Miroslav Singer: Intervence nás dostaly na špičku

Nejvýraznějším krokem bylo oslabení koruny, hodnotí své působení v čele České národní banky její guvernér Miroslav Singer.

Není obvyklé, aby guvernéři centrálních bank okupovali titulní stránky bulváru. Šéfovi České národní banky (ČNB) Miroslavu Singerovi se to podařilo hned několikrát za sebou. Důvodem bylo oslabení koruny na konci roku 2013.

„K tomu mi také gratuloval v lednu 2014 na jednom večírku Ondřej Hejma (frontman kapely Žlutý pes - pozn. red.),“ říká Singer v rozhovoru, který se jinak točí kolem měnových intervencí, záporných úrokových sazeb, zájmu čínských investorů o české bankovnictví, ale také kolem vinařství, hubnutí a klubového fandovství. Singerovi končí v polovině letošního roku mandát. Zájem má o pozici viceguvernéra Rozvojové banky Rady Evropy. Nabídky ale dostává i z finančního sektoru.

Za dva měsíce skončíte v čele ČNB. Kam zamíříte z centrální banky?

Je veřejnou informací, že jsem přijal nabídku ministerstva financí, abych kandidoval na pozici viceguvernéra Rozvojové banky Rady Evropy v Paříži. Vzhledem k tomu, že - pokud je mi známo - je sedm kandidátů, tak bych nepřeceňoval pravděpodobnost, že tam skončím. Pokud nevyjde něco takového, což se může klidně stát, tak bych šel do privátní sféry. Mám navíc půlroční karanténu, což mi dává dost času o tom přemýšlet.

Máte už nějakou nabídku?

Nějaké diskuse proběhly. Nepřipadá mi ale vhodné se o tom nyní bavit podrobněji. Jsem jako guvernér také nejvyšším reprezentantem orgánu dohledu nad finančním trhem a samozřejmě přicházejí nabídky hlavně z financí nebo poradenství, které ovlivňujeme naším rozhodováním. Právě proto máme půlroční karanténu vůči privátnímu sektoru. Rozhodnutí tedy odsouvám na podzim.

Neuvažujete o politice?

Neuvažuji.

Preferujete práci v zahraničí?

Měl jsem dva důvody, proč jsem o nabídce na viceguvernéra rozvojové banky uvažoval. První je, že jsem si uvědomil, že to v Čechách mám sice hrozně rád, ale už jsem tu „zapustil kořeny“ tak hluboko, že bych za pár let nemusel mít sílu na větší změnu. Toto je poslední chvíle, kdy ji ještě jsem schopný udělat. Přitom tato změna by myslím byla fajn i pro mé děti, protože by viděly, že se za prací dá stěhovat, změnit prostředí a žít a vyrůstat pár let někde jinde. Proto jsem si řekl, že to zkusím a třeba to vyjde, nebo to nevyjde a pak rád zůstanu v Čechách až do konce života, protože se mi už nebude chtít zvednout a odejít jinam.

A ten druhý důvod?

Na té pozici by se mi líbila jedna věc. V ČNB máme poměrně rozsáhlý program zahraniční pomoci pro centrální banky na Balkánu, na Kavkaze a především v teritoriích bývalého Sovětského svazu, kde máme zároveň dobrou pověst, protože jim trošku víc rozumíme. Pomáhá i znalost ruštiny, kterou umím velmi dobře. Jako viceguvernér rozvojové banky jezdíte do podobných teritorií a do méně rozvinutých oblastí ve Středomoří, což je taky fajn. Bavilo by mě to a baví mě jednat s lidmi v těchto oblastech.

Jaké máte vztahy s ministrem financí Andrejem Babišem?

S ministrem financí mám korektní vztahy. Banka i já osobně jsme měli solidní vztahy se všemi šesti ministry financí, které pamatuji.

Ministerstvo financí vás totiž muselo nominovat, ne?

Ministerstvo se nás před Vánocemi zeptalo, zda nevíme o vhodném kandidátovi, přičemž bylo evidentní, že by to musel být člověk z totálního vrcholu banky. Letos s jistotou končím já, takže rozhodování, kdo by to od nás případně mohl být, bylo hodně jednoduché. Já jsem po Vánocích, kdy už jsem se pevně rozhodl, volal panu ministrovi. Až letos jsme se osobně sešli a vedle jiné agendy probrali i toto téma.

Umíte francouzsky?

Jedna z věcí, která by mě na této pozici bavila, je, že by mě to donutilo se francouzsky naučit.

Francie je specifická, stejně tak Francouzi, kteří mnohdy neradi mluví jinak než francouzsky…

Ano, ale v Paříži jsem byl mnohokrát a není to už takový problém, jak se často popisuje.

Měl byste čas na rodinné vinařství, kdybyste se odstěhoval do zahraničí?

Dlouhodobě neměl. Trochu jsme se o tom bavili s tátou a asi bychom zmenšili plochu o jeden vinohrad. To je jedna z věcí, která v mém rozhodování hrála roli. Na druhé straně rozhodnutí má padnout v červnu, což však neznamená, že nastoupíte 1. července. Je jasné, že se musíte přestěhovat, zařídit rodinu a tak dále. Takže po skončení mandátu bych nějaké volno ještě měl, což je pro mě docela důležité.

Jak je vlastně vaše vinařství velké?

Máme s tátou takové tři pidiviničky a zvládáme to ve dvou. Je to něco podobného, co vidíte na Moravě. Vinařství vypadá jinak, má nerezové tanky, mechanizaci.

Neuvažujete, že byste se vinařství více věnoval?

Je to koníček podobně jako akvaristika. V našem měřítku to není na uživení.

Přikoupíte vinice a můžete to rozjet…

Pro mě je vinařství hobby a forma odpočinku. Míchat hobby a práci není dobré. Mám rád, když jsou oba tyto světy oddělené a nespojují se, protože pak si člověk lépe odpočine - v jiném světě, než je ten, ve kterém pracuje. Maximální propojení vinného a firozhovor nančního světa proto v mém případě probíhá v okamžiku, kdy přinesu na oběd bankovní rady na ochutnání láhev svého vína. Nestává se to příliš často, protože těch láhví zase tolik nemám.

Jaký byl loňský ročník?

Pěkný. Hroznů mohlo být víc, ale vyzrávání na podzim probíhalo velmi dobře. Byl to hezký ročník.

Jak byste zhodnotil šest let, kdy jste stál v čele centrální banky?

Celá doba je strašně ovlivněna obdobím, které vejde do dějin jako „velká recese“ a které -doufejme - právě touto recesí končí. My jsme na ni byli dobře připraveni, mimo jiné i proto, že jsme před ní integrovali do centrální banky dohled nad pojišťovnami, kampeličkami a Komisi pro cenné papíry a vytvořili jsme jeden dohled nad finančním trhem. Do krize jsme vstoupili s připravenými útvary, které dokázaly mezi sebou komunikovat. Během pádu Lehman Brothers bylo docela klíčové, že informace proudily. U nás si lidé moc neuvědomují, že se zde nemuselo nic velkého zachraňovat. Jsme z tohoto pohledu jedna z mála evropských zemí.

Stát ale zachraňoval banky ve velkém sedm osm let před krizí…

Za sedm osm let je schopen zkazit kdokoli cokoli. Důležitější je, že jsme finanční sektor dokázali udržet v robustním stavu, v němž do krize vstoupil.

Bylo nejvýraznějším krokem během vašeho guvernérství oslabení koruny?

Určitě. Kurz jsme pro měnovou politiku využili kvůli dramatickému zhoršování kondice tuzemské ekonomiky poté, co jsme v podstatě vyčerpali potenciál snižování úrokových měr. Z dnešního hlediska to bylo rozhodnutí, které sice mohlo přijít trochu dřív, ale zaplať pánbůh za něj. I komunikačně byly intervence nejvýznamnější. Mediální bouře kolem intervencí byla zase nová zkušenost. Byť jsme si vždycky říkali, že je zvláštní, že jsme se ještě nedostali pod palbu bulvárnějších médií.

Kvůli intervencím jste se dostal několikrát na titulku Blesku…

K tomu mi také gratuloval v lednu 2014 na jednom večírku Ondřej Hejma. Říkal, že byť je už přes dvacet let v showbyznysu, třikrát po sobě na titulní straně Blesku nikdy nebyl. Dnes je to už pomalu standard, když se podíváte na Bild (německé bulvární noviny - pozn. red.), jak sleduje Draghiho (Mario Draghi, guvernér Evropské centrální banky - pozn. red.).

Jaké byly reálné dopady intervencí na ekonomiku?

V roce 2014 se dá intervencím připsat zhruba třetina ekonomického oživení. V minulém roce to byl menší díl, protože už tam chyběl bezprostřední vliv. Uvedu příklad, který nezávisí na modelech. Když jsme kurzový závazek začali využívat, tak jsme z hlediska inflace i růstu byli v evropském prostředí na dně. A teď jsme na špici. Evidentně jsme se posunuli ze spodku Evropy na vrchol. Na tomto příkladu je pěkně vidět, že jsme schopní do určité míry měnovou politikou ovlivňovat, kde se z hlediska ekonomické výkonnosti i inflace v našem evropském prostředí nacházíme.

Centrální bance se ale stále nedaří dosáhnout dvouprocentního inflačního cíle…

Svět je stále ještě v silně deflačním působení důsledků krize, která byla krizí dluhu ve vyspělých ekonomikách. Nyní nám do značné míry cenové hladiny ovlivňuje to, že Čína se dostala do své vlastní dluhové krize. Je sice řešitelná a řeší se, ale je to další protiinflační faktor. Nacházíme se dnes tedy v dlouhém období splaskávání dluhu, což se projevuje poklesem cen nebo tlaky na jejich pokles, protože předtím dluh ceny trošku nafukoval. Teď se to vrací na opačné straně. A to nezměníme, stejně jako to, že nyní importujeme deflační tlaky zvenčí především na cenách surovin, ale i v cenách výrobků z eurozóny.

ČNB na intervence do letošního února vynaložila přes 520 miliard korun. Až do poloviny minulého roku jste přitom nemuseli intervenovat. Nyní jste však na trhu permanentně…

Permanentně ne, ale častěji. Mysleli jsme si, že takto to bude vypadat po celou dobu. Pro nás není překvapením, že jsme nyní občas na trhu. Překvapením je, že jsme na něm vůbec nemuseli být rok a půl.

Nepřinutí vás spekulanti k zavedení záporných sazeb? Co můžete udělat proti spekulačním tlakům?

Neuvěřitelnou spoustu věcí včetně zavedení záporných sazeb. Řekli jsme, že jsme připraveni intervenovat neomezeně. Objem nakoupených eur navíc odpovídá tomu, co ekonomika a evropské fondy generují.

Od roku 2012 se velikost aktiv centrální banky skoro zdvojnásobila. Může to pokračovat?

Ano. Z hlediska rezerv jsme stále úplně v pohodě. Není ani žádný důvod, proč by, nerostouli nadměrně ceny, musela mít centrální banka nějak omezenou velikost své rozvahy.

Švýcarská centrální banka taky mohla intervenovat pro oslabení franku donekonečna, ale nakonec intervence ukončila.

Pokud by švýcarská centrální banka nebyla vlastněna kantony, které byly nervózní z toho, že má záporný kapitál a nedostanou žádný podíl na zisku, tak mohla taky.

Ovlivní spekulační tlaky Evropská centrální banka (ECB)?

Bylo hodně řečí, že tlaky na našem trhu s eury mohou zesílit po poslední akci ECB (v březnu ECB snížila základní sazbu na nulu a zvýšila nákup dluhopisů z 60 na 80 miliard eur - pozn. red.). Zdá se však, že konsenzus analytického světa o strašlivém zvýšení se nám nějak moc nenaplnil.

Jak bude centrální banka odcházet z režimu intervencí, aby nedošlo ke skokovému posílení koruny?

V případě potřeby bude intervenovat, ale už ne na pevně dané hladině. K tomu dodávám, že objem eur, který jsme do této chvíle koupili, spíš odpovídá produkci eur v naší ekonomice a jejich přísunu z EU, což by vedlo -pokud to tak zůstane - k jednomu scénáři, kdy dojde k lehkému zhodnocování koruny. Asi už ne tím tempem a ne na hodnoty, které byly před krizí. Ale taky je možné, že kdyby skutečně přišly spekulační tlaky, tak koruna bude překoupená.

Co by to znamenalo pro centrální banku?

Už jsme to zažili, protože koruna byla překoupená bezprostředně po zavedení stropu na posilování koruny. To vedlo k tomu, že v roce 2014 výrazně oslabovala, protože všichni prodali veškerá eura a pak je začali shánět. Když bude koruna opět překoupená, tak si umím představit, že budoucí bankovní rada bude muset spíš zvažovat, jak moc nechá korunu oslabit. Tento scénář se však zatím nenaplňuje. Koruna zahraničními „horkými“ penězi dosud příliš nakupovaná není. Naši tradeři nám říkají, že protistranou většiny transakcí jsou české firmy.

Nepřehnaly centrální banky pumpování peněz do ekonomik?

Ne, žijeme v období největší recese od druhé světové války, což má nějaký důsledek. Recese se navíc spojila s dluhovou krizí ve vyspělých zemích a to generuje velké poklesy cen.

Nevyvolává to bubliny u akcií?

Tuto debatu můžete vést v řadě zemí, ale ne v této. Poměrové ukazatele jsou určitě v mnoha směrech na řadě akciových trhů vysoko, ale je těžké tvrdit, že je to univerzálně hrozivý jev.

Nehrozí, že by se vyvolala spekulační poptávka po hotovosti, když jsou sazby tak nízko? Nebudou investoři držet hotovost?

Je to věc, kterou si umím představit. To je důvod, proč se mluví o dolní mezi na úrokových mírách. Existuje totiž úroveň, kdy pohodlí spojené s penězi na účtu převáží pokuta v podobě záporné úrokové míry. A lidé i firmy pak začnou ze svých účtů v bankách vytahovat svazky bankovek a ukládat si je pod matrace či do sejfů.

Kde leží ta mez?

Mysleli jsme si, že hrana je kolem nuly nebo těsně pod ní, ale nyní se ukazuje, že v některých ekonomikách, kde hotovost už skoro není využívaná, jsou domácnosti a firmy ochotny tolerovat vyšší „zdanění“ peněz na účtu, než se předpokládalo. Nejsou ho však schopny tolerovat donekonečna. Jednou začnou peníze vybírat, což bude znamenat, že se zpomalí oběh peněz, čímž k měnovému uvolňování nakonec nemusí vůbec dojít. To ale neznamená, že centrální banka není schopna peníze do ekonomiky posílat jinak. Může si koupit jiná aktiva.

Hodně se nyní mluví o čínském finančním sektoru, který je velkou neznámou. Nemůže ohrozit světovou ekonomiku?

Může. Je to jedno z rizik. Čína si prožívá dluhovou krizi stejně, jako si ji zažívala Evropa. Teď si to musí vyřešit. Já bych ovšem Číňany nepodceňoval. Přinejmenším v posledních třiceti čtyřiceti letech si toho uměli vyřešit vcelku dost.

V březnu byla oznámena řada čínských investic do České republiky. Mají zájem o vstup do tuzemského bankovnictví?

Zájem je zřetelný, návštěv čínských institucí tady bylo víc.

Požádal už někdo o bankovní licenci?

To nemůžeme aktuálně komentovat.

Hodně se spekuluje o CEFC…

Taky jsem to četl.

Jste fanouškem Sparty, které letos uniká fotbalový titul. Co na to říkáte?

(smích) Uvidíme, ještě není dohráno. Ale na sportovním fandovství je hlavně fajn, že je to jiný svět. A klubismus, kterému mají intelektuálové ve zvyku se posmívat, je u mě dán i tím, že jsem v mládí sportoval. Jsem navíc přesvědčený, že je hodně pozitivní věc - zvlášť pro děti - fanděním svému klubu trochu žít.

Proč?

Klubismus a fandění vám totiž umožňují ještě dávno předtím, než o něco půjde, si zažít výhry a prohry, zažít si, že náhoda vám někdy úžasně pomůže a jindy vás skopne, a vyrovnávat se s tím. Když začnete zažívat vážné situace v životě, tak už emoční stránku, jak se s tím vyrovnat, máte nacvičenou ze Sparty, Slavie… Až na to, že my sparťané prostě v průměru přece jen máme dlouhodobě lépe nacvičené zvládání výher a fandové většiny jiných klubů zase víc než sparťané cvičí prohry, s tím nic nenaděláme (smích).

Fandíte i hokejové Spartě?

Jasně, už nyní můžu říct, že mě letos také velice potěšila. Navíc se mi v tomto roce i mezi cestami povedlo být na několika zápasech play-off. Užil jsem si to.

V minulosti jste držel půst. Ještě v tom pokračujete?

Už tak drasticky neshazuji, ale hlídám si, abych měl každý týden nejméně jeden den, kdy v zásadě nic nejím a piju jen nealkoholické nápoje.

Čtěte také:

Jiří Čapek: Přestaňme si hrát na investiční domy