Elektronická evidence chaosu aneb Jak vyzrát na Babiše

Podnikatelé si mezi sebou posílají recepty, jak obejít metlu ministra financí Andreje Babiše na tuzemskou šedou ekonomiku.

Pořádek není zadarmo. Robert Vojáček, spoluzakladatel projektu LidskáSíla.cz, se připravuje se svojí firmou na elektronickou evidenci tržeb. Platformu, která se specializuje na úklid domácností, vyjde novinka ministerstva financí zhruba na 300 tisíc korun. Nejzásadnější počin Sobotkova kabinetu, který má údajně bojovat s šedou ekonomikou a přinést spolu s kontrolním hlášením státu 28 miliard korun ročně, právě teď vstoupil do testovacího provozu a za tři týdny startuje naostro.

Zlatá karta

LidskáSíla začínala jako malý pražský startup v roce 2015. Za půl roku ale nasbírala přes šestnáct set zákazníků a nyní její dámy, jak říká paním, které v domácnostech uklízejí, pracují i v Brně nebo Plzni. Zjednodušeně řečeno, Robert Vojáček stál u zrodu nápadu, který přetavil v úspěšný malý byznys.

Teď má však jeho firma před sebou novou výzvu. Přijde v přepočtu na tři sta tisíc korun (hlavně v čase programátorů) a přínos má přinejmenším sporný, ne­-li nulový. Řeč je o elektronické evidenci tržeb (EET) a jedné z jejích slabin, které se týdeník Euro rozhodl zmapovat. Ona slabina se týká právě e­shopů.

Původní informace ministerstva financí byly takové, že pod EET budou spadat podnikatelé a živnostníci, kterým přijde do ruky hotovost. Jenže až při podrobnějším přečtení zákona se ukázalo, že pod jeho účinnost budou náležet i e­shopy. Aby to nebylo tak jednoduché, ne všechny, jen ta část jejich plateb, kterou zákazníci udělají po internetu kartou, prostřednictvím šeku, dárkového poukazu či hotovosti. Na dobírku se EET nevztahuje.

LidskáSíla má v tomhle trochu smůlu, jinak než kartou se u ní platit nedá. „Přitom máme platební metodu přes ČSOB, kde je vše už jednou evidované a nemáme šanci žádné údaje zkreslit,“ říká Robert Vojáček. Proč takové transakce spadají pod EET, ministerstvo financí nikdy věrohodně nevysvětlilo. Ministr Andrej Babiš pouze prohlásil, že další výjimky za zákona poskytovat nebude, aby ho nerozmělnil.

A ještě jednu povinnost e­shopy mají. Poslat zákazníkovi jakýsi dobropis, či chcete­-li elektronickou účtenku. Kopie jde pak na finanční úřad. A jak se zákazníci na internetu chovají? Klikají, mění objednávky. Pro elektronický obchod to pak znamená vystavit storno a posílat nové dobropisy. „Budeme přenastavovat objednávkový systém, což zabere dva týdny až měsíc,“ popisuje Robert Vojáček.

Samotné přizpůsobení se EET pro LidskouSílu prý nebude problémem, Vojáček sám se ani nepovažuje za kritika systému, příklad tohoto elektronického obchodu je ale dokladem toho, jak už od začátku projekt ministerstva financí za desítky milionů kulhá. „Obecně není dobré, že vzniká další překážka ke startu podnikání. „My máme své daňaře, právníky, IT specialisty a nebude pro nás problém na EET přejít. Když si ale vzpomenu, jak jsme začínali, chtěli být soběstační a při zapisování firmy se pak třikrát vraceli z obchodního rejstříku, přijde mi, že pro začínající podnikatele bez většího finančního zázemí vzniká další problém,“ říká Vojáček.

Vzhůru do Asie

Že zrovna internetové obchody jsou tématem, na nějž při zavádění EET autoři nápadu příliš nemysleli, potvrzuje i Jan Vetyška, šéf Asociace pro elektronickou komerci (APEK). „U každého e­shopu záleží na modelu, jak funguje. Vždy se však bude pro většinu z nich jen z hlediska implementace jednat o citelný náklad,“ říká. Asociace se nyní snaží s ministerstvem nancí doladit počáteční chyby. Jan Vetyška věří, že nedojde na katastrofické scénáře. „Odklad nebo výjimku v tuto chvíli moc neočekáváme. Spíše je zde možnost, že kompetentní osoby pochopí, že platba kartou přes platební bránu na internetu má vlastně charakter bankovního převodu, a toto se upřesní v metodice,“ říká.

Dopady EET v internetovém světě jsou podle něj fakt, se kterým se musejí obchodníci vyrovnat. Ukazuje se ale ještě další slabina systému. Ministerstvo financí má takové požadavky, které při napojení e­shopů na EET nejdou technicky splnit. „Nejpozději v momentě platby za zboží by měl obchodník odeslat informaci do systému EET. V praxi ale narážíme na problém, že mezi platbou a odesláním notifikace platební brány obchodníkovi vzniká prodleva až v řádu desítek sekund. Zároveň vlastně nelze zajistit s ohledem na množství přenášených dat, aby byl obchodník napojen online na přehled notifikací z platební brány. V praxi je tak v zásadě neřešitelné odeslání informace do systému EET v souladu s uvedenými požadavky,“ říká Vetyška.

Pro tuzemskou scénu e­commerce je to další nejistota. Obchody na internetu přitom hrají stále větší roli. Z 51 miliard v roce 2012 se trh vyšvihl na letos očekávaných 130 miliard korun, přičemž odborníci předpokládají další růst.

Jiná slabá stránka internetového prodeje je spojena se zahraničními obchody. V Česku mohou legálně prodávat a prostřednictvím platebních karet přijímat od Čechů peníze, nicméně stejné povinnosti jako na tuzemské e­shopy se na ně nevztahují. Z pohledu obchodníků to nejsou právě rovné podmínky. Proto také někteří provozovatelé e­shopů, s nimiž týdeník Euro hovořil, sondují podnikatelské prostředí v zahraničí, kam by své virtuální obchody přesunuli, aby se vyhnuli nákladům spojeným s EET. „Přemýšlím o přeregistraci do Bangkoku,“ řekl týdeníku Euru pod podmínkou anonymity jeden z obchodníků.

Velká vyhýbaná

Otázky vyvolává i postupný start EET. Od letošního 1. prosince do něj jako první spadnou ubytovací zařízení a restaurace. Další provozy se pak v dalších vlnách budou přidávat až do června 2018. Jeden z poskytovatelů pokladních systémů, konkrétně Dotykačka, proto přichází na přání svých zákazníků s pokladnou, která má tlačítko s názvem „nefiskalizovat“, tedy „vyjmout z EET“. K čemu se to hospodským hodí? Když si host vezme jídlo s sebou, nemusí restaurace takové jídlo přiznávat v EET. Platí to i pro párky v rohlíku, zmrzliny a vše ostatní, co host nezkonzumuje přímo u stolu v podniku. Potrvá to až do nájezdu poslední vlny EET v červnu 2018. Dá se proto čekat, že „take away“ náhle získá v Česku na popularitě.

Pak je tu ještě prostor pro takzvané doplňkové služby. V praxi jde třeba o to, že kadeřnice prodává kosmetiku. Maloobchod, tedy i prodej kosmetiky, spadá pod EET od 1. března 2017. Nicméně pokud prodá kosmetiky málo (tržby z ní nepřesáhnou 49 procent celkových nebo 175 tisíc za rok), může se přidat až v poslední vlně EET spolu se svojí hlavní činností. Pod doplňkový prodej samozřejmě spadá více věcí, třeba malé občerstvení v kině nebo na koupališti. Opět se dá očekávat, že vedlejší činnosti budou vycházet těsně na hranici nespadající pod EET.

U spropitného pak také platí dvojí metr. Pokud majitel restaurace rozhodne, že patří číšníkům a kuchařům, nebude pod EET spadat (ovšem mělo by se danit jako součást mzdy, což se bude asi jen těžko dít). Když si bude chtít majitel nechávat „trinkgeld“ pro sebe, musí ho do EET zahrnout. Tedy opět vzniká prostor pro dohodu a dělení.

Dříve či později ale v EET tak lehce bruslit nepůjde. I proto si podnikatelé mezi sebou posílají recepty, jak se povinnosti úplně vyhnout. Jedním z nich je mít dvě pokladny, jednu napojenou na servery finanční správy, jednu ne.

Problém je pouze v tom, při kontrole ji schovat a také moc nevybočovat z průměru. Úředníci totiž budou tržby kontrolovat, a když obdobný podnik na stejné ulici vydělá desetkrát více, pozná se to pouhým porovnáním dat. Hostinští také uvažují o zřizování uzavřených klubů, kam nebudou mít úředníci přístup. Očekávají, že se budou moci vyhnout kontrolám a přes EET pouštět jen část plateb. Objevují se i tipy na klamavý software, který dokáže zamíchat položkami v pokladním systému. Pokud ho ale podnik používá pro kontrolu zásob, přidělá si problém, stejně jako když si zákazník rozhodne číslo své účtenky ověřit.

Existují i méně průhledné metody. Například restaurace se dohodne s blízkými firmami, obslouží jejich zaměstnance a pak pošle firmě fakturu. Protože nepůjde o hotovost, nebude platit povinnost EET. Oba subjekty se pak můžou domluvit na protislužbách a část prodaných jídel nefakturovat. Od evidence jsou osvobozeny i neziskové organizace, nicméně hospodským se nevyplatí podobné podniky zřizovat. Jejich kavárničky pod EET nakonec spadnou.

Český klídek

Samotné pořízení pokladen a systémů pro evidenci tržeb zrodilo nový byznys. Firmy se předhánějí v tom, která nabídne podnikatelům lepší řešení. Společnost eet1 dokonce garantuje vrácení peněz. Kdyby do 30. listopadu vláda EET odpískala, rma by vrátila zákazníkům peníze za své zboží.

Základní řešení systému s mobilním telefonem a malou tiskárnou stojí už kolem pěti tisíc korun plus měsíční paušál v řádech stokorun. Systém se hodí pro stánkaře nebo drobné řemeslníky. Večerky či menší restaurace vydají za pokladnu s tiskárnou a EET boxem jednorázově kolem deseti tisíc. Velké počítačové pokladní systémy s dotykovým displejem a bohatým softwarem zahrnujícím i skladovou evidenci vyjdou pak i na 50 tisíc.

Jak ukazují průzkumy z okolních zemí, například ze Slovinska, Češi se chovají při zavádění online přehledu tržeb zcela standardně. Tedy nechávají vše na poslední chvíli. Již zmíněná firma eet1 si nechala vypracovat v srpnu průzkum, podle něhož 84 procent podnikatelů spadajících do první vlny EET nemělo vhodný pokladní systém.

Stejné zkušenosti potvrzuje z čerstvého průzkumu i Dotykačka. Jistý koneckonců není ani větší výběr DPH, alespoň po dle dat z Evropy. Podle serveru Hlidacipes.org, který se na téma blíže zaměřil, se zatím nepodařilo doložit, že nový nástroj proti daňovým únikům skutečně zabral. Výběr DPH kopíruje ekonomický růst či pád a vliv elektronických pokladen na tom nic nemění. Takže když nic jiného, alespoň nám čeští podnikatelé neustrnou. Jen to štábní cvičení nebude zadarmo.

O EET čtěte dále:

EET musíte vyřešit do půlky listopadu, varuje Prazdroj otálející hospodské

Kampaň v plném proudu: propagace EET vyjde na desítky milionů