Česko podle ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka (ČSSD) nepatří v Evropské unii v zajišťování rovnosti žen a mužů k progresivním, moderním a kultivovaným zemím. Kvůli rozdílům v odměňování či podmínkám matek je "na chvostě". Na horší postavení žen pak doplácí celá společnost, a to i ekonomicky.
Zaorálek o rovnosti mužů a žen mluvil po po zahájení konference „22 % k rovnosti“. Akce se koná v Mezinárodní den žen (MDŽ). Upozorňuje na rozdíl ve výdělcích, ženy totiž dostávají v průměru právě o 22 procent méně než muži. Český rozdíl je tak jeden z nejvyšších v EU. Česko má také jednu z nejnižších zaměstnaností matek malých dětí.
„Mezi státy EU na tom nejsme vůbec dobře. V případě rozdílů v odměňování je Česká republika na chvostě. V podmínkách matek do šesti let je třetí od konce,“ uvedl Zaorálek. Podle něj tak Česko kvůli svému přístupu progresivní, moderní a kultivované není. Nerovné podmínky žen a mužů označil ministr zahraničí za „projev zpozdilosti a omezenosti“. „Je to ostuda, a já se za to stydím,“ řekl na konferenci.
Podle ministryně práce Michaely Marksové (ČSSD) výdělkový rozdíl 22 procent představuje měsíčně průměrně kolem 6700 korun. Nižší příjem dopadá nejen na ženy, ale i na jejich potomky. Nižší výdělek se pak odráží i v důchodu, ženy pobírají v penzi zhruba o pětinu méně než muži. Hrozí jim mnohem víc chudoba.
Ženy v Česku vydělávají o pětinu méně než muži. Čtěte více:
Rozdíl ve výdělcích žen a mužů se v Česku nedaří srovnat. Loni v prvním pololetí v soukromém sektoru měly ženy o 24 procent nižší mzdy než muži. Méně zaměstnankyním než zaměstnancům platil i stát, a to v průměru o 17 procent.
Ke snížení rozdílů má přispět pětiletý projekt ministerstva práce 22 % k rovnosti, který začal loni. Firmám a institucím by měl nabídnout mimo jiné program k mzdovému auditu. „Nechceme bojovat drastickými opatřeními a pokutami, ale vysvětlovat zaměstnavatelům, zda jsou odměny spravedlivé. Může to být jen podvědomí, že muž má být živitel a vydělávat víc. Zaměstnavatelé jsou pak často sami překvapeni, když to zkontrolují,“ uvedla ministryně. Na rozdíly v odměňování se zaměří i inspekce práce.
Podle Marksové k rovnějšímu postavení žen a mužů přispělo v Česku v posledních letech i zavedení dětských skupin či zřizování mikrojeslí. Pozici matek a otců malých dětí by mohlo zlepšit i opatření v projednávané novele zákoníku práce. Podle něj by zaměstnavatel musel písemně vysvětlit, proč nechce umožnit rodičům zkrácený úvazek.
Zaorálek míní, že česká společnost by neměla o problému nerovnosti a nedůstojných podmínek jen mluvit, ale snažit se i něco udělat pro změnu. „Nechápejme to jako ženskou otázku. Týká se to všech. Když se ženy mají hůře než muži, doplácí na to všichni. Proděláváme na tom,“ zdůraznil ministr. Příčiny českého přístupu k rovnosti žen a mužů vidí v socialistickém období. Rovnoprávnost podle něj tehdy znamenala jen to, že „ženy mohly v brigádách socialistické práce makat stejně tvrdě jako muži“ a jednou za rok k MDŽ dostaly karafiát.
Čtěte také:
