Zdálo se, že ve sněmovně nejde o vydání dvou poslanců policistům za účelem řádného trestního řízení, na jehož konci zasedne nezávislý soud, ale o samotné rozhodování o vině či nevině, na niž může mít momentálně každý svůj vlastní názor. Tady se vytvářel obraz chudáka mučedníka přibíjeného na kříž.
Čápi, bílí koně...
Ale k takovému obrazu nemá nic dál než osoba Andreje Babiše a pro jeho život zcela typická historka o Čapím hnízdě. Desítky provalených lží, stovky prořeknutí a celkem veřejná známost, jak to bylo doopravdy, nemohly skončit jinak než trestním stíháním pro podvod. To slovo je totiž druhým Babišovým jménem a prochází velkou částí jeho byznysu. Jak nazvat to, když používal svého švagra v době, kdy byl jen bratrem jeho partnerky, jako bílého koně? Nakupoval jeho prostřednictvím státní půdu, ke které by se jinak jako největší statkář v zemi podle zákona nemohl dostat.
A co se to teď vyšetřuje na Slovensku? Jak nazvat skutek, při němž Agrofert získá pekárny, které mu zakázal koupit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, prostřednictvím firem s anonymními vlastníky a řízených Babišovými slovenskými advokáty? Vždyť je to úplně stejný scénář jako s Čapím hnízdem. Jen ten motiv a cíl tohoto jednání je poněkud odlišný.
...a ukousnuté nohy
Že se podobně chovají další velcí byznysmeni? Ale jistě. Jenže oni nezapírají, že jsou predátory, žraloky v oceánu lidské společnosti. A ona ta naše biosféra stejně jako ta v oceánu se bez těch žraloků neobejde. Proto jsou jejich činy více či méně tolerovány. Samozřejmě pokud to nepřekročí jisté únosné hranice. A na ně si všichni dávají sakra pozor a občas dostanou přes prsty.
Rozum v trezoru. Veřejnoprávní televize od května schvaluje film o Babišovi
Jenže Andrej se rozhodl nebýt žralokem, ale hodným delfínem, který zachraňuje sličné blondýny odnesené z pláže zákeřným mořským proudem na širé moře a myslí si, že všichni nyní mají za povinnost zapomenout na ukousnuté nohy jiných sličných blondýn z nedávné minulosti. Ale takovou povinnost lidem s elementární pamětí ordinovat nelze. A volby za pár týdnů ukážou, kolik v Česku žije lidí bez paměti.
Že se jim ti ostatní snaží paměť vrátit, je logické a správné. Jak v případě Čapího hnízda, tak u slovenského ústavního soudu, který ještě před volbami v Česku rozhodne, jak to bylo s agentem Burešem a zda je správné, když soud věří více příslušníkovi StB než historické dokumentaci. Teze, že ti příslušníci prostě mluví pravdu ze svého přirozeného pocitu občanské odpovědnosti, a navíc tak činí úplně zadarmo, se může leckomu zdát poněkud bizarní. Nejen soudcům ústavního soudu, kteří se nejspíše dozvědí, že jejich konání je „účelovka“ v české předvolební kampani.
A přijde další připomínání „ukousnutých nohou“. Před volbami i po nich. Člověk s minulostí Andreje Babiše do politiky v civilizované zemi prostě nepatří, a když neodejde sám, bude odejit a nic s tím nenadělá. Zda se tak stane v těchto volbách nebo půl roku po nich či za rok nebo dva, je lhostejné.
Čtěte také:
Zeman přijal na Hradě Babiše. Mluvili o Čapím hnízdě i o prezidentově zdraví
