Dodávky energie na jihu Německa budou muset jistit nové plynové elektrárny. Do tří let mají pomoci předcházet výpadkům hrozícím kvůli plánovanému konci jaderných zdrojů.
Slabá místa v elektrorozvodné síti na jihu Německa mají od počátku příští dekády vykrývat nové záložní plynové zdroje o celkovém výkonu 2000 megawattů (MW). Podle aktuální zprávy Spolkové agentury pro sítě (Bundesnetzagentur) to požaduje čtveřice provozovatelů německé elektrické přenosové soustavy.
V německém přechodu na obnovitelné zdroje to není první komplikace. Ač Německo ujišťovalo o opaku, výkon odpojovaných jaderných elektráren už teď kompenzuje uhelnými zdroji. „Navíc spouštějí již odstavené zastaralé uhelné elektrárny s výrazně nečistým a nejméně ekonomickým provozem. Neměli šanci pokrýt to čímkoli jiným,“ popisuje paradoxy v energetické koncepci sousední země Radek Škoda z Ústavu energetiky při Strojní fakultě ČVUT.
Vítr a slunce vykompenzují turbíny. Plynové
Instalaci dodatečných kapacit energetici podle agentury zvažují kvůli obavám z výpadků na jihu Německa v souvislosti s ukončením provozu poslední jaderné elektrárny plánovaným na rok 2022. Potíž je v pomalu postupující výstavbě severo-jižního vedení, které nebude hotové dříve než v roce 2025. Období mezi lety 2020 a 2025 proto energetici považují za kritickou přechodnou fázi, během níž by neměli jak řešit případné rozsáhlejší výpadky sítě. Této situaci chtějí předejít výstavbou „stabilizačních“ zdrojů ve třech spolkových zemích. Zabezpečit dodávky tempem odpovídajícím evropským energetickým předpisům by měly být schopné plynové turbíny.
Německý energetický mix
K vybalancování rostoucího podílu neřiditelných zdrojů - jakými jsou solární nebo větrné - je třeba rychle nabíhajících elektráren. Plynové typickým stabilizačním zdrojem nejsou. „Určitý stabilizační potenciál mají, daleko rychlejší jsou ale přečerpávací vodní elektrárny – těch má hodně Rakousko nebo Norsko, ne však Německo,“ zdůvodňuje Škoda německou volbu s tím, že zvažované plynové elektrárny jsou spíše tzv. špičkovým zdrojem vhodným zejména ke kompenzaci zvýšených odběrů během špiček.
Ve prospěch plynových elektráren hovoří i jejich snadná instalace. „Plynovku postavíte poměrně rychle a za malé peníze – jeden jaderný GW postavíte nejdříve za pět, ale pravděpodobněji za 10 let a bude stát pět miliard dolarů. Stavba uhelné elektrárny je srovnatelně časově náročná. Oproti tomu GW plynového zdroje bude s trochou štěstí hotový za tři roky a náklady na jeho výstavbu nepřekročí 1 miliardu,“ popisuje Škoda.
Výstavbu zaplatí spotřebitelé
Plynové elektrárny by zároveň po přechodnou dobu ulehčovaly rozvodné síti a stabilizovaly ji. Energetici se totiž při přechodu na novou koncepci obávají „nepředvídatelných“ kritických situací. Bundesnetzagentur má nyní 2 měsíce na to, aby prověřila výpočty a rozhodla, co dál.
Instalace plynových elektráren může narazit na předpisy. Pokud by ji Bundesnetzagentur odsouhlasila, provozovatelé přenosové soustavy by budovali vlastní elektrárny a náklady s tím spojené by nejspíše účtovali spotřebitelům na poplatcích za distribuci. To by ovšem musela schválit EU. Ta totiž od 90. let prosazuje přísné oddělení výroby a distribuce.
Přečtěte si také:
Zamrzlá energetika. Slabiny větru a slunce zachraňovalo německé uhlí
Požadavek energetiků vítají i místní politici. „Zpráva jen potvrzuje požadavek, který Bavorsko vznáší už léta. Chceme energii z obnovitelných zdrojů, ale dodávky musejí být po celý rok na stávající špičkové úrovni bezpečnosti,“ vysvětlila bavorská ministryně hospodářství deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Se starostí politiků o vnitřní energetickou bezpečnost kontrastovala jejich netečnost k tomu, jak razantní proměna německé energetiky zatěžuje evropskou síť. „Z okolních států si dělají své stabilizační jednotky,“ komentuje to Škoda. Ne každý se ale s nenadálými mohutnými přetoky smířil a například Polsko je od loňského května po dohodě se sousedem reguluje transformátory a fázovými přepínači. Stejně tak i ČEPS tato zařízení instaloval na severu Česka.
Vyšší závislost na Rusku vykryje pružnější trh
Jakkoli Německo přidělává vrásky energetikům sousedních zemí, riskantnější změnu své energetické koncepce si dovolilo zjevně až při vědomí vysoké míry diverzifikace zdrojů. Díky ní se jeho závislost na Rusku i s případným nárůstem spotřeby plynu zvýší jen mírně. Trh je díky novým trasám výrazně pružnější než před 10 lety.
Němci mohou ruské dodávky poměrně snadno doplňovat norským plynem. V případě potřeby by mohli mít plyn i od Angličanů ze Severního moře, i když ti žádné výrazné přebytky nemají. Situaci na trhu ovšem výrazně mění i skutečnost, že se USA staly z čistého dovozce čistým vývozcem (zkapalněného zemního) plynu. Texaské terminály už dodávají plyn do Pobaltí, a stejně tak by jej mohly dodávat i do Německa.
Dále čtěte:
