Ještě než jsem stačil říct, proč volám, tak mě někdejší dlouholetý poslanec parlamentu Jan Vidím přerušil: „Omlouvám se. Nemám čas. Můžete mi prosím zavolat později, třeba za hodinu?“ Šedesát minut uběhlo a při dalším telefonátu měl telefon vypnutý. Na dotazy zaslané v textové zprávě zareagoval později s tím, že vše zodpoví mluvčí Technické správy komunikací. Nezodpověděla.
Ale popořádku. Pražští radní rozhodli, že magistrátní příspěvková organizace Technická správa komunikací (TSK) po více než dvou letech konečně dotáhne přeměnu na akciovou společnost. TSK je bohatá organizace s ročním rozpočtem půl miliardy korun, z nichž financuje svůj provoz. Za další zhruba čtyři miliardy korun objednává formou výběrových řízení správu pražských silnic, chodníků, provoz semaforů, čištění města či odstraňování sněhu a náledí v zimním období.
Dva trafikanti
Nápad přeměnit příspěvkovou organizaci na akciovku prosadila pražská koalice vedená primátorem Tomášem Hudečkem v polovině roku 2014. V té době si radnice nechala vypracovat analýzu, podle níž by město mělo díky transformaci ušetřit deset milionů korun. Později dokonce začali politici operovat předpokládanými úsporami až 40 milionů.
K pracovní skupině, která na magistrátu začala transakci připravovat, se tehdy – poněkud překvapivě – přidali i Jan Vidím a Miroslav Svoboda, dlouholetí poslanci za ODS, respektive ČSSD. Ti se ve volbách v roce 2013 do parlamentu již neprobojovali, ale oba v pracovní skupině pro transformaci TSK zůstali.
Po založení nové akciovky se Svoboda stal předsedou představenstva a Vidím místopředsedou, přestože nikdo z nich neměl předchozí zkušenosti z dopravy. „Byla to nominace stranických klubů na magistrátu,“ obhajuje krok tehdejší náměstek primátora a člen TOP 09 Jiří Nouza, který v té době působil jako náměstek primátora. Ve vedení nově zřízené městské firmy kromě expolitiků zasedli ještě tři zaměstnanci Technické správy komunikací: Ladislav Pivec, Jan Machala a Šárka Pekárková (ta později odstoupila).
Přečtěte si rozhovor s náměstkyní pražské primátorky:
Petra Kolínská: Metropolitní plán se v něčem předběhl
Dodnes není vůbec jasné, co dva bývalí poslanci po celé dva roky v akciové společnosti TSK dělali. Vidím dotazy přehrál na mluvčí firmy, sociální demokrat Miroslav Svoboda, který byl s krátkou přestávkou poslancem od roku 2002 do roku 2013, na otázky ohledně svého působení nereagoval vůbec. Jako poslanec byl například členem rozpočtového výboru a následně výboru pro obranu. Krk mu v politice zlomila opsaná diplomová práce na Vysoké škole finanční a správní. V ní se nacházel souvislý úsek deseti stran opsaný z jiné práce.
„Je mi to celé nesmírně trapné. Titul ale vracet nebudu, vystudoval jsem totiž řádně. Chodil jsem tam pět a půl roku. Teď hledám cestu, zda mohu práci otevřít a předělat, aby bylo vše v pořádku,“ uvedl tehdy. Jan Vidím, který se ve vrcholné politice rovněž věnoval obraně, poslal týdeníku Euro – po opakovaném dotazu, co vlastně v TSK dělá – „náhodný výčet činností v jednom z kalendářních měsíců“, aniž sdělil cokoli bližšího. Bohužel ani mluvčí TSK Barbora Lišková na zaslané dotazy neodpověděla.
Aktivita nadprůměrně placeného představenstva za poslední dva roky je ještě víc nejasná, když uvážíme, že celý harmonogram transformace, včetně převedení IT systémů a smluv, zajišťovala najatá poradenská firma Grant Thornton Advisory. „Připravovali jsme celý harmonogram a všechno, co se musí udělat: převod majetku, jak zrušit příspěvkovou organizaci, co všechno se musí schválit na zastupitelstvu…,“ říká partner společnosti Grant Thornton Advisory Pavel Válek. Firma za poradenské služby inkasovala podle Válka kolem dvou milionů korun.
Průtokový ohřívač
Za svou „práci“ v TSK přitom dostává Svoboda, Vidím a další členové statutárních orgánů poměrně štědré odměny. Jen za rok 2015 činily (včetně odměn dozorčí rady) deset milionů korun.
„Předseda a místopředseda představenstva měli 150 tisíc měsíčně, řadoví členové 95 tisíc a členové dozorčí rady pak zhruba 20 tisíc měsíčně,“ řekl týdeníku Euro člen dozorčí rady akciovky Ondřej Mirovský, který je místostarostou Prahy 7. Mirovský byl do dozorčího orgánu jmenován v dubnu 2015, kdy se změnilo vedení pražského magistrátu, a spolu s ostatními novými členy dozorčí rady tehdy snížil odměny představenstva na polovinu. „Zaměstnanci TSK, kteří měli souběh s příspěvkovou organizací, měli od té doby 25 procent původní výplaty, zbylí dva 50 procent,“ říká.
Na akciovou společnost TSK se teď bude převádět majetek příspěvkové organizace v hodnotě asi 90 milionů korun. S blížícím se koncem celého procesu však přestává být jasné, proč se vůbec transformace prováděla. Proklamovaná úspora v desítkách milionů korun, která byla hlavním argumentem celé akce, se nekoná. „Když jsme vypracovali analýzu, došli jsme k závěru, že akciová společnost TSK nesplňuje některé podmínky pro zařazení do skupinového plátce daně z přidané hodnoty. O finančních úsporách tedy nejsem přesvědčený,“ dodává Válek. Přitom úsporami na platbě daně se magistrát ohání ještě dnes.
Podle náměstka primátorky Petra Dolínka má být výhoda nové organizace v tom, že veřejné zakázky se budou vypisovat „jinak“. Nově je bude moci TSK zadávat sama a město je nebude muset schvalovat. Celkově se tak má zpružnit vnitřní fungování firmy, která opravuje pražské silnice. „TSK má schopný tým na odbornou činnost, ale má zkostnatělé vnitřní postupy. Také cítíme určitou míru handicapu v otevřenosti směrem k veřejnosti, v TSK to trochu připomínalo organizaci před dvaceti lety. Otevřenost Pražanům, to je posun správným směrem,“ uvádí Dolínek.
Nepřehlédněte rozhovor s Petrem Dolínkem:
Petr Dolínek: Státu děláme support
Jistý si účelem transformace není ani člen dozorčí rady Mirovský. „Dlouho jsme o tom v dozorčí radě přemýšleli a nebyli jsme z toho původně nadšení. Když to srovnáme s ostatními, je to dost zkostnatělá organizace, která potřebuje významný refresh. Někdy se tam přemýšlí jako za 70. let,“ říká.
Mirovský prosazoval, aby TSK nebyla pouze „průtokovým ohřívačem“ na peníze, který dostane miliardy a někomu zadá práci, ale aby se sama aktivněji starala například i o drobné opravy chodníků. Podle starosty Prahy 7 jednotlivé městské části čekají dlouhou dobu, než na jejich požadavek TSK zareaguje, najde v tendru firmu a opravu zařídí.
Další otázkou zůstává, zda expolitici Svoboda a Vidím, kteří by novou TSK mohli přechodně vést v příštím roce, firmu nějak zpružní. Ani dozorčí rada, ani magistrát totiž ještě nemají jasnou představu, kdo novou městskou firmu bude řídit. Záležet také bude na politické dohodě vládnoucí koalice, což může trvat delší dobu. „Jestli je na magistrátu někdo při smyslech, nemůžou TSK vést tito dva. Nejsou to manažeři, jsou to jen vysloužilí politici,“ řekl týdeníku Euro pod podmínkou mlčenlivosti člověk blízký transakci.
Městská korupce
Nicméně podle duchovního otce celého nápadu Jiřího Nouzy je nová městská akciovka správnou cestou, jak vytvořit magistrátní superholding, pod nějž by spadaly všechny městské firmy. Podobně jako to funguje například ve Vídni. „Řízení by bylo pružnější a flexibilnější. Rada města tu není od toho, aby rozhodovala o každém pšouku, a může to dělat k tomu určený management ve společnosti,“ říká Nouza.
Záměr vytvoření magistrátní korporace nedávno schválili pražští radní. Do městského holdingu by mohlo v budoucnu spadat až 15 firem, v nichž má hlavní město majetkovou účast. Kromě dopravního podniku by součástí holdingu měla být i akciová společnost TSK či Pražská teplárenská, v níž však Praha už většinu nemá a dělí se o ni s Energetickým a průmyslovým holdingem Daniela Křetínského.