Menu Zavřít

Saúdové se chtějí zbavit závislosti na ropě a investovat

16. 5. 2016
Autor: čtk/ap

Saúdská Arábie se chce zbavit závislosti na ropě. Zní to trochu, jako by se katolická církev chtěla zbavit závislosti na Kristovi.

Plán je stejně prostý jako geniální - celé národní bohatství, jímž jsou samozřejmě ropné rezervy, se převede do státního fondu, který bude investovat všude po světě, a ze zisků bude subvencován rozvoj soukromého (neropného) sektoru v Saúdské Arábii. „S ropou bude prostě zacházeno jako s investicí, nic víc a nic míň,“ oznámil koncem dubna princ Muhammad bin Salmán.

Zde je třeba říci, že v rámci regionu to nezní moc inovativně. Korunní princové v Bahrajnu a Spojených arabských emirátech se o něco podobného pokoušejí od konce minulé dekády, a své iniciativy dokonce nazývají stejně - Vize 2030.

 Ropa v Saúdské Arábii Saudi Aramco hodlá expandovat do dalších sektorů ekonomiky - zejména do obnovitelných energií, chemického průmyslu a do stavby supertankerů.

Mandát pro saúdský státní fond je modelován podle státního fondu v Abú Dhabí, přičemž Kuvajt s fondem státního majetku experimentuje již od 50. let. Je tu ovšem podstatný rozdíl - princi Muhammadovi je teprve 30 let, s výsledky reformy spojuje vlastní politický osud a formulaci detailů nenechává na státních technokratech, nýbrž vše vypilovává a prezentuje osobně.

VIZE 2030
IPO pětiprocentního podílu státní ropné společnosti Saudi Aramco, jejíž odhadovaná cena dva až 10 bilionů dolarů z ní dělá nejcennější firmu na světě.
Zvýšení jiných než ropných příjmů do státní kasy z loňských asi 40 miliard dolarů na 160 miliard dolarů v roce 2020 a 260 miliard dolarů v roce 2030.
Vytvoření Státního investičního fondu s úhrnným jměním dva až tři biliony dolarů, největšího státního fondu na světě, pod který bude převeden zbytek firmy Saudi Aramco a který bude investovat po světě a generovat neropné zisky. Fond má koncentrovat 10 procent investičních kapacit světa.
Zvýšení podílu soukromého vlastnictví z 40 procent na 60 procent HDP.
Zvýšení podílu žen z 18 procent na 30 procent celkové pracovní síly.
Zvýšení nákupu zbraní od domácích výrobců z dvou procent na 50 procent.

Díky tomu má Vize 2030 obrovskou podporu královské rodiny a také s sebou nese obrovské riziko. Reformní kolotoč se celkem určitě v brzké době roztočí - a nejedno jeho rameno se zadře. Podle nejhoršího scénáře může totální selhání plánu narušit staleté spojenectví mezi rodem Saúdů a wahhábistickými kleriky a vyústit ve svržení režimu revolucí, jež by mohla v lecčems připomínat tu íránskou v 70. letech. Nakonec i šáh Pahlaví začal tím, že chtěl zemi zbavit závislosti na ropě.

A co wahhábisté

Nejočividnější slabinou prince Muhammada je jeho velikášská rétorika. Už v roce 2020 bude Saúdská Arábie „globálním hráčem na světové investiční scéně“, předpovídá bin Salmán, což je dozajista možné. Ke stejnému datu však princ slibuje též absenci „jakékoli závislosti na ropě“, což je samozřejmě sci-fi.

Jinou slabinou jeho vize je cíl, aby polovinu zbrojních zakázek země s třetím největším vojenským rozpočtem na světě obstarávali domácí zbrojaři, jejichž současný podíl na dodávkách zbraní je dvouprocentní. Saúdská Arábie je přes nesmírné bohatství a jednostrannou specializaci natolik technologicky zaostalá, že ani v těžbě ropy se neobejde bez odborné pomoci ze zahraničí. Jak by se jí mohlo něco takového zdařit za necelých 14 let zrovna ve výrobě zbraní?

SAUDI ARAMCO
IPO je plánováno již na rok 2017. Půjde o největší IPO v historii světové ekonomiky (dosud vedla čínská firma Alibaba). Pod Aramco patří i ropné rezervy Saúdské Arábie, takže to bude v arabském světě poprvé, kdy správa ropného bohatství přejde ze státu na akciovou společnost.
Výhodou je, že tržní hodnota pěti procent vynese okamžitě 100 miliard dolarů, což je zhruba částka odpovídající ročnímu schodku rozpočtu. Nevýhodou je, že společnost se ocitne pod burzovním dohledem (nejspíše v Londýně) a může být terčem právních kroků namířených proti Rijádu (třeba v USA).
Saudi Aramco hodlá expandovat do dalších sektorů ekonomiky - zejména do obnovitelných energií, chemického průmyslu a do stavby supertankerů.

V ekonomické oblasti bin Salmán nezná hranice, je ochoten přepsat pracovní právo tak, aby zaměstnavatelé mohli okamžitě začít propouštět líné a nic nedělající zaměstnance. Když se o to někdo pokusí dnes, strhne se obyčejně na sociálních sítích mela. Princovým plánem rovněž je, aby Saúdové, kteří nevypínají domácí klimatizaci ani při odjezdu na dovolenou, do pěti let začali platit za energie tržní ceny. Hodlá též reformovat vzdělávací systém a přivést do práce více žen.

A tady se již ocitá v konfliktu s kleriky, do jejichž sféry vlivu patří nejen veřejné mravy (koncerty, kina a podobně jsou zakázány), ale též školní osnovy (výuka evoluce je zakázána) a role žen ve společnosti (pracovat smějí, ale dojíždět autem do práce už nikoli). Experti tvrdí, že ambiciózní plán na modernizaci společnosti se neobejde bez modernizace veřejné morálky, takže klerici budou muset ustoupit. Nechají si to ale líbit?

Reformy, války a popravy

Muhammad je nadšený modernizátor, který s úspěchem reformy spojuje vlastní politickou budoucnost. To je hlavní devíza plánu. V oficiálním následnictví je Muhammad až na druhém místě (za svým 59letým bratrancem a ministrem vnitra bin Nájifem), nicméně doufá, že otec, 80letý král Salmán, svěří korunu právě jemu.

PRIVATIZACE
Ve státních rukou je v Saúdské Arábii momentálně 60 procent hospodářství. Asi polovina státního rozpočtu jde na důchody a mzdy zaměstnanců státního sektoru. Privatizace má za účel státnímu rozpočtu odlehčit. Kýženým výsledkem je, aby podíl malých a středních podniků vzrostl ze současných 20 na 35 procent HDP.
Privatizovány mají být elektrárny, telekomunikace, nemocnice, aerolinky, státní mlýny a sýpky. Vláda doufá, že to pomůže snížit současnou nezaměstnanost z 11,5 procenta na cca sedm procent.

Ovšem Muhammad je zároveň ministrem obrany, který zahájil bombardování Jemenu a rozpoutal krvavý konflikt, v němž si nepočíná vůbec rozumně. Svůj životní úkol spatřuje v tom, že zabrání nárůstu vlivu Íránu v regionu i za cenu války. Navenek se profi-luje jako nejloajálnější spojenec, jakého kdy Amerika v Saúdské Arábii měla. Doma je spíše znám jako ten, na jehož popud král Salmán zahájil největší vlnu represí za posledních 20 let. Režim popravuje své odpůrce (nejčastěji šíitské imámy) po desítkách a využívá k tomu protiteroristický zákon.

MM25_AI

Která z těchto konfliktních identit - reformátor vs. sunnita vs. autoritář - nakonec převáží, je ve hvězdách. Záleží i na tom, zda si veřejnost nechá diktovat bolestivé reformy od vládnoucího rodu, jenž ve stejné době nakupuje sedmdesátipokojový dům na Sardinii od Silvia Berlusconiho za půl miliardy eur. Podle znalců (například Insitute for Gulf Affairs ve Washingtonu) je celá Vize 2030 od Saúdů pouhým trikem, jak se zmocnit státní ropné společnosti a zprivatizovat její zisky.

Což by nakonec mohlo být nejlepší zárukou úspěchu.

DALŠÍ ZDROJE
Další zdroje příjmů má státní kase přinést zavedení DPH, spotřební daně na tabák a nápoje a daní z nemovitostí.
Důležitým bodem Vize 2030 je imigrační program, který zahrnuje prodej „zelených karet“ stálým zaměstnancům ze zahraničí, kteří dnes tvoří až třetinu z 30 milionů obyvatel země. Cizincům by rovněž mělo být umožněno nakupovat pozemky v určitých oblastech.
Vláda chce podpořit turistiku. Tedy přesvědčit poutníky do Mekky, aby se v zemi zdrželi déle a navštívili i jiné oblasti.
  • Našli jste v článku chybu?