před pěti nebo deseti. Ve čtyřicetitisícovém moravském městě se přesto něco stalo: nikde jinde se za celé čtvrtstoletí existence České republiky neobjevilo ve veřejném prostoru tolik – ať už skrytých, či otevřených – antisemitských výpadů.
Tušíte, co je to „rošťák“? Přece „Žid, co propadl roštem“. A kdybyste to nevěděli, tak „židozednářské klany ovládají dění ve světě!!! Lidé, bděte!!!“ To jsou dva otevřeně protižidovské komentáře v diskusích na webu Prostějovského večerníku. Samotný Prostějovský večerník, který má blízko k vedení města (radní za ČSSD Jiří Pospíšil je jednatelem jeho vydavatele Haná Press), tak explicitní není. Rozdmýchává nicméně vášně, používá dryáčnické titulky typu „Židům naletělo i ministerstvo kultury“ a v textech bez uzardění píše o „určité vypočítavosti této komunity“.
Antisemitských výlevů se v Prostějově urodilo nepočítaně, takže pouze dodejme, že se místní policie zabývá například anonymním letákem, ve kterém kromě jiného stojí: „Žid nelže a nekrade, jen když je mrtvý!! To je historická zkušenost všech minulých generací! Se Židy není soužití možné!!“ Každý takový výrok by se dal sám o sobě přehlédnout. Jenže těch výroků se v jednu dobu a na jednom místě vyrojilo strašně moc.
Loni v létě místo získalo status kulturní památky:
Nová naděje pro pietu židům v Prostějově vzešla z ministerstva
Když se loni prostějovská primátorka Alena Rašková postavila proti návrhu na rehabilitaci starého židovského hřbitova, znělo to skoro státnicky. Proměna parku ve Studentské ulici na pietní místo by podle ní postihla žáky přilehlé školy i lidi z okolí – a navíc by takový ústupek mohl ve městě, ve kterém panuje „naprostý náboženský klid“, vyvolat „antisemitské nálady“.
V parku se od té doby nezměnilo vůbec nic, představitelé židovských organizací se s magistrátem o rehabilitaci hřbitova dál neplodně přou a veřejná debata – kterou si někteří místní přeložili tak, že Židé chtějí dětem sebrat park a jejich otcům parkoviště – vcelku logicky vyústila v to, co primátorka nechtěla: v antisemitské výpady. Aby bylo hned od začátku jasno, nikdo netvrdí, že je to většinový názor ve městě: k něčemu takovému stačí příležitost a pár „odbržděných“ jedinců.
Rašková to však odmítá. „Ve městě Prostějově žádné projevy antisemitismu nejsou,“ tvrdí. A vzápětí – trochu protismyslně na adresu Prostějovského večerníku – dodává: „Různá média reagují různým způsobem na skutečnosti, a to nejen v tomto případě, ale i v případech jiných. My jako magistrát nemáme jakékoli právo zasahovat do těchto soukromých médií a ani jejich články nebudeme komentovat, abychom tak nenarušovali nezávislost médií a svobodu tisku.“
Je to její názor. Ovšem třeba Zbyněk Tarant, který se na Západočeské univerzitě v Plzni antisemitismem zabývá, to vidí jinak: „Osobně si z českého soudobého postkomunistického prostředí takovou sérii antisemitských projevů nepamatuji.“
Nekonečný spor
V Prostějově přitom vše začalo málem idylicky. Když si před několika lety newyorský rabín a mecenáš Louis Kestenbaum usmyslel, že najde hrob prostějovského rabína Cvi Jehošuy Horowitze (1754 až 1816), začali někteří místní rozebírat dlažbu svých dvorků a odevzdávat zbytky náhrobků ze starého židovského hřbitova, který za druhé světové války zničili nacisté a z nichž město zbylé „kamení“ rozprodalo. Kestenbaum slíbil, že zaplatí rehabilitaci hřbitova, a tehdejší prostějovský primátor Miroslav Pišťák dokonce chtěl prohlásit místo za kulturní památku.
Jenže pak - zhruba před rokem - se všechno zadrhlo. Současné vedení města v čele s Raškovou odmítlo představu Kestenbaumovy nadace - uzavřít park devadesáti centimetrovým živým plotem, umístit do jedné jeho části zbytky náhrobků a dodržovat v něm pietní režim - jako příliš radikální a zároveň začalo torpédovat snahy o prohlášení místa kulturní památkou.
Někdy v tomto okamžiku převládla iracionalita nad rozumem a dohadování se o budoucí podobě parku se pro některé místní smrsklo do jednoduché osobní mantry - Židé berou dětem park.
Krumpáč hore
Na konci minulého roku se navíc ve městě objevila lživá petice proti obnově židovského hřbitova, která strašila mnohem zásadnějšími úpravami parku, než kdy kdo reálně zvažoval: její organizátoři například operovali s vizualizací, na které je místo obehnáno vysokou zdí. Dokument podepsalo celkem 3126 lidí (desetina místních voličů), a stal se tak nejpopulárnější peticí v historii města. Prostějovští radní petici nejdřív doporučili ke schválení, ale nakonec se od ní - s ohledem na zmíněné čachry - distancovali.
Petice každopádně proti rehabilitaci hřbitova poštvala i lidi, kteří antisemity nejsou, a odbrzdila agresi. V únoru tak například Prostějovský večerník přinesl názor jednoho z místních rozzlobených občanů: „Na začátku září povedu do této školy svoji malou vnučku Nelinku. Ona tam půjde s kytičkou, a pokud tam bude zazděný hlavní vchod (něco takového nikdo nenavrhoval -pozn. red.), tak já s krumpáčem.“
Proč právě Prostějov
Podle Taranta se v Prostějově protnulo několik předpokladů: „Sešel se tu latentní, na katolické Moravě zřejmě o něco silnější antisemitismus s konkrétní kauzou, skrze kterou se má tento antisemitismus šanci projevit.“
Zásadní úlohu podle něj sehrál Prostějovský večerník a několik antisemitských aktivistů (je spravedlivé podotknout, že pod každým antisemitským příspěvkem v diskusích lze najít odsuzující reakce), kteří překvapivě patří spíš k antiglobalistické ultralevici než ultrapravici.
Vliv levicových extremistů se podle něj projevil už při organizování petice a zcela nezpochybnitelně je vidět na stránkách zdejšího z řetězu utrženého neostalinistického webu Prostějovská pravda: ten třeba zveřejnil kreslený vtip, který ukazuje Žida s pejzy a v kaftanu prznícího zezadu jakéhosi nebožáka, což celé doprovází nápis: „Každý má v sobě kousek Žida.“
Protokoly sionských mudrců
Na závěr jednu osobní vzpomínku. Když jsme před 11 měsíci jeli s fotografem z Prostějova autobusem do Olomouce (vlak měl tehdy výluku), přisedl si k řidiči jakýsi starší muž a celou cestu mu sáhodlouze líčil obsah Protokolů sionských mudrců: jak za nitky tahá Velký Žid a jak židovské rody stále ekonomicky ovládají svět.
V tehdejší reportáži jsem to nezmínil. Nepřišlo mi to spravedlivé: antisemité žijí všude a náhodné setkání s někým takovým ještě nemusí nic znamenat. Zjevně to byla přehnaná korektnost.
Čtěte dále:
