Federální Evropy se už asi nedočkám, ale euro mě přežije, říká jedenaosmdesátiletý strůjce společné měny Otmar Issing.
Německý ekonom a jeden z tvůrců společné evropské měny Otmar Issing osobně zná řadu předních českých politiků a ekonomů. Hlavně v první polovině 90. let čile komunikoval jak s tehdejším ministrem financí a premiérem Václavem Klausem, tak s někdejšími guvernéry centrální banky Josefem Tošovským a Zdeňkem Tůmou.
„Josef Tošovský za mnou do Frankfurtu jednou přijel na návštěvu – v té době to bylo naprosto tajné – a říká: Otmare, máme v Československu delikátní problém, potřebujeme zrušit naši měnovou unii a rozdělit korunu. Byla to pro centrální banku velká výzva. Přišel za mnou, jelikož jsme měli dobré vztahy. Já mu na to tehdy řekl: Josefe, v Evropě pracujeme na multiměnové integraci a ty se mě ptáš na radu, jak měnovou unii rozdělit?“ vzpomíná se smíchem Issing.
Jak vlastně myšlenka společné měny pro Evropu vznikla?
V roce 1950 pronesl Jacques Rueff, tvůrce měnové reformy ve Francii a poradce de Gaullea, slavný výrok: Buď budeme mít Evropu se společnou měnou, nebo nebudeme mít žádnou! V roce 1969 představila Evropská rada plán, že společnou měnu bychom měli v Evropě zavést v 70. letech 20. století. Nicméně v 70. letech se zhroutil Brettonwoodský systém (založený na režimu pevných směnných kurzů – pozn. red.), takže myšlenka společné měny se nepovedla. Na konci 80. let se k ní však Německo a Francie vrátily a uspíšil ji pád železné opony. V roce 1992 se podepsala Maastrichtská smlouva a v 1999 jsme spustili euro.
Od té doby se situace hodně změnila. Neznám v současné Evropě žádnou zemi, která by se chtěla ke společné měně připojit. Co se pokazilo?
Nejdříve musím říct, že jsem spuštění eura nebyl nakloněný. Když už bylo jasné, že nastoupím do vedení Evropské centrální banky, můj bratr – také ekonom – se mě zeptal: Otmare, jak můžeš jít do ECB, když jsi nikdy pro euro nebyl? Řekl jsem mu – a byl jsem o tom přesvědčen – že přijdou velké problémy, ale byl jsem přesvědčen, že euru musíme dát šanci.
Takže jsem před svým jmenováním v Evropském parlamentu nemluvil nijak nadšeně. Upozornil jsem na rizika a řekl, že když mě schválí, udělám všechno pro to, aby euro bylo úspěšné. Krátce řečeno, euro přišlo moc brzy, přijalo ho příliš mnoho zemí, které byly příliš různorodé. Chyběly také některé aspekty měnové unie: například pružnost pracovního trhu. Státy měly dokončit načaté reformy; bylo to od začátku nepovedené.
Dám příklad. Za prvních osm let vzrostly v Portugalsku ve srovnání s Německem jednotkové náklady práce o 30 procent. Chovali se, jako kdyby pořád měli escudo, které mohou devalvovat a začít zase pěkně od začátku. Ale už ho neměli a ztráceli konkurenceschopnost.
Německo ale udržovalo nízké mzdy záměrně. Takže jste vlastně rozdíly ještě zvyšovali?
V té době mělo Německo přes pět milionů nezaměstnaných. Myslím, že bychom tak postupovali, i kdyby žádná měnová unie neexistovala, a Schröderovy reformy nijak s měnovou unií nesouvisejí. Zaměřovaly se na nezaměstnanost v Německu, trh práce byl nepružný. Zaměstnavatelé a odbory se domluvili, takže mzda rostla jen velmi mírně. V Portugalsku se mzdy zvýšily o 30 procent, v Irsku, Itálii rostly také. Takže selhaly národní vlády.
Politici si neuvědomili, že jsou součástí měnové unie?
Jen pár politiků rozumělo tomu, co podepsali v Maastrichtu. Chci tím říct, že v Maastrichtské smlouvě nenajdete o pracovním trhu, odborech, mzdách apod. ani slovo. Ale když máte společnou měnu, nemůžete se chovat, jako byste pořád mohli hýbat s měnovým kurzem.
Myslíte, že současní politici to už pochopili?
Pochopili, že když se nebudou chovat zodpovědně, dostanou se do problémů. Italové si teď stěžují, že jsme je donutili euro přijmout, ale to je falšování dějin. Prosili tehdy: prosím, přijměte nás. Měli tehdy dluh větší než jejich ekonomika.
Podle maastrichtských kritérií neměli vůbec vstupovat, ale bylo to politické rozhodnutí. Itálie nikdy neprovedla reformy a její ekonomika od začátku eura rostla ze všech nejpomaleji.
Celý rozhovor čtěte v aktuálním vydání týdeníku Euro, které vychází 24. dubna. V elektronické verzi ke stažení na www.alza.cz/euro.
