Vznik nástroje, který by technicky a finančně pomáhal státům Evropské unie s přijetím eura, navrhl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Pokud má euro skutečně EU stmelovat, musí se podle něj stát něčím víc než jen měnou vybrané skupiny členských zemí. Juncker také navrhl, aby se v budoucnu jeden ze členů Evropské komise stal ministrem financí či hospodářství eurozóny, odmítl ale zároveň představu samostatného rozpočtu pro státy platící společnou unijní měnou.
Šéf komise připomněl, že závazek přijmout euro mají všechny členské státy unie s výjimkou těch, které ji mají předem vyjednanou, a to Británie a Dánska. V současnosti platí společnou měnou 19 zemí bloku.
Všechny země EU by se podle něj měly účastnit její bankovní unie. „Eurozóna je odolnější než v minulých letech,“ prohlásil Juncker v projevu, který přednesl v polovině funkčního období svého týmu.
Podle někdejšího dlouholetého předsedy schůzek euroskupiny, tedy jednání ministrů financí členských zemí eurozóny, by měla vzniknout pozice „evropského ministra hospodářství a financí“. Tento muž či žena by měli podporovat reformy v členských státech i koordinovat všechny unijní finanční nástroje v případě, že je některá země zasažena krizí.
Podle Junckera nejde o vznik nějaké nové funkce, ale především o efektivnost. Proto by podle něj neměl vznikat samostatný rozpočet eurozóny či její vlastní parlament, jak navrhoval nový francouzský prezident Emmanuel Macron.
Roli ministra financí EU a šéfa schůzek euroskupiny by měl v budoucnu zastávat místopředseda Evropské komise odpovědný za finanční a hospodářské otázky, který by se odpovídal europarlamentu. Juncker se tak vyslovil pro podobný model, jaký platí při jednání ministrů zahraničí EU. Jejich jednání řídí místopředsedkyně komise a šéfka unijní diplomacie Federica Mogheriniová.
V prosinci podle Junckera přijde Evropská komise s návrhem na postupnou přeměnu stávajícího Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), tedy unijního nástroje k řešení finančních krizí, v budoucí Evropský měnový fond.
Přijetí eura v Česku: rituál politických výroků, nebo reálná šance?
Dále čtěte:
