Nacionalismus v Číně již neznamená jen nepřátelství vůči Japonsku. Nová generace Číňanů na internetu má mnohem širší rozhled. Výsledky prezidentských voleb ve Spojených státech navíc mění pohled čínských národovců na tradičního rivala, což znervózňuje komunistickou vládu v Pekingu.
Když byla před rokem na Tchaj-wanu zvolena nová prezidentka, odpůrkyně sbližování s pevninskou Čínou, povzbudilo to desítky tisíc Číňanů k útokům na tchajwanské weby a šíření pročínské propagandy na facebooku. K překvapení všech, včetně Pekingu, píše deník Financial Times.
Fenomén internetových nacionalistů je v Číně spojen s mladou generací. Kdysi malá skupina nacionalistů cílila výhradně na Japonsko. Nyní se mladí a hlasitější Číňané zaobírají Tchaj-wanem, muslimskými zeměmi nebo Spojenými státy.
Vlastenectví Číňanů se projevilo třeba i během Olympijských her v Rio de Janeiru. Když zlatý australský plavec Mack Horton označil svého čínského protivníka Jang Suna za dopingového hříšníka, pustili se Číňané na internetu do Australana s nevídanou mírou. Nebo když loni v lednu tchajwanská popová zpěvačka Chou Tzu-Yu mávala vlajkou své země v televizním přenosu, Číňané zaplavili kritikou její účty na sociálních sítích.
Mnoho nacionalistů vidí USA jako sílu, která brání Číně získat dominantní postavení v Asii. Jenže tenhle odpor ustoupil v posledních měsících do pozadí, když byl americkým prezidentem zvolen Donald Trump - muž, který fascinuje národovce po celém světě. Za „přitažlivého“ ho kupříkladu označil Pingbang S’-ma, jeden z nejznámějších čínských blogerů, podle něhož Trump „změnil pověst USA mezi mnoha lidmi“. A tato nestálost znepokojuje Peking a vládu prezidenta Si Ťin-pchinga, která se obává ztráty podpory nacionalistů.
Přečtěte si: Dohody Íránu s Čínou mohou mít na svět větší vliv než Trump
Vztahy Číny a Trumpa jsou již od volební kampaně napjaté. Zvolený prezident USA minulý měsíc rozhořčil Čínu, když krátce s tchajwanskou prezidentkou mluvil po telefonu. Bylo to poprvé od roku 1979, kdy USA přerušily oficiální diplomatické vztahy s ostrovem.
Čína považuje Tchaj-wan za jednu ze svých provincií a hrozí mu vojenským zásahem v případě vyhlášení nezávislosti. Tchaj-wan přesto funguje od roku 1949 de facto nezávisle, má vlastní vládu a demokratické zřízení, zatímco v Číně pokračuje režim jedné strany. Peking ostatní země upozorňuje, aby nejednaly s tchajwanskými představiteli a nebudily tak zdání, že uznávají samostatnost ostrova.
S tchajwanskými představiteli se opakovaně k nelibosti Pekingu scházejí i američtí zákonodárci. Na začátku letošního roku se tchajwanská prezidentka sešla s texaským republikánským senátorem Tedem Cruzem a guvernérem Gregem Abbottem.
Politiku Číny z poslední doby nacionalisté na internetu považují za příliš opatrnou, zastíněnou Spojenými státy. Prezidenta Si Ťin-pchinga přitom dosud měli národovci v oblibě – kritizoval totiž svého předchůdce za příliš měkký postoj k Japonsku a mluvil o silné Číně v zahraniční politice. Jenže „fenomén“ Trump, díky němuž čínští nacionalisté vidí USA jako hegemona, který si dělá se slabou Čínou co chce, popularitu Si Ťin-pchinga sráží. A Peking se toho oprávněně bojí.
Čtěte dále:
Jako Mao Ce-tung. Čínský prezident získal nový titul a posílil svou moc
Číňané propadají rozvodům. I kvůli sociálním sítím
Chceme více marxismu, volají akademici v Číně
