A tam za tím mořem piva, tam zakázali práci, tam nehlídaj policajti, tam hlídají vandráci. Tam holky nechtěj samy spát, a když máš chuť na guláš, tak jen zakejváš, přijde Mikuláš, dá ti guláš a to si dáš - a pak hop do moře piva. Vítejte v nizozemském Utrechtu.
Představa o tuláckém ráji z písně Voskovce a Wericha se zanedlouho zhmotní v nizozemském Utrechtu. Tamní radní se rozhodli, že vyzkoumají, jestli lze rozdávat peníze pro nic za nic tak, aby základní potřeby všech jeho obyvatel byly uspokojeny bez ohledu na to, jestli dotyčný pracuje či nikoli. Než nasednete do vlaku, vyčkejte, má to pár háčků.
První z nich je v tom, že tenhle ráj se nevztahuje na všechny obyvatele Utrechtu, nýbrž jen na 250 z nich, kteří již dnes pobírají podporu v nezaměstnanosti a další sociální dávky. Většina plánů na UBI (Universal Basic Income, tedy všeobecný základní příjem) přitom počítá s distribucí stejné částky všem lidem bez rozdílu v příjmech.
Druhý háček: řečený ráj bude od ledna 2017 trvat pouze dva roky na zkušenou. Poté utrechtská radnice vyhodnotí, jestli to bylo k něčemu, jak sama doufá, nebo ne, jak varují skeptici. Tamní politici totiž nechtějí jen tak peníze rozdávat; chtějí sledovat, jak se lidé za takových podmínek chovají. Sestrojili proto program nazvaný „Weten Wat Werkt“ (Vědět, co funguje) a v jeho rámci rozdělili recipienty do následujících šesti skupin.
1) budou dostávat 960 eur měsíčně, aniž by to bylo vázáno na veřejně prospěšné práce jako dosud; a naopak, budou-li přesto pracovat, nedostanou za to nic
2) dostanou 960 eur měsíčně, plus dalších 150 na konci měsíce pod podmínkou, že budou nějaké práce vykonávat
3) totéž jako druhá skupina, s tím rozdílem, že oněch 150 eur navíc dostanou už na začátku měsíce a budou je muset vrátit, pokud neodpracují stanovené penzum práce
4) obdrží to, co dostávali dosud, ovšem nebudou muset pracovat
5) chtěli by se stát recipienty 960 eur, ale „nezbylo“ na ně místo - nic se pro ně fakticky nemění
6) pro ně se také nic nemění stran příjmu a povinností, na rozdíl od skupny páté si to však takhle přáli.
Základní příjem není teoreticky vzato novinkou a není ani nutně doménou levice. Pochvalně se o něm vyjadřovali třeba ekonomové Milton Friedman, Friedrich von Hayek nebo Robert Nozick, které z levicovosti podezírá jen málokdo. V praxi však s UBI dosud experimentovala pouze kanadská vláda, a sice v rozsahu tak omezeném, že vypovídací hodnota experimentu je nízká.
Jestli se naplní přání utrechtských radních a život jejich města bude díky UBI důstojnější, nebo jestli se prokáže pravdivost poučky, že peníze zdarma rozdávané v lidech pouze podporují lenost, se budeme moci přesvědčit na konci roku 2018.
Což vede řeč k poslednímu, třetímu háčku: míra platnosti předpokladu Wericha s Voskovcem o dopadech sociální štědrosti na zvyky utrechtských děvčat je zcela neprobádaná. Dobrá zpráva však je, že ověřovat jejich tezi samozřejmě lze průběžně.
| Přečtěte si o experimentu se základním příjmem ve Švýcarsku: Revoluce se nekoná: Švýcaři odmítli základní příjem  |
