V Chomutově není dobré být kocourem, na úřadu vlády mají nový koberec a Lanškroun nechce, aby mu zbyl černý Petr. Jen několik příkladů informací, které lze vyčíst z nového registru smluv, který ve zkušebním provozu běží od začátku července. Zatím do něj různé úřady, samosprávy a polostátní firmy vložily 11 997 smluv (stav ke 2. srpnu). Není to moc, ale alespoň předběžné závěry se po měsíci dělat dají.
Je jich hned několik. Zaprvé pokud dotyčný opravdu nechce, ze systému se kvůli odkazu na „obchodní tajemství“ nedozvíte skoro nic, zadruhé spousta vložených smluv (i když ty opravdu kontroverzní zatím pochopitelně chybějí) nutí k zamyšlení a zatřetí řada úředníků nehledí na povinný padesátitisícový limit a zveřejňuje i bagatelní – deseti- a stokorunové – smlouvy.
To první je zlé, to druhé dobré a to třetí není k zahození – návštěvník webu je sice zahlcen informacemi, které až tak úplně vědět nechce, ale po několika hodinách brouzdání má (možná falešný) pocit, že pronikl do úřednického mikrokosmu, a ví, co se zrovna v regionech děje.
Obchodní tajemství
Vlastním smyslem registru smluv je umožnit veřejnosti dohlížet na to, jak ministerstva, úřady, samosprávy či státní a polostátní podniky hospodaří. Jenže řada smluv vložených do registru vlastně žádné informace neobsahuje – tedy až na to, že některá ze zmíněných entit uzavřela jakousi smlouvu.
Podobně „vykleštěných“ smluv existuje v registru odhadem zhruba tisíc. Některé jsou označené heslem „obchodní tajemství“, u jiných zadavatelé prostě jen všechny důležité informace decentně vypustili. Takto postupoval například národní podnik Budějovický Budvar (více než osmdesátkrát) a zájemce, popřípadě konkurence, se proto nedozvědí třeba to, kdo a za kolik slavnému pivovaru dodal takřka šest tisíc sklenic určených na „Akci Srbsko“ a „Akci Slovensko“.
Rozhodnutí Budvaru a stejně tak i zdaleka největšího „tajiče“ ze všech – České pošty – je nepříjemné, ale lze ho snad do jisté míry pochopit. V obou případech jde o státní podniky, které na trhu soupeří s ryze komerční konkurencí a zveřejňování některých údajů nemusí být v jejich nejlepším zájmu. Budvar a zřejmě i pošta mají navíc slušnou šanci, že po velké podzimní novele zákona nebudou muset do registru vkládat vůbec nic (viz box).
| Lex Budvar |
|---|
| V registru měla původně skončit každá smlouva nad 50 tisíc korun, kterou nějaký úřad, samospráva nebo státní podnik uzavře. Jenže to bylo jen zbožné přání.
Lobbisté už předem vymohli výjimku pro energetický gigant ČEZ a osvobozeny jsou od této povinnosti i nejmenší obce - prý by je to příliš zatěžovalo. Tím ale nic nekončí. Další boj o registr se ve sněmovně uskuteční na podzim. Nejdřív se hrálo jen o výjimku pro Budějovický Budvar, který argumentoval konkurenčním bojem a vleklým známkoprávním sporem se společností Anheuser-Busch. Jenže k Budvaru se postupně přidávali další a další zájemci (včetně České televize a Českého rozhlasu) a nakonec komunista Václav Snopek podal návrh, aby z registru vypadlo všech 120 státních či polostátních firem. Uvidíme, co z registru po prázdninách zbude. Až do příštího července bude každopádně fungovat jen ve zkušebním provozu. To znamená, že za nezveřejnění smlouvy nehrozí žádná sankce. Za rok ovšem začnou být tresty citelné a nezveřejněná smlouva pozbude po třech měsících automaticky platnost. |
Jenže Budvar a Česká pošta nejsou zdaleka jediné, a pokud by se výmluva na „obchodní tajemství“ stala normou, ztratil by registr smysl. Jaký význam má například nápad státního podniku Povodí Odry ututlat, od koho a za kolik nakoupil čtyři osobní auta či 12 tun krmiva pro ryby?
Úplně mimo lidské chápání je pak rozhodnutí města Rakovník utajit jméno dodavatele, který má tamní křižovatku Na Sekyře osadit jakýmisi záhadnými sloupky za skoro 58 tisíc korun. Něco takového si kritiku rozhodně zaslouží, ovšem Rakovník z toho nakonec vyšel se ctí a s pochvalou. Utajení si podle rakovnické mluvčí Alidy Štulajterové vymínil jednatel městem zřizovaného „eseróčka“, který má úpravu křižovatky na starost – stačilo, aby jméno firmy zcela absurdně označil za „obchodní tajemství“. Zákon to umožňuje, Rakovník ovšem podle Štulajterové bude napříště postupovat naprosto transparentně: „Děkujeme za upozornění, daný stav jsme aktuálně prověřili a projednali s protistranou. Další objednávky budou zveřejňovány v registru smluv v plném rozsahu.“
Otázky...
Část zápisů v registru prostě jen informuje – třeba ten, že pražská zoo dostala od Nadace Martina Romana (někdejší šéf ČEZ) 100 tisíc korun na gorily. Jiné naopak člověka nutí, aby si položil řadu otázek.
Některé z těchto otázek jsou nejspíš docela nevinné – například proč a jak se v budově ministerstva zemědělství přihodila „havárie kamerového systému“, jejíž odstranění si vyžádá více než 112 tisíc korun.
Ta další „proč?“ jsou ale minimálně lehce znepokojivá (Václav Klaus by pozdvihl obě obočí). Fakt, že si Úřad vlády nechal firmou Miloslava Procházková Avanti ze Zbuzan položit nový koberec (157 metrů čtverečních za skoro 139 tisíc korun), lze pochopit, ovšem proč, proboha, někdo, natožpak Ústí nad Labem, potřebuje něco jako „ochranný kryt na piano“ (podle přiložené fotografie a popisu jde o nehezkou bednu ze „smrkové třívrstvé biodesky“) za 74 tisíc?
Dobrá je také více než milionová smlouva Státního zemědělského intervenčního fondu se společností Auviex, která se týká propagace „národní značky kvality“ Klasa na Mezinárodním hudebním festivalu Český Krumlov. Dalo by se ptát už na to, k čemu je uspořádání takové velkoochutnávky českých potravin dobré, ovšem skutečná otázka zní: Je to vhodné, když značnou část propagovaných poživatin dodají firmy ministra financí Andreje Babiše?
A takových otázek je spousta. Musela Ostrava opravdu coby příspěvek na nadcházející ročník extraligy dát 15 milionů korun hokejovému klubu HC Vítkovice Steel? Bude k něčemu 60 tisíc korun, které Praha 2 poskytla Straně psa (jde naštěstí jen o občanské sdružení, nikoli skutečnou stranu) na uspořádání Psího dne? Bylo skutečně nezbytné, aby Praha věnovala Fotbalové asociaci ČR dva miliony korun na provozování „Fanzóny Žluté lázně“?
Podle Jana Farského, starosty Semil, poslance (STAN) a předkladatele zákona o registru smluv, je toto přesně ten typ kontraktů, který má v registru být: „Ať si každý zváží sám, jak se vynakládají veřejné peníze. Čistě za sebe mohu říci toto: s penězi, které pražský magistrát zaplatil šéfovi českého fotbalu Peltovi na fanzónu ve Žlutých lázních v minulosti spojovanou s Romanem Janouškem, by se ze Semil pomalu stalo kulturní centrum Libereckého kraje.“
...a odpovědi
Na spoustu otázek ovšem v registru odpovědi existují, a dokonce je jich někdy až příliš. Například ze smlouvy města Dobrušky s agenturou, která zastupuje Žlutého psa (mimochodem smlouva má mimořádně poetický název: „O vytvoření a veřejném nedivadelním provozování uměleckého výkonu formou koncertu – Žlutý pes“), se lze dozvědět nejen to, za kolik kapela hraje (80 980 korun včetně DPH), ale i to, co během koncertu potřebuje ke spokojenosti (tři obložené mísy pro 11 osob, hodně vody, nějaký ten džus a kolu, 15 piv, láhev vína a jamesona). Jsou to možná informace nadbytečné, ale neurazí. Ovšem existují i záležitosti, o kterých by člověk radši vůbec nevěděl. Třeba ta, že si Policejní prezidium ve Velkoobchodu ŠAS zamluvilo 45 689 rolí toaletního papíru za 371 788 korun.
Zatím zdaleka nejdražším kontraktem v registru je „velká odpadková“ smlouva za 1,2 miliardy korun mezi Prahou, Pražskými službami a firmou AVE Daniela Křetínského. Ovšem většina zveřejněných smluv ani zdaleka tak vysoko nemíří, občas v nich jde o pouhé stokoruny a leckdy mají lehce bizarní nádech (autor tohoto článku strávil s registrem jeden přiměřeně zábavný večer a žádné bizarnosti v něm opravdu záměrně nehledal – vynořily se samy).
Co si například počít s informacemi, že město Lanškroun pověřilo své městské muzeum, aby za něj rozprodalo 50 balíčků karetní hry Černý Petr a 55 korun, že Chrastava prodala za 200 korun čtyři čtvereční metry půdy Janě Prattingerové nebo že Chomutov zaplatil veterináři Miloši Helebrantovi za „kastraci toulavé kočky“ 558 korun?
Čtěte také:
Budvar loni prodal rekordní množství piva
Soukromníci přebírají poště zákazníky. Státní firma hledá protizbraň
