Že ministerstvo obrany nefunguje dobře, už netvrdí jen opozice, ale i řada koaličních poslanců. Teď to Martin Stropnický (ANO) schytal od předsedy Sněmovny Jana Hamáčka (ČSSD). „Stropnický se chlubí, ale realita je úplně jinde,“ zlobí se Hamáček v rozhovoru pro Euro.cz
Oblast akvizic byla na ministerstvu nejproblematičtější. Ministr obrany je dlouhodobě kritizován, že se mu nedaří čerpat finanční prostředky. Opakovaně docházelo k nedočerpání, popřípadě přesměrování peněz na poslední chvíli. Současně se nic neděje s velkými modernizačními projekty. Nechápal jsem dosazení karierního diplomata Koštovala bez valných manažerských zkušeností na místo vyzbrojovacího náměstka v červnu 2015, a ukazuje se, že tyto pochybnosti byly oprávněné. Po ministrovi Stropnickém jsem nejen já, ale i řada poslanců z Výboru pro obranu řadu posledních měsíců žádali, aby za neutěšenou situaci v oblasti nákupů hnal konkrétní manažery k odpovědnosti. Přesun pana Koštovala na pozici politického náměstka chápu jako reakci na kritiku práce ministra Stropnického v této oblasti.
Prvního února ministr obrany odvolal Daniela Koštovala, náměstka pro vyzbrojování. Co si o Koštovalově dosavadní prácí myslíte?
Aby obrana alespoň na oko vylepšovala své hospodaření, posílala vysoké zálohy do alianční spojenecké agentury NSPA nebo předplatila pronájem gripenů. Považujete to za normální?
Je to důkaz nekoncepčního fungování ministerstva. O věci jsme debatovali i ve Sněmovně, zrodil se nápad na vznik jakéhosi národního fondu na vyzbrojování, protože se ukazuje, že složité projekty není možné profinancovat v rámci standardního rozpočtu. Pravdou nicméně je, že Martin Stropnický resort vede už třetím rokem a měl dost času zjistit, že je tu problém, a sám měl přijít s řešením. Jen personální změny na pozicích náměstků nejsou samospasitelné.
Přesto – co od Koštovalova nástupce čekáte?
Zaprvé nevím, kdo jej definitivně nahradí. Ale ať to bude kdokoliv, bude se muset nejdřív zapracovat, rozhlédnout, a na realizaci nějaké velké zakázky mu pak nezbude čas. Jedinou velkou zakázkou tohoto volebního období, bohužel, bude nákup mobilních radarů MADR. I ten má ale skoro dvouletý skluz, a dodávky začnou až během období příští vlády. Přijde mi to škoda. Zejména proto, že je vůle navyšovat obranný rozpočet napříč politickým spektrem.
Obrana sice loni v prosinci vybrala dodavatele systémů MADR, ale dohoda s izraelskou firmou Elta Systems stále není podepsaná.
Nemám detailní informace, ale osobně si myslím, že je to dobrá volba. Radary prošly bojovým nasazením v Izraeli. A jestli jsou nějaké problémy, ministerstvo obrany je musí velmi rychle vyřešit. Už nejde jen o věc armády, ale o česko-izraelskou obrannou spolupráci. Další prodlevy by ji mohly narušit.
Dohoda s Elta Systems na dodání mobilních radarů MADR stále není podepsána Autor: Charles Abarr
I kvůli tomuhle kontraktu vznikl sněmovní podvýbor pro akvizice, aby obrana poslance zavčasu informovala o průběhu větších zakázek. Jenže zákonodárci si stěžují, že s nimi Stropnického lidé nemluví.
Takové stížnosti poslanců jsem zaznamenal. Měli by být informováni o záměrech resortu, a je v zájmu každého ministra, aby měl dobré vztahy s příslušným výborem. Teď je řada na ministrovi Stropnickém, aby se komunikace obnovila a aby poslanci měli přehled, jaké projekty se chystají. Priority i zadání projektů se totiž průběžně mění, příkladem je nákup víceúčelových vrtulníků. Sám jsem viděl několik analýz, které se vzájemně vylučují. To samé platí v případě houfnic. Hovořilo se o nákupu nových děl, respektive pořízení děla podle požadavků NATO. Teď velmi překvapivě obrana otočila a přišla s plánem modernizace starých houfnic DANA. Argument, že ve skladech je pro ně ještě hodně munice, není dostatečný.
Když je řeč o vrtulnících – stále platná koncepce modernizace českého letectva mluví o úplném vyřazení bitevních helikoptér Mi-24/35, obrana ale od loňska počítá s tím, že deset si jich nechá.
Nehledá se totiž nejlepší řešení, ale řešení, které bude nejlevnější. A to je špatně. Pokud se inspirujeme u našich západních spojenců, tam si vojáci stanoví, co vlastně potřebují, a jaké schopnosti mají mít. Pokud tedy koncepce mluví o náhradě bitevních Mi-24, tak bychom se měli o podobné schopnosti bavit i u nového stroje. Armáda teď přichází s řešením „hybrid“, který neodpovídá původnímu požadavku odstavit ruské stroje. Zavádí do vojska novou platformu. Mám pocit, jestli to spíš nebude komplikace. Dnes přizpůsobujeme požadavky tomu, na co máme, a ono by to mělo být naopak. Považuji za chybu současného vedení resortu, že celý proces pořízení nových vrtulníků lépe neuřídilo, nemuselo by pak docházet k neustálým změnám požadavků a ceně vrtulníků. Jsem z toho velmi rozpačitý.
Helikoptéra MI-24 české armády na setkání tygřích letek NATO Zdroj: lznamest.army.cz
Není to právě o osobnosti a schopnostech náměstka pro vyzbrojování?
Mělo by to být tak, že vojáci řeknou, co potřebují, a ministerstvo jim dá mantinely, co je reálné a co ne. Ale není možné říci „máme šest miliard korun, tak najděte vrtulník, který se do toho vejde.“ A ano, náměstek pro akvizice je klíčová osoba na ministerstvu, troufnu si dokonce říci, že po ministrovi je ten nejdůležitější. O to závažněji potom vnímám fakt, že ministr Stropnický na tomto postu během tří let vystřídal čtyři náměstky. To je podle mě hrubé manažerské selhání.
Dlouhou dobu se mluvilo o tom, že na nákup dvanácti nových vrtulníků má obrana deset miliard, loni na podzim najednou sumu o čtyři miliardy snížila. A částce tak vyhovuje pouze nabídka německé divize Airbus Helicopters. Nepůsobí to podivně?
Nechci komentovat konkrétní kauzu, vadí mi celý proces. Mělo být definováno, co nové stroje mají umět, a až pak najít vhodný typ. Vnímám to jako snahu zasadit projekt do průběžného rozpočtu ministerstva obrany a tam se větší projekt než za šest miliard nevejde. Tím pádem existuje jediná varianta, ze které nejsem nadšený.
Ministerstvo obrany nevědělo dřív, kolik má vlastně peněz?
To je otázka na ministra obrany, proč to došlo, kam to došlo. Osobně to považuji za systémovou chybu.
Na druhé straně ale ministrovi Stropnickému každý rok zůstanou nevyužité miliardy a neví, co s nimi.
Ukazuje se, že tento způsob fungování armádních akvizic je neudržitelný. Obrana není schopná žádný z velkých projektů dotáhnout do konce a přichází s nouzovými řešeními, která nebudou odpovídat požadavkům vojáků. Spíše jen reflektují aktuální stav rozpočtu ministerstva. Takhle opravdu nelze pomýšlet na efektivní modernizaci našich ozbrojených sil.
Ještě jedna kontroverze. Německý Airbus Helicopters nyní figuruje jako hlavní favorit zakázky přesto, že jej Praha oslovila až dodatečně.
Celé mě to překvapuje, takto se výběrová řízení nedělají a hlavně nesplní požadavek vojáků, aby dostali adekvátní stroj. Mám pocit, že se rozhoduje hlavně o penězích. A to je špatně. Ministr Stropnický a jeho spolupracovníci se chlubí, že na ministerstvu se jim konečně podařilo rozjet efektivní dlouhodobé plánování a odvolávají se na řadu schválených koncepčních dokumentů. Ale realita je někde úplně jinde.
Do potíží se dostávají i menší nákupy a ministerstvo si vypomáhá alianční agenturou NSPA nebo americkými mezinárodními fondy. Neměla by se výbava vojáka nakupovat v otevřených soutěžích a doma?
Obecně s tím nemám problém, agenturu používá řada spojenců. Osobní výbava, to znamená helma, balistická ochrana, zbraň, to je naprostý základ toho, co by mělo ministerstvo poskytnout lidem v ozbrojených silách. A pokud selhává resort už v tak základní věci, jak potom může zvládnout velké projekty? Jediné, co se v této oblasti podařilo, je dozbrojení útočnými puškami Bren. U uniforem, vest i přileb jsou problémy a vojáci si stěžují, že nemají v čem chodit. To by mělo být prioritou každého ministra.
A co ty otevřené soutěže?
Obrana je specifická věc, to nejsou dodávky pro krajské správy a údržby silnic. Je třeba dodržet kvalitativní standardy, armáda se musí snažit o unifikaci, a mít co nejméně platforem. Jsem rád, že se tak obnovily dodávky nákladních vozů Tatra.
Jenže otevřený tendr může vygenerovat nižší cenu, jak třeba ukázala zakázka na neprůstřelné vesty. Vyhrála ji Česká zbrojovka, ale obrana kontrakt za 68 milionů nakonec zrušila.
Problém souvisí i s českým obranným standardem (požadavky na kvalitu látky a maskování, pozn. red.), takže je otázka, jestli se nepodívat i na něj. Jestli není příliš složitý a neslouží jako nástroj pro konkurenční boj. Když maskáče neplní standard, není nic jednoduššího, než takhle zakázku napadnout.
Kontrakt s Českou zbrojovkou na neprůstřelné vesty nakonec armáda zrušila Zdroj: čtk
Po minulých parlamentních volbách jste byl horkým adeptem na ministra obrany. Za pár měsíců jsou další volby, máte ještě tuhle ambici?
V rámci ČSSD stále funguji jako odborný mluvčí pro obranu, zabývám se jí. Nechci ale předjímat, co bude po volbách. Každopádně o resort se aktivně zajímám, navštěvuji vojenské posádky a kontakt s armádou aktivně udržuji. Mluvím jak s odborníky, tak se členy velení a při svých výjezdech po regionech i s řadovými vojáky.
| Jan Hamáček (ČSSD) |
|---|
| Poslancem za Středočeský kraj se poprvé stal v roce 2006, předtím byl poradcem premiéra pro zahraniční politiku. |
| Od roku 2013 je předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. V sociální demokracii se dlouhodobě zabývá tématem armády a obrany. |
O dění v české armádě dále čtěte:
Česko se chce napřesrok zapojit do posílení NATO na východě
Sdílejme vojenská letadla, navrhuje Česku Německo
USA chtějí Česku prodat starší děla. Armáda to zvažuje
Proč pandury zdražily o 800 milionů? Vojáci chtěli lepší balistickou ochranu
Stropnického za neprůstřelné vesty kritizují i spolustraníci
