Že takové důkazy existují, přitom lze docela reálně předpokládat. Babiš nikdy v historii svého podnikání neměl problém překračovat hranice zákona a vždy mu to prošlo. Tudíž tak bez skrupulí činil i po vstupu do politiky. Kauza Čapí hnízdo je jen nejsnadnější terč z mnoha, do nichž se lze trefovat a jimiž lze dokázat, že pro aspiranta na premiérské křeslo neplatí ani české, ani slovenské zákony, natož nějaké evropské normy, ale jen a pouze pravidla vlastní moštárny.
Co je dobré pro famiglii řídící to naše malé české Palermo, musí být dobré pro všechny. A když v další cestě k růstu stojí skutečné zákony, tak musejí být změněny či odstraněny, k čemuž je třeba mít reálnou politickou moc. Veškeré konání v tomto směru je pak pro Babiše zcela morální a bohulibé, z čehož plyne i jeho nebývalé sebevědomí a obviňování všech kolem - těch, „ktorí kradnú“ - ze sabotáže jeho dobrých úmyslů.
Jasné jako zoo
Trestní stíhání vedené policistou Nevtípilem se zdá průzračně jasné. Babiše ve frontě na krmení koz kamerunských v pražské zoo napadlo, že si vybuduje svou vlastní zoologickou, kde na kozy nebude muset stát frontu. Tak to sám veřejně přiznal. Jeho miliardový Agrofert tedy vyčlenil k tomuto účelu část svého majetku a komusi ho prodal. Existuje nějaký jiný důvod než získání nároku na dotaci pro malé a střední firmy? Možná ano, ale dost těžko se hledá. Babiš tvrdí, že jeho děti a další blízké osoby chtěly podnikat. Jenže neexistuje zatím jediný veřejně dostupný důkaz, že děti Čapí hnízdo opravdu vlastnily a vykonávaly tam akcionářská práva a skutečně podnikaly. Navíc i v případě, že by tomu tak bylo, ani vlastníci malé firmy spojení příbuzenskými vztahy s velkou firmou nemají na dotaci pro malý byznys právo.
Podstatné je, že dokonce neexistuje ani důkaz o tom, že by akcie na anonymní majitele skutečně ovládal někdo jiný než Babišovi lidé vybavení plnou mocí. O tom, že Čapí hnízdo patřilo v inkriminované době někomu jinému, mluvil pouze Babiš ve sněmovně poté, co byl opakovaně přistižen při lžích. Že by zrovna v tomto posledním případě mluvil pravdu, věřit může, kdo chce. Ale přesvědčivé to tedy moc není.
Zápisy z valných hromad, z nichž by bylo možné zjistit, kdo vystupoval za akcionáře, se tak nějak ztratily. Čistě náhodou.
Policisté tuto „záhadu“ musejí samozřejmě nějak vyřešit a materiálně doložit. Pro vnějšího pozorovatele je však jasné, že všechny tyto transakce proběhly jen proto, aby z eráru káplo těch padesát milionů, protože jinak by neměly logický smysl.
Už jen samotné opakované lhaní o tom, komu Čapí hnízdo patřilo, je dokladem, že Babiš si byl velmi dobře vědom toho, že dotaci pro malé a střední podniky docela prostě ukradl. O tom, že by se tak dělo bez jeho vědomí, když zaměstnává svůj vlastní malý policejní Útvar pro odhalování zločinů proti Agrofertu, je nemyslitelné. O každém kroku kolem Čapího hnízda byl bezesporu informován a musel ho odsouhlasit, byť konkrétní dokumenty podepisovali jiní lidé.
Přečtěte si o základních principech fungování politiky:
Když jej miluješ, není co řešit
Mimochodem nikdo se dosud nezabýval tím, že dotace byla poskytnuta na zařízení cestovního ruchu, přitom významná část nemovitosti je rodinou miliardáře využívána výhradně jako soukromá dača. A to po celou dobu existence letoviska. To samozřejmě v žádosti o dotaci nebylo. Miliardářské chalupy Unie zatím nedotuje. Navíc věc má i své daňové souvislosti. Babiš by měl buď za užívání své rezidence platit všem vlastníkům tržně obvyklý nájem ze svých zdaněných peněz a Čapí hnízdo by z toho mělo odvádět DPH i daň z příjmu, nebo v případě, že to užívá bezplatně, je to zdanitelný nepeněžní příjem. Ve výroční zprávě společnosti Imoba za rok 2015 žádná zmínka o jakékoli smlouvě o jakémkoli pronájmu mezi Babišem jako fyzickou osobou a firmou ze skupiny není.
Pokračování příště
To je samozřejmě jen drobná lapálie ve srovnání s tím, co mohou pro Babiše znamenat jeho báječné korunové dluhopisy.
Ty usilovně kontroluje Finanční správa a lze očekávat, že pár dní před volbami slavnostně oznámí, že kontrolou nebylo zjištěno žádné porušení zákona. V situaci, kdy je Generální finanční ředitelství politickým nástrojem hnutí ANO, nemůže kontrola dopadnout jinak. Přestože jen těžko lze vyvrátit podezření, že při emisi dluhopisů šlo od samého počátku o účelový krok, jehož jediným cílem je vyvádět zisk z Agrofertu způsobem osvobozeným od daně.
Podrobně jsme popisovali úskalí Andrejových dluhopisů v týdeníku Euro letos v květnu (19/2017). Mezi standardní kritéria, jimiž se hodnotí, zda při vydání bondů šlo o nepovolené agresivní daňové plánování, patří to, zda byly dluhopisy nabídnuty jen spřízněným osobám, nebo veřejně. Zda v Babišově případě není šestiprocentní úrok příliš vysoký či zda firma skutečně potřebovala čerpat externí financování na nějaký konkrétní účel. S tím může mít Babiš docela velký problém. Emise byla vydána na konci roku 2012, protože nedanění korunových dluhopisů končilo na silvestra toho roku, ale Agrofert dostal peníze mnohem později. Poslední část dokonce až v roce 2014. Navíc Agrofert v době těsně předcházející emisi vyplatil svému vlastníkovi na odměnách více než miliardu korun před zdaněním, což byla částka za celou dobu fungování chemicko-potravinářského gigantu nevídaná.
Drzé snění. Andrej babiš se v byznysu i v politice chová v zásadě stejně - se suverénní drzostí a jistotou, že za každé nezákonné chování přijde maximálně lehké klepnutí přes prsty
Je zde tudíž také prostor pro policejní šetření, které probíhá, ale bez součinnosti finančních úřadů se budou nějaké důkazy sbírat obtížně. To samozřejmě neznamená, že se nenajdou a další problém nebude mít jen Babiš, ale i Agrofert jako právnická osoba s trestní odpovědností.
Pán velkomožný
Další nepříjemnosti v rovině trestněprávní mohou čekat Andreje v původní vlasti za řekou Moravou. Na Slovensku provedl tamní antimonopolní úřad razii v pekárnách v Žilině a v Bratislavě. Nyní patří Agrofertu, původně náležely do skupiny United Bakeries bratrů Paříků, kteří svého času chtěli celou svou firmu včetně českých aktivit Babišovi prodat. Jenže transakci zakázal slovenský antimonopolní úřad. A tak vznikly dvě nové společnosti s neznámými vlastníky, které neměly povinnost žádat antimonopolní úřad 0 souhlas při akvizici pekáren a obratem je od Paříků nakoupily. V orgánech těchto nových společností byli právníci pracující pro Babiše a evidentně šlo o firmy úzce propojené s Agrofertem. Za to hrozí Agrofertu obří pokuta, ale mohlo by z toho kápnout 1 trestní stíhání, protože trestní zákoník zná trestné činy proti hospodářské soutěži a zrovna tohle by se tam pod příslušný paragraf nejspíše vešlo.
Drzost, s jakou to ale Andrej provedl, svědčí o tom, že si je hodně jist v kramflecích a že za své nezákonné chování čeká maximálně nějakou legrační pokutu. A asi to tak i dopadne. Náš kandidát na premiéra sice u voličů na Slovensku nemá žádnou extra pověst a šanci na to, stát se předsedou vlády, by tam měl v lepším případě nulovou, ale konexe a politickou sílu má obří. Zvláště za současné politické konstelace, takže by bylo dobré tuhle věc uklidit ještě před volbami.
| Skulina pro Babiše |
|---|
| S vydáním šéfa hnutí ANO Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání to vůbec nemusí být tak horké. Oba muži se proti případnému obvinění budou bránit stížností a ta není zcela bez šancí. Objevuje se tu totiž v poslední době často skloňovaný problém s takzvanou věcnou a místní příslušností. Tento typ trestné činnosti, které se měli dopustit členové zákonodárného sboru, má totiž podle interních policejních regulí řešit někdo úplně jiný než pražská hospodářská kriminálka a městský žalobce. Všechny podobné kauzy řeší odbor korupce a ochrany zájmů Evropské unie protikorupční policie, dnes zařazený v Národní centrále proti organizovanému zločinu. A dozoruje je Vrchní státní zastupitelství v Praze. I pokud by Poslanecká sněmovna lídry ANO ke stíhání skutečně vydala, není ještě jisté, zda se rozběhne klasický trestní proces. O stížnosti by měl rozhodnout dozorující žalobce Jaroslav Šaroch z pražského městského státního zastupitelství. Pokud stížnostem nevyhoví, mají obvinění možnost obrátit se na Vrchní státní zastupitelství v Praze. Pokud by bylo stíhání zastaveno nebo jeho právní relevance jiným způsobem napadena, může se stát, že lídr hnutí ANO vytěží z pokusu stíhat jej těsně před volbami maximum. |
Dokazuje to krásně kauza s daňovou úlevou ve výši 58 milionů eur pro Duslo Šala, které je také součástí Agrofertu. Jde o největší daňovou úlevu, jakou kdy Slovensko nějaké společnosti poskytlo, a to včetně podpory korejských automobilek, které vytvářely tisíce pracovních míst. V Duslu žádné nové pracovní místo nevznikne, spíše jich pár desítek ubude. Dotaci schválil v roce 2015 (hodně potichu) tehdejší sociálnědemokratický ministr hospodářství Pavlis. Pozoruhodné je, že tento dnes již exministr vlastní zhruba třetinu společnosti Port Service Bratislava prostřednictvím firmy Fin-Mark. Další třetinu má rakouská společnost Mierka Donauhafen Krems a zbytek Imoba, vlastník Čapího hnízda. Port Service se zabývá tím, že kromě jiného nakládá na dunajské šífy hnojiva z Dusla, a tudíž to byla od Pavlise slušná malá domů.
Pozoruhodné však je, že kompetenci samostatně udělovat tak obří úlevy získal ministr hospodářství krátce před tímto rozhodnutím. Předtím, stejně jako u nás, platilo, že investiční pobídky schvaluje celá vláda. Ale v březnu 2015 poslanec Ficova vládního hnutí Smer Maroš Kondrót na zasedání hospodářského výboru parlamentu navrhl, aby vláda schvalovala pobídky jen pro investice do dvou set milionů eur. Nad tuto částku nelogicky přechází pravomoc na bedra ministra hospodářství. A hladce to prošlo.
Babiš, Pavlis a Kondrót jsou přitom bývalí kolegové z Petrimexu. Zda se všichni tři také znali s plukovníkem Šumanem, není týdeníku Euro zatím známo. Ale že to vypadá na pěknou palermskou rodinku, je evidentní.
Předčasné smažení
Bylo by kuriózní, kdyby člověk s takovýmito kšefty nakonec dojel na banální padesátimilionovou dotaci zneužitou na svoji víkendovou daču. Trochu by to připomínalo historii o něco slavnějšího mafiána z Chicaga, jehož křestní jméno rovněž začínalo na A a zabásli ho kvůli nesrovnalostem v účetnictví a banálnímu daňovému podvodu. Na to, aby členové Andrejova fanklubu začali smažit koblihy obsahující místo marmelády stočenou pilku na mříže, je však skutečně příliš brzo. Babiš disponuje neomezenými zdroji na advokáty a udělá vše, aby se stíhání zbavil. Navíc je možné, že mu voliči dají takovou politickou moc, že by pod kobercem skončily zameteny i dramatičtější kauzy. Ale byla by to škoda. Už bychom se toho klientelismu opravdu potřebovali zbavit.
Přečtěte si o spojitých nádobách Babišovi a Zemanovi:
