Šéf ukrajinské Rady pro bezpečnost a obranu potřeboval pouhý týden k nalezení důkazů vyvracejících podezření, že z jeho země putovaly motory do severokorejských raket. Problém? Nikdo mu nevěří.
Kdo si chce založit na Ukrajině byť malou firmu, musí počítat s nejméně dvaadvaceti dny papírování. Když však jde o důkaz, že řečená země nepomáhá nezákonně živit severokorejské militaristické ambice, umějí být Ukrajinci rychlí jako blesk. K takovým rychlíkům patří šéf tamní Rady pro bezpečnost a obranu Oleksandr Turčinov: najít takový důkaz mu trvalo pouhých osm dnů.
V půli srpna napsaly newyorské Timesy, že do svých mezikontinentálních raket, jež jsou možná schopny zasáhnout až území Spojených států (a možná jsou schopny přepravovat jaderné zbraně), montují Severokorejci nejspíš ukrajinské motory. „Je pravděpodobné, že ty motory pocházejí z Ukrajiny, a nejspíš se tam dostaly nezákonnou cestou,“ řekl deníku Michael Elleman, kapacita přes takové věci z britského International Institute for Strategic Studies. „Otázka je, kolik jich mají a jestli jim Ukrajinci stále pomáhají.“
Kalašnikov a vlastní tablet. Vyčerpané ukrajinské armádě pomáhají studenti
Někdy poté nařídil ukrajinský prezident Petro Porošenko Turčinovovi, aby zvěsti prošetřil. Těžko říci, jak dlouho může, za jiných podmínek a lidem méně výjimečným, trvat nalezení důkazu, že někdo něco neudělal; buď jak buď, už 22. srpna přinesl Turčinov prezidentovi příslušné hlášení. V něm stálo, že „stávající systém státní kontroly vývozu veškerého vojenského zboží a zboží duálního (civilního i vojenského) využití vylučuje možnost transportu takového zboží do zemí, na něž se vztahují sankce OSN“.
To je prima a prezidentu Porošenkovi jistě spadl kámen ze srdce. Premiér Hrojsman také okamžitě označil zvěsti o ukrajinské roli v severokorejském zbrojení za ruskou provokaci.
Problém je v tom, že praxe mluví jinak.
Shoda čistě náhodná
V roce 2013 identifikoval panel expertů sankčního výboru OSN skupinu Ukrajinců, kteří se ve spolupráci se skupinou Kazachů pokusili převézt do Íránu 35 tun severokorejských zbraní. Podnik praskl, když thajská policie provedla razii v jejich letadle na letišti v Bangkoku.
Mezi identifikovanými pašeráky zbraní byli i jistý Kazach jménem Alexandr Zykov, jinak vlastník ukrajinské firmy East Wing, a Ukrajinec Jurij Lunov, manažer jiné ukrajinské firmy GST Ukraine. Expertní panel OSN doporučil na oba uvalit sankce a nechat je monitorovat; oba nicméně protestovali a na seznam sankcí stižených jedinců se nakonec nedostali.
Co má být, ptáte se? Inu, Zykovova firma East Wing se dříve jmenovala GST Cargo a byla divizí (či dceřinou firmou, v tom se expert neshodli) Lunovovy firmy GST Ukraine. Tahle firma dodnes normálně funguje na kyjevské adrese vul. Kirilivska 19-21 (dříve Frunzeova). Spolu s ní tam sídlí - hádejte! - Státní služba odborné kontroly, tedy ten orgán, jehož tvrzením o dokonalé kontrole zbrojního exportu Turčinov prezidentovi dokládal, že Ukrajina je stran ilegálního obchodu se zbraněmi fakt čistá.
Kde nic, tu nic
Redaktor časopisu Business New Europe Graham Stack napsal, že když v roce 2014 přišel neohlášen do sídla GST Ukraine, viděl tam šanony nadepsané „Južmaš Avia“ - což je divize letecké dopravy ukrajinského státního výrobce raketových motorů Pivdenmaš. To je ta firma, o které Michael Elleman z IISS řekl Timesům, že je nejpravděpodobnějším dodavatelem KLDR.
Nic z toho nic přímo nedokazuje. Ale nejspíš byste čekali, že když je v sázce tak citlivá věc, slušelo by se takové okolnosti v hlášení prezidentovi alespoň zmínit.
V Turčinovově zprávě však - tušíte správně - o ničem z toho není ani zmínka. Ale zase pracoval rychle.
Přečtěte si také:
